Režie:
Jonathan GlazerScénář:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrají:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a jejich děti žijí ve velkém domě s krásnou, udržovanou zahradou. Každý den slaví společnou večeří, vzpomínají na milovanou Itálii, užívají si víkendové výlety k vodě a procházky s přáteli. Zpoza zdí jejich domova se však ozývají znepokojivé zvuky a občas něčí zoufalý křik. Rudolf Höss je totiž velitel koncentračního tábora v Osvětimi. Mrazivý snímek Jonathana Glazera o banalitě zla si díky svému výjimečnému zpracování odvezl Velkou cenu z festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Videa (4)
Recenze (250)
Všechno víme, přesto jsme ponecháváni v nejistotě, do scén vstupujeme v jejich průběhu a odcházíme z nich před jejich koncem. Film nepříjemně balancuje subjektivní a objektivní pohled na to, o čem vypráví. Lze ho pak číst nejen jako alegorii či varování, ale i pokus vytvořit audiovizuální dojem vzpomínky, kterou chceme, ale zároveň nechceme mít a tenhle neurotický back-and-forth přístup je strašně nepříjemný, ale v rámci osobního zpracovávání traumatu dost věrný. Většina dobrých filmů o holocaustu ony hrůzy vysvětluje jako důsledek nevyhnutelného chaosu, který redukuje lidský život skrze neexistující set pravidel, jak zůstat naživu. The Zone of Interest vnímá tento historický zločin jako problém individualistický, převádí ho tak do kontextu pozdního kapitalismu a naznačuje nám, že jsme připraveni ho opakovat. Mimochodem z loňských filmů má vlastně úplně stejný mindset jako Fincherův The Killer. (zároveň je to navazující film na Hanekeho Das Weisse Band) Jako jinotaj je to možná ještě trochu moc drsný, jako varování výstižný, jako formálně věrohodné zpracování noční můry ukotvené v realitě, naprosto omračující. Jeden z mála filmů, kde jsem vyloženě cítil hmatatelnou přítomnost absolutního zla a Sandra Hüller zde hraje jednoho z nejodpornějších zkurvenců, o kterých kdy film vyprávěl. ()
Velmi odlišný, ale rozhodně ne méně strašlivý pohled na holokaust, jehož dopad je plíživější než u snímků, které hrůzy druhé světové války ukazovaly explicitně, nicméně odlidštěnou optikou pozorovaná pracovní náplň v podstatě takového "obyčejného, ale šikovného project managera", který přes den jedná s inženýry a projektanty a večer pomáhá budovat vysněný domov za zdí pecí na lidské ostatky, dokáže uhodit na komoru podobnou silou. Působivé zachycení institucionalizace masového vyvražďování. Škoda, že se Glazer přesně tomu nevěnoval klidně ještě delší dobu, škoda, že se v mých očích zalekl, že je to málo... a tak se uchýlil k používání naprosto zbytečných (a nefunkčních) řekněme "artovějších" postupů a motivů nebo se naprosto mimo koncept vydáváme po nocích rozdávat jídlo vězňům, asi pro jistotu, kdyby nám nedocházelo, co se za tou zdí s elektrickým ostnatým drátem děje. 6.5/10 ()
Zóna zájmu zobrazuje koncentrační tábory a holocaust ze vskutku nevídaného úhlu pohledu, a právě díky tomu se film mezi tematicky blízkými filmy rozhodně neztratí. Glazer ve svém filmu primárně necílí na zrak diváků, nýbrž na jejich sluch a všeobecné povědomí o hrůzách války: Na první pohled vidíme všední život obyčejné rodiny, avšak při druhém pohledu (resp. poslechu) a zasazení do kontextu doby film vyvolává v divákovi nadmíru nepříjemné pocity. Na jedné straně máme idylickou, takřka "rajskou zahradu", na druhé straně (za plotem) se k nám nese křik a výstřely, zatímco v povzdálí sledujeme kouř (smrti). Za zvuků místy doslova drásavého hudebního doprovodu jsme svědky toho, že čiré zlo může mít zcela všední, nevinnou podobu. Podobně jako v Anatomii pádu i zde podává Sandra Hüller nadmíru působivý výkon a jsem zvědavý, jaké role na ni v budoucnu ještě čekají. V neposlední řadě chválím hru s negativním obrazem, který přispíval k nepříjemné atmosféře filmu. Snad jen závěrečná dokumentární vložka ve mně zanechala smíšené pocity. ()
Chápu některé výtky typu termokamera = manýra apod. ALE! Je to prostě dokonalé konceptuální dílo na plátně, které využívá audiovizuálních prostředků filmu k nezapomenutelnému pohledu na věc a vyvolává otázky, které si nekladete tak často a rozhodně ne tak intenzivně. Nakonec jsem to sežral kompletně všechno. ()
Holokaust bez holokaustu. Koncentrák bez koncentráku. Největší zrůda je tu (ne)paradoxně paní pohlavárová Hedwig, což je snad nejlépe demonstrováno dialogem "Převeleli mne, musíme do Berlína. - "Jak musíme? Ty musíš. Tebe převeleli. Já a děti zůstaneme tady (u zdi koncentračního tábora). Tady je náš domov." Masakr... 80% ()
Galerie (14)
Photo © A24
Zajímavosti (19)
- Po dokončení filmu Pod kůží zaujal Jonathana Glazera tehdy ještě nevydaný román Martina Amise „Zóna zájmu“. Po přečtení románu na něj získal opci. Paul a Hannah Dollovi, dvě hlavní postavy románu, byli volně založeni na Rudolfu Hössovi, nejdéle sloužícím veliteli koncentračního tábora Osvětim, a jeho ženě Hedvice. Glazer se rozhodl použít raději historické postavy a dva roky prováděl rozsáhlý výzkum Hössových. Několikrát navštívil Osvětim a pohled na Hössovu rezidenci na něj hluboce zapůsobil. Spolupracoval s osvětimským muzeem a dalšími organizacemi a získal zvláštní povolení k přístupu do archivů, kde zkoumal svědectví přeživších a osob, které byly zaměstnány v Hössově domácnosti. Skládáním těchto svědectví Glazer postupně sestavil podrobný portrét osob spojených s událostmi. Konzultoval také knihu historika Timothyho Snydera z roku 2015 „Black Earth: Snyder“, který se při svém výzkumu zabýval holokaustem jako historií a varováním. (classic)
- Veliteľ koncentračného tábora Auschwitz, Rudolf Höss, bol 16. apríla 1947 popravený obesením na rovnakom mieste v tábore, kde sám nechal popraviť množstvo ľudí. (vydumnica)
Reklama