Pocahontas

Marketing Disneye objevil holčicí svět. A tak se american girl, po celodenním vysilujícím bloudění divočinou obchodního střediska, rozvalí s kamarádkami u DVD, v jedné ruce hambáč, v druhé slazená žíravina, a sleduje vymakanou indiánskou princeznu uprostřed chemicky přebarvené přírody (asi v animačním týmu všichni hulili od rána do večera). Vždyť i ona bude jednou učit svého vyvoleného, urostlého blonďatého bojovníka (dnes v akci pomocí klávesnice a PC her), emocionálnímu vnímání magie světa. Na druhé straně je fim na USA nezvykle pacifistický (náhodou byl v té době prezidentem demokrat) a humanistický. Zlo a násilí vycházi ze strachu před neznámým, z nesprávné klasifikace (civilizovaní versus divoši - viz dílo Levi-Strausse), z nechuti naslouchat druhým... (21.08.2009)

Jenoduchý děj propletený množstvím písní, které mi zrovna moc nevoněly.I když si odmyslím zpívání, zůstanou mi jen rozomilá zvířátka s jejich vtipnými reakcemi. Lidé se chovají až příliš dějově, ono to asi jinak nejde, protože, kdyby těch pár slov, co pronesou udělali zábavnými, už by z toho asi nic nezbylo. Pro méně pozorné děti (jako jsem já) zůstanou jen ta zvířátka a lidé plynou někde mimo. (03.09.2009)

U Pocahontas je na první pohled očividné, odkud později James Cameron čerpal při psaní scénáře k Avatarovi. Milostný příběh dvou lidí z odlišných světů, jimž nebylo zpočátku vůbec přáno, zaujme svým kulturně-ekologickým nádechem, jenž dodává filmu mimopohádkový přesah. Vážnější scény jsou vyváženy humornými momenty s mývalem Meekem a psíkem Percym a navíc okořeněny bodrou moudrostí babičky Vrby. Mile natočená pohádka o toleranci vůči novému a neznámému, která překvapí i ne úplně typickým disneyovským závěrem. (10.09.2020)

Ach jo. No tak já nevím. Někdy se hold nedaří. Někdy až moc. Pocahontas není nic co bysme doteď neviděli. Velice jednoduše se tento film tratí v celkovém měřítku. Není ničím zajímavý, nemá dobrý příběh a ani není vtipný. Teoreticky je to jako Kráska a zvíře akorát v masovějším měřítku. Rozhodně ne moje gusto. Za pár měsíců i zapomenu, že jsem to někdy viděl. (14.08.2017)

Povím vám jeden příběh. Když mi bylo zhruba osm, devět let, tak jsme si tento film půjčili z videopůjčovny. Líbil se mi, a tak, když jsem v noci nemohl spát, tak jsem vstal, a šel si tento film pustit znovu. Bylo kolem půl třetí v noci, zapnul jsem televizi a koukám, na ČT2 otitulkovaný film a v něm Belmondo. Když jsem tak koukal, tak jsem jaksi zapomněl na Pocahontas a sledoval černobílý film, jehož příběh mi byl povědomý z jednoho filmu s Richardem Gerem, který jsem pár měsíců předtím viděl na Nově. Podíval jsem se do programu, ejhle, nemýlil jsem se. Ten film se jmenoval úplně stejně, ale na první pohled byl lepší a zhruba o 30 let starší. A tak došlo k tomu, že jsem viděl neskutečný film režiséra Jeana-Luca Godarda U konce s dechem, který od té doby marně toužím vidět znovu. Za to musím Pocahontas poděkovat. Navíc má jednu z nejpůsobivějších písní ze všech disneyovek (Divoši), takže se těch čtyř hvězd nebojím... (15.03.2009)