Matematika zločinu

Drží se tam zuby nehty, ale nejnovější minisérie ze stanice Voyo si těch 70 % právoplatně zaslouží, skrze trochu méně známý skutečný případ přináší tři díly vskutku napínavého vyšetřování se solidním obsazením a nikterak patetickým vyústěním. Přestože se mnou mnozí souhlasit nebudou, mně osobně tohle sedlo více než proklamovaný a opěvovaný Případ Roubal. (31.08.2023)

Asi byla chyba (či moje smůla), že jsem si až těsně před zhlédnutím této minisérie pustila podcast stejného názvu. Ten mě strhl tématem, ale i způsobem zpracování, jako v poslední době z krimi žánru máloco. Třídílná minisérie mi ale pak (díky tomu) připadala jako místy příliš zkratkovitá, jdoucí po povrchu či naopak v jiných místech zase moc doslovná. Mám také pocit, že byla možná moc velká pozornost soustředěná na "uměleckou zajímavost" (dlouhé záběry kamery, dramatická hudba, "zasněné" pasáže beze slov, retrospektivy...), čímž se asi tvůrci snažili vybudovat to správné napětí, udělat to zase trochu "jinak", zajímavěji. Řekla bych, že ale vzhledem k tomu, jak zajímavý a silný je ten příběh sám o sobě a jací dobří herci se v minisérii sešli, by bohatě stačilo ho prostě "normálně" za užití těch správných dialogů a šlo-li by se trochu více (příběhově, prokreslením charakterů postav) do hloubky, odvyprávět a dost možná bych si z toho sedla na zadek. Takto mám pocit, že byla trošku promarněna příležitost, že se nám to podstatné poněkud ztratilo v něčem, co to mělo celé ozvláštňovat... Jo a závěrem ještě jedna věc - byla bych u těchto počinů podle skutečných událostí velmi pro, kdyby se buď všechny postavy nazývaly pravými jmény. Nebo, pokud se tvůrci např. obávají potenciálních právních kroků těch, kteří nejsou vykresleni tak, jak by se jim to líbilo, pak všem jména změnit. Tenhle mišmaš, kdy jsou přítomna jak jména reálná, tak smyšlená (u nichž ale stejně moc dobře víme, o koho ve skutečnosti šlo), podle mě ničemu neprospívá (vadilo mi to už např. u Devadesátek, kde to ale přece jen nebylo až tak do očí bijící, u některých výraznějších postav se mohl, na rozdíl od Matematiky zločinu, člověk domýšlet, o koho že přesně v reálu šlo, případně neměly zřejmě pouze jeden předobraz a tím pádem vymyšlená jména dávala větší smysl). 60 %. (12.08.2023)

Matematika zločinu je i přes svůj televizní vizuál vcelku povedená minisérie, která mě zaujala nejen svým příběhem, ale pochvalu si zaslouží i herci, kdy zejména Jana Nedbal a také Lucie Štěpánková hrají opravdu výborně a byla radost je sledovat. Zpracování je, jak už jsem zmínil, spíše televizního ražení, projevuje se to zejména na kameře a střihu. Stopáž mohla být klidně o trochu kratší, ne že bych se vyloženě nudil, ale námět podle mě není až tak moc zajímavý, nebo lépe řečeno že nemá až tolik zvratů či překvapení, aby mohl zaplnit stopáž o délce téměř třech hodin. Celkově ale vnímám Matematiku zločinu veskrze pozitivně, přestože Voyo nabízí i o trochu lepší krimi minisérie, tak tímhle si Nova rozhodně ostudu neudělala. 6/10. (02.12.2023)

Po 28 letech v oboru (ten modrý na té správné straně), musím přiznat, že o tomto případu jsem slyšel poprvé. To že 98% lumpů sedí správně, bych dal ruku do ohně. Ale jsou případy, jako všude na světě, které nejsou "košér", a díky soudům, státním zástupcům, vyšetřovatelům a expertům na cokoliv dopadnou jinak, než by měli. Asi tady nemá cenu řešit to, jak to bylo natočené, jestli to byla nuda, nebo jak to dali herci. Seriál měl ukázat na chyby v systému vyšetřování, soudů, ztrácení nebo zamlčování důkazů, a pokud se člověk nebude bránit, tak se on, popřípadě celá rodina může dostat tam, kam nechce. Tomáš Toman asi nebyl svatoušek, ale chybou systému to schytal. Na druhé straně nikdy nikdo nebyl suspendován ani odvolán z funkce, ikdyž určitě pochybyl. Závěrem musím říct, že šťourající novináře nemám moc v lásce, ale občas to bez nich nejde... (16.08.2023)

Jestli je něco trendem posledních televizních let, jsou to seriálové minisérie, které jsou někde na pomezí mezi filmovým a seriálovým zpracováním, ale ve skutečnosti nejsou ani jedním. Typicky ve třech epizodách přední české televizní společnosti představují většinou zajímavé příběhy ve spojení s kriminálními případy anebo s diskutabilními osobnostmi. Máte možnost svůj příběh trošku rozepsat a představit v jeho nejdelší podobě, což v praxi znamená, že látka, kterou by někdo přepsal do klasického celovečerního filmu, vy rozsekáte do jednotlivých epizod a divákovi je ukážete postupně... Pozitivem je, že divák u samotného projektu stráví více času, dokonce mu to můžete dávkovat s týdenní prodlevou, podobně jako v tomto případě. Ovšem proti tomu jde divákova větší svoboda, kdy ho nebudete tolik tížit zkusit jen jednu epizodu a následně se rozhodnout, co s projektem on sám udělá, nebude cítit podobný pocit, jako když u tříhodinového filmu zkusí hodinu a pak jelikož už vlastně začal, tak dojede celý film.. Voyo podobně jako u předchozího Roubala představuje kontroverzní kriminální příběh, který nutí diváka o ústřední postavě přemýšlet, ale ani v jednom případě nešlo o neutrálně vykládaný názor, nýbrž způsobem jakým je příběh vyprávěn se divákovi pod kůži dostává postoj scénáristů.. Tentokrát jde o příběh odsouzeného vraha Tomáše Tomana, který opouští zahraničí, aby si svůj trest odseděl v domácím prostředí a třeba se pokusil o znovuotevření svého případu.. A co mu dává naději na obnovu procesu? Údajný chybný posudek soudního znalce, který ve svém výpočtu udělal chybu. Za pomoci ambiciózní novinářky se Toman domáhá svého práva na spravedlivý proces. Ale bude soud věřit nespokojenému vrahovi a zpochybní práci odborníka, anebo ho vlna pochybností okolo utvrdí ve svém rozhodnutí? Velmi dobré téma navíc podle skutečných událostí, kterému by ale určitě slušela dynamičtější poloviční stopáž... P.S. Pokud by vás téma zaujalo, Tomáš Toman dal různým médiím několik dalších rozhovorů. 60% (25.10.2023)