Němá tajemství

"Ty bys s tím musela žít ještě dlouho." - Mašínův film v sobě atraktivním způsobem snoubí romantické drama s psychologickým krimi a díky dobře napsaným a uvěřitelně zahraným postavám zanechají Němá tajemství v divákovi silný dojem a donutí ho se zamyslet nad zobrazeným příběhem. Žádná ze čtyř "hlavních" postav - Erika, Martin, Jana a Dana - nepůsobí černobíle a tvůrcům se podařilo vytvořit okolo každé z nich uvěřitelný minipříběh, který odůvodňoval a pomalu odkrýval jejich pohnutky. Dva v ději obsažené plot twisty nepůsobí nijak překvapivě, protože je divák tuší už nějakou dobu před jejich odhalením, což ale nevnímám negativně. Mašín s Nellis mi totiž naservírovali kvalitně napsaný film, který mě díky příběhu (chválím problematizování nepříliš častého tématu afázií), nelineárnímu vyprávění a kriminalistické zápletce dokázal pohltit po celou dobu stopáže - a to se počítá. V neposlední řadě chválím na české poměry nadprůměrnou hudební stránku. (08.09.2023)

Hodně silný příběh o tom, jak vám a vaší rodině může úraz změnit život. Mladý veterinář je po úrazu od koně uvázán na lůžko a není schopen s nikým komunikovat. Nejhůře to nese jeho žena s matkou. Nemá vůli žít a neustále si ubližuje. Pak ale do děje vstoupí majitelka onoho koně a vše se zkomplikuje. Muž poté umírá v nemocnici za podivných okolností. Byla to přirozená smrt, nebo mu někdo "pomohl"? To se snaží vyšetřit dva policisté, kteří během filmu s ženami vedou výslechy. Je to dělané retrospektivně, takže se některé skutečnosti dozvíme až na konci. Rozhodně stojí za vidění. "Svoji snachu moc nemusím." (02.03.2024)

Vynikající scénář a vše skvěle zahráno. Jednání všech postav se dalo pochopit. Ač to bylo šíleně smutné, vůbec to nebyla jen depka. Skončilo to velkou nadějí, že jsou lidi schopni se na něčem dobrém domluvit. Že nad zákony a suchou řečí paragrafů je ješte něco víc, co má právo rozhodovat - srdce a rozum; musí ovšem být nutně ve shodě. (27.04.2024)

Když divák opakovaně pochybující o současné tuzemské kinematografii jen den po Přišla v noci sleduje Janu Plodkovou, jak Přijde ve vteřině o veškeré vyhlídky na kvalitu společného života s manželem, musí se zaradovat. Její muž, veterinář, totiž po vážném zranění od koně trpí afázií, je tedy uvězněný ve svém těle jen s vlastními myšlenkami, zvládá jen hlásky, nerozumí svému okolí, částečně ochrnul. Jeho nejbližší, manželka a matka Milena Steinmasslová (a následně i majitelka dotyčného koně) spolu sice mluvit můžou, ale příliš to nedokážou. Matka je skrze synáčkův stav za každou cenu pozitivní, zatímco unavená manželka tuší, že je všechno na hov... na dvě věci. Do toho sledujeme policejní výslechy a dlouho netušíme, z jakého důvodu. Tentokrát pouze scenáristka Alice Nellis mezilidské vztahy umí. Zvládá jít do hloubky a činí to tak, že divák věří. Naopak kriminální zápletka drobné škraloupy (a zahraniční inspiraci) má, ale i tak do finiše doklopýtá se ctí. Kromě Nellis (režisér promine) bych tentokrát chválil výhradně ženy. Kameramanka Anna Smoroňová si ráda všímá maličkostí, má nekonvenční nápady a její neuhýbající detailní fascinace tváří Jany Plodkové přináší chumel pocitů. Právě ta je skvěle jízlivá a přímá a podobně přesvědčivě své role uchopily i zbývající dvě dámy. Jen možná těch emocí mohlo být krapet víc. (14.03.2024)

Podobný koncept, jako u francouzské Anatomie pádu, jen s trochu jiným příběhem. Tentokrát po Česku a opět velmi dobře. Atmosféra, slušné herecké výkony a Alice Nellis jako scénáristka, to ani nemohlo dopadnout špatně. Milenu Steinmasslovou jsem tu skoro nepoznala, každopádně toho Českého lva, za vedlejší herecký výkon, má určitě zaslouženě. (10.03.2024)