Zlaté časy na Ridgemont High

Třicet let starý film a nebýt mladých herců, ze kterých se později staly hvězdy, nebo klasického amerického osmdesátkového prostředí, dalo by se říct, že je film jak ze současnosti. Vtipné situace a některé dost povedené vyústění scén. No a za sebe rozhodně hvězdičku navíc za poznávání herců. Takový Forest Whitaker jako děsný drsňák, to se už jen tak nevidí. (21.09.2018)

„Nechci sex. Sex může mít každej. Chci vztah. Chci romantiku.” - „Romantiku? V Ridgemontu? Nemáme tady ani kabelovou televizi a ty chceš romantiku.” Výsledek nemá zrovna pevnou dějovou strukturu, ale je spíš sledem epizod o trablech dospívání. Pokud někdo (příběhově) vyčnívá, tak Jennifer Jason Leigh, která touží poznat lásku a radí jí v tom protřelejší kamarádka Phoebe Cates, která se zase líbí jejímu bráchovi (fastfooďák Judge Reinhold). Pak jsou tu ještě další hoši, kteří jim nadbíhají nebo nesměle vyčkávají, a dívky je posuzují i podle toho, kde brigádničí, protože třeba zrovna trhač lístků v kině není žádné terno. A pak jsou tu tací, kterým je všechno jedno, snad jen ideální vlna a kvalitní matroš (zhulený surfař Sean Penn). Za scénářem stojí podle vlastní knihy později uznávaný Cameron Crowe, režie se ujala Amy „Kdopak to mluví” Heckerling. Na svou dobu přišli s poměrně svěžím a hlavně odvážným kouskem (puritáni to ovšem bez potíží zvládnou), který si to ovšem nijak nekomplikuje, a definovali žánr studentské (teenagerské) komedie. Výsledek nastartoval kariéru několika hercům i tu Croweovu. Dodnes má něco, čemu se říká kultovní status, a vlastně až éra Prciček na něj tak nějak navázala. Hormony mají zelenou!! (07.06.2020)

Tak jak píše tady Malarkey, Nicolase jsem já oproti němu nenašla, ale Sean se nedal přehlédnout. Tady bych mu pár našupala a bylo by to. Ale co já vím, tak v každé třídě se vždycky našel nějaký exot a nebo rebel. Jó, přesně jak bylo ve filmu, v tomhle věku se řeší zásadní otázky života, třeba jak je to s těma klukama a jak je to s těma holkama. To přece nejde nemít nějakou známost a neochutnat všechno, co k tomu patří, kde k tomu ta láska není ještě až tak nutná. Nakonec na to někteří přijdou a je fajn vidět u některých jedinců postupnou proměnu, ale vše jen náznakově s bezvadnou muzikou, která tuhle partu mladých doprovázela. Ale s tou Seanovou pizzou bych to nechala patentovat na všechny školy, bezva nápad :-) Je rok 2016, ale nic se nezměnilo, doba mládí, kdy se něco buď strašlivě nutně něco řeší a nebo naopak se neřeší vůbec nic........ prima Zlaté časy jsou za kvartu. (07.03.2016)

V Sexbombě od vedle se hlavní hrdinové dívají na absurdně naivní videokazetu se sexuální výchovou a kritizují její naprostou nefunkčnost pro současnou generaci. V kategorii teenagerských nebo romantických komedií je na tom Ridgemont High úplně stejně. Splní účel, ale v mnoha momentech se u ní budete jen blahosklonně usmívat. Kamera se totiž v rozverně veselých momentech zaobírá nejrůznějšími částmi těla chodících studentů a ničí tak veškerou pozitivní atmosféru, která by se dostavila jediným celkovým záběrem na školu. Ten největší problém je ale ve scénáři. Když patnáctiletá hlavní hrdinka jednu chvíli pronesla "když já vlastně nechci sex", jenom jsem kroutil hlavou, kde se najednou objevilo takové moudro u snímku, který ještě pár chvil předtím otevřeně a samoúčelně ukazoval nahotu a pokoušel se rozesmát násilnými vtípky typu "To já o to přišla ve třinácti". S pobavenou reakcí se zkrátka počítá až příliš okatě. Průběh hlavní linie je navíc navoněný a evidentně cílený jako nenápadná moralita. Oproti tomu zbytek filmu, tedy epizodické výstupy nejrůznějších postaviček, jsou vtipné a hlavně Sean Penn je jako třídní zhulenec sice nápadně protěžovaný, ale kdo by se na tvůrce kvůli tomu zlobil, když dokáže být takhle neodolatelný. I přes veškerou okatou snahu vychovávat mladé diváky na zářivě svítícím protikladu nahoty, onanie a sexu jsem se nakonec bavil a z jistého happyendu měl radost. (03.09.2007)

Pravdepodobne pramatka všetkých typických amerických komédií a paródií zo stredoškolského prostredia. Narozdiel od jej neskorších trápno-klišoidných a obohraných detí, dýcha sviežosťou a príjemným, nenúteným humorom. Zábavný bol už len pohľad na S. Penna alebo N. Cagea čoby usoplených stredoškolských cucákov. Ach, ten čas tak strašne letí.... 75/100 (26.01.2015)