Přízraky v Benátkách

Vykalkulovaná snaha o elevaci nezáživné detektivní zápletky se dle očekávání zvrhla v absolutní hororovou křeč. Nechte popraskat pár žárovek, přitlačte na hlasitosti a předstírejte, že se jedná o horor. Třeba se některé z méně bystřejších diváků podaří opít rohlíkem. Doufám, že se studiu tento směšně průhledný marketingový tah vymstí a snímek skončí v červených číslech. Ale A Haunting in Venice trpí i mnoha dalšími neduhy: afektovaným herectvím, chaotickou kamerou či naprosto zbytečnou změnou lokace oproti knižní předloze. Místo toho, aby si režisér při budování atmosféry ulehčil práci a opřel se o benátská specifika v podobě spletitých uliček či stísněných kanálů, tak celý děj zcela nesmyslně zasadí do jakéhosi bezpohlavního interiéru. To už rovnou mohl natáčet někde na statku v Horní Dolní. Katastrofa. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku A Haunting in Venice mohu udělit pouze jednu slabší hvězdu. (15.09.2023)

„…JE PŘEDVEČER VŠECH SVATÝCH. MRTVÝ K NÁM UŽ NEMOHOU MÍT BLÍŽ. TAKÉ JSTE BYL MRTVÝ, PANE. I KDYŽ JEN NA CHVÍLI. MYSLÍ, ŽE PATŘÍTE K NIM…“  Začíná to trochu pitomě (sic možná mám jen k Branaghovi podvědomou nedůvěru…), ale za chvíli to nabere celkem fajn hororovou atmosféru. Hlavní příběh se odehrává v noci, v loučemi osvětleným starým baráku, občas se objeví přízrak. Nebo mrtvola. A já – neznaje předlohu, se tím bavím, páč to má fakt zajímavý rozuzlení! Vážený pane Branaghu, tak tohle jsem opravdu nečekal… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Příběh je volně založený na románu Agathy Christie z roku 1969 „Hallowe'en Party“. 2.) Film je údajně lepší než kniha. Díky scénáristickým vylepšením… 3.) Thx za titule „Jakub Doležal“. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (01.11.2023)

Rozhodně nejlepší film z dosavadních tří, co Branagh s Poirotem natočil. A skvělý přesah do gotického hororu - tajemný starý dům, mlha válící se po hladině, když přijíždí médium na gondole, bouře, liják a blesky křižující oblohu a o tajemství u základů domu nemluvě. Naprosto skvělá kamera, na níž si Branagh potrpí, a já mu za ni tleskám, páč na rozdíl od leckterých jsem stále přesvědčen, že film je médium především obrazové. Všechny ty deformace obrazu, žabí a ptačí perspektiva, rybí oko, rozličné úhly záběrů a smysl pro detail mě bavily. Tedy ona i verze s D. Suchetem je pěkně strašidelná, což bude asi i tím časem v období Halloweenu. Atmosféra solidní, strašení fajn a vraha jsem samozřejmě neodhalil. Jediný, kdo mě nebavil, byla Ariadne Oliverová. Poirotova přítelkyně, co se s ním ráda špičkuje a občas má nabroušený jazýček, je ale skutečnou přítelkyní. Tady je to vypočítavá cynická čúza, co Poirota jen využívá a nakonec mu řekne, že už se neuvidí. Oč milejší je závěr se Suchetem, kdy jdou spolu zapálit svíčku. Ale jinak za mě spokojenost. Benátky miluji, i když se většina filmu odehrává v obřím rozpadajícím se baráku....ty ale miluji rovněž. (04.11.2023)

Detektivky nejsou mým oblíbeným žánrem, obzvláště ne Poirot, ale jelikož jsem viděl předchozí dva, chtěl jsem si i třetí (pravděpodobně poslední) dát, zvláště když je v takovém pěkném balení na Disney+. Kamera je skutečně nádherná a zvláště začáteční imaxovsky roztažený průlet Benátkami skutečně stál za to. Posléze se začne rozprostírat wodunit příběh, v jehož odhalování jsem nikdy nebyl extra dobrý a další variace na to mě v ničem neobohatila. Kenneth Branagh je pořád výborný Poirot a zároveň režisér, má tuhle látku rád, ovšem tématicky mě bavila více pompéznější a dražší Smrt na Nilu. Nyní Disney seškrtal rozpočet (a vybral méně známější herce), což stejně nestačilo na pokrytí nákladů, takže otázka jestli se dalšího příběhu dočkáme. (10.01.2024)

„After death there's...“ - „Nothing.“ Poirot je vytržen z benátské zahálky a zahradničení, aby racionalitou podpořenou neblahými životními zkušenostmi zatnul tipec nadpřirozenu. „Irresistible case“ se ovšem nekoná. To by se mezi vlhkým zdivem muselo ubrat na divadlem načichlých manýrech a nefunkčním strašení a trochu vyvětrat výraznější atmosférou whodunit nejistoty. Pak by možná postavy nebyly tak mdlé a bez zápachu. Pro Belgičana se zbytky lepidla a rododendronového pylu pod nosem to nicméně přineslo zajímavé poznání, že malé šedé buňky mohou rozlousknout případ, i když jsou pod vlivem. Nebo to bylo díky tomu..? (13.11.2023)