Athena

Dychberúci úvod natočený na 1 záber musím pochváliť hneď na začiatku komentáru, pretože bol perfektný. Najväčším plusom Atheny je samozrejme zobrazenie nepokojov, chaosu a rabovania v uliciach. Má to atmosféru, vťahuje do deja a anarchia a bordel, ktorý vzniká v uliciach je nepríjemný a doslova z filmu kričí. Čo mi jediné vadilo, je úsporná dejovosť. Ešte v 30. minúte poznáte mená presne 2 postáv a viete len že niekto (nevedno kto) im zabil brata, a preto ho teraz jeden z nich ide pomstiť a rozpúta nepokoje obrích rozmerov a ten druhý mu v tom chce zabrániť. V porovnaní s úvodnou polhodinou sa to do konca v tomto ohľade mierne zlepší, ale nie až tak výrazne a aj tak budete musieť byť naozaj pozorný a veľa si domýšľať, aby ste z toho mali komplexný príbeh a vedeli: kto,čo,prečo, ako urobil a čo to spôsobilo ďalej. A akceptovať pritom aj pomerne nelogické správanie 1 hlavnej postavy a jej čudesný prerod. U mňa vo výsledku na hrane medzi 3 a 4*, ale vďaka naozaj až nepríjemne autentickým nepokojom to nakoniec hodím do kategórie nadpriemer. 4*, 70% (02.10.2022)

Tvorbu Romaina Gavrase sleduju už nějaký ten rok a tak pokaždé, když konečně něco vyplodí, nemůžu si to samozřejmě nechat ujít. Jeho estetické a sugestivní pojetí násilí mě bavilo už v hudebních videoklipech, co natáčel dříve. 'Athena' vypadá námětem jako vystřižená pro řecko-francouzského filmaře, ale víceméně, i přes intenzivní close-upy a dlouhé záběry z prostředí chaotických bojů, kdy z důvodu smrti jednoho kluka, jsou vyvolány bouře nepokojů, nejen ve vyobrazené části tohohle filmu, ale po celé Francii, se jen pachtíme do složitého vztahu dvou bratrů zemřelého chlapce, přičemž každý stojí na opačné straně. Nebudu lhát, tempo je mnohdy tak intenz, že vás to fakt nenechá nudit, ale zároveň je to jaksi mdlé, do hloubky, do obsahu, působí to hrozně prvoplánovaně, klouže to tak nějak po povrchu, i když to nepostrádá emoce, jenže člověk jakoby "měl fakt málo důvodů, aby mu mělo záležet na jakékoliv z postav" ale je zajímavý, že hned dva francouzský filmy takhle po sobě a vyobrazuje to Francii jako jakýsi ghetto bující revolucí proti establishmentu. (17.04.2023)

Athena je film, kterej šlape od začátku až do konce. Je sice pravda, že začne tím nejlepší a ve závěru to tak docela nesemele, protože nevěnuje postavám toliko do hloubky na to, aby jejich počínání diváka emocionálně sevřelo a semlelo, ale tematicky je to završeno více než dobře. Jde o nepokoje na francouzském sídlišti, které začaly poté, co uniklo video, kde pár policajtů ubilo malého kluka - migranta. Film na konec ukáže, jak to celé vlastně bylo a film tak není toliko o rebélii proti nespravedlivému systému, nýbrž o důležitosti dialogu, porozumění, následcích jejich absence a nahromaděné frustraci. Krom toho, že je to celé úchvatně natočené je to také vyprávěno z pohledu tří postav - bratrů oné oběti. Tito bratři vhodně reprezentují tři způsoby, jakými migranti můžou reagovat na svou životní situaci uvnitř jiného státu: 1. Abdul se z nich tří nejvíc přizpůsobil. Stal se vojákem sloužícím pod francouzskou vlajkou a to, že je náboženstvím muslim, pak jeho francouzskému okolí nevadí, hlavně dokud to nedává moc najevo. Svým způsobem je tak ideálně asimilovaný, protože už ani nepřipomíná svůj původ. 2. Moktar je oportunista, který od začátku vidí, že jako imigrant to bude mít v normální společnosti příliš těžké, a tak se uchýlí do světa ilegality, ve které může jednodušeji uspět. 3. Karim je z nich tří nejvíc radikální. Se systémem se nikdy nesmíří a raději uvidí všechno hořet za svou pravdu, než aby se sklonil a toleroval nespravedlnost. (30.10.2022)

Athena od Romaina Gavrase je doslova BOMBA.  Pouliční nepokoje a občanská válka ve Francii. Úvodní dvanáctiminutová jednozáběrovka, po které přišel titulek filmu, si vysloužila vřelý potlesk celého sálu. Když to skončilo, chtěla jsem to vidět znovu. A znovu. A znovu!   Zatím nejlepší film letošních Benátek, které mají v programu (jako vždy) samé pecky. Dejte mu okřídleného lva. Minimálně za režii. (02.09.2022)

Zvažovala jsem odpad. Protože film v některých scénách adoruje násilí a jakoby souhlasil i s násilným řešením a postojem demonstrantů. Zejména ve scéně, kdy mladý vůdce protestů kráčí hořícím sídlištěm s vlajícími vlasy za doprovodu chorálu a ta situace odkazuje na dobývání středověkého hradu křižáky. A je skvěle natočená. Proto jsem nakonec zvolila čtyři hvězdy. Kamera i střih jsou totiž dechberoucí. Vždy se nalepí na některého z protagonistů a divák je mu tak těsně v patách, jako kdyby běžel vedle něj a také ničil sídliště a válčil proti nepříteli, v tomto případě proti policii, která se zoufale, a také trestuhodně neobratně, snaží udržet pořádek. _____  Film nenabízí řešení, jen zobrazuje frustraci vyčleněné lokality a jejích obyvatel. Většina děje je podána z pohledu a postoje demonstrujících, policie obvykle zastupuje jen nemyslící a utlačující masu státního aparátu. I přesto z filmu vysvítají příčiny výbuchu násilí – vzájemné nenaslouchání a nepřátelské postoje, už z principu věci. Proto se hlas rozumu (zde reportáž o zinscenovaném přepadaní ve falešných uniformách) jeví chabý a nikdo mu nenaslouchá. Postoje už jsou totiž tak nesmiřitelné, že na něm fakta nic nezmění a rivalové dál ničí a zabíjejí, i když to ublíží oběma stranám. V tomhle má film rozhodně přesah dotýkájící se nejenom jednoho omšelého pařížského sídliště. SHRNUTÍ: Ve válce nemlčí jen múzy, ale i rozum. (26.10.2022)