První den mého života

V nějakých fázích života se dá obhájit, proč někdo napsal podobný scénář, ale věřte mi, že žádná z těch fází už není po maturitě. Mudrující povýšená esoterická sračka pro čtenáře časopisu Moje psychologie a lidi, co by mi na tohle řekli, že je to od mě logická reakce, když jsem štír. Genovese přijal svoji roli moudrého pozorovatele a hodnotitele těch směšných lidských charakterů, přičemž si zjevně velmi hlídá, aby se nikdy nedostal ze svojí maloměšťácké bubliny, která ho tolik miluje, protože se vykazuje podobně povrchním mindsetem jako on a jeho postavy. Jeho snaha o odhalení toho, že pod zdánlivě komplikovanou osobností jsme vlastně všichni jen marniví dobráci, je tak strašně arogantní, až se fakt nemůžu zbavit pocitu, že v rámci důkladné přípravy na natáčení by udělal nejlíp, kdyby si ustřelil hlavu. To je v pohodě, to můžu takhle napsat, on přece ví za mě, že to tak ve skutečnosti nemyslim. Nebo...? (05.04.2024)

Dobře napsané pestré postavy, ke kterým jsem si rychle udělal vztah. Chápal jsem jejích motivace a užíval si jejich interakce. Soundtrack parádně sedí, dokresluje atmosféru a podtrhuje důležité momenty. Celé okořeněné správnou dávkou černého humoru. Něco asi odhadnete, ale až do konce jsem si nebyl jistý, jak to přesně celé dopadne. Sázky jsou vysoké, stejně jako napětí. I slzy jsem na konci neudržel. Velice příjemné překvapení (06.01.2024)

Mám rád ten moment, kdy si pustím film, který neznám a nechám se překvapit tím, co mi dá. Tímhle způsobem jsem koukal na tento film. Přečetl jsem si zápletku a pak si ho pustil. Nezjišťoval jsem si nic kolem, nekoukal na trailery. Prostě jsem si ho pustil a neměl jsem žádné očekávání a o to více jsem si film vychutnal. Režisér Paolo Genovese z mého pohledu odvedl moc dobrou práci. Jeho režie je přesná a výstižná. Umí krásně vytvořit dojemné a intimní okamžiky, které mají sílu a hloubku, a nejsou jen prázdným kýčem. Velkou oporu má Genovese v dobrém scénáři, jenž sice pracuje s jistým klišé a předvídatelnosti, ale to v tomto případě vůbec nevadí. Důležité je, co v nás film dokáže vyvolat a jak se u něho budeme cítit. Genovese má cit pro vyprávění a umí tnout do živého. Naštěstí nikdy netlačí zbytečně na pilu a všechny ty emocionálně silné scény nikdy nesklouznou do klasického citového vydírání. Režisér ve většině případů našel tu správnou rovinu, a to mi osobně dost sedlo, protože v tomto případě stačí málo, a z dobře napsané a natočené scény se mohl stát kýč. Celý film stojí na pěti hercích a jejich vzájemných dialogových výměnách. Přiznám se, že většinu herců neznám, jelikož jde italské herce a herečky, a já nemám italskou kinematografii pořádně nastudovanou. Nicméně, to že herce neznám, nemění nic na faktu, že své role zvládli zahrát s přehledem a podali moc dobré výkony. Všichni jsou ve svých rolí velmi dobří a sympatičtí. Každý z ústřední pětice dostane pro sebe několik scén, které si daný herec pro sebe ukradne a předvede nám moc hezký herecký výkon. Herci mezi sebou mají pěknou chemii, doplňují se, a moc hezky fungují jejich vzájemné interakce. Krom režie a obsazení musím pochválit samotnou atmosféru filmu. Film se točí kolem vážného tématu, ale nesnaží se tvářit jako hutné drama. Mnohdy je zde více komediálních momentů, než jsem čekal, a díky tomu má film auru takového "odlehčeného snímku" i přestože se řeší téma, co moc úsměvné není. Na daný problém se film snaží koukat, co nejvíce lidsky a ukazovat, že vždycky je nějaká cesta. Co se týče záporů, tak zde mi lehce nesedla stopáž. Film má o pár minut více, než je třeba. Filmu by prospělo, kdyby měl o trochu svižnější prostřední část, aby následně vynikl závěrečný akt, jenž působí lehce natahovaně. První den mého jména je hezký a intimní film, který umí být silný, a když mu dáte možnost, tak vás může i silně zasáhnout. (16.01.2024)

Taliansky snímok plný melanchólie, jemnej štipky humoru a podnetnej pointy. Celý film sa prakticky viezol na konverzačnej vlne, kde padlo aj zopár zaujímavých myšlienok o živote, vzťahoch a ľudských prioritách, a to všetko na veľmi príjemnom hudobnom podmaze. Musím ale povedať, že mňa to až tak nebavilo a po pár minútach som sa už začal nudiť. Malo to aj svoje svetlé chvíľky, ale celkový dojem z filmu bol dosť rozpačitý, takže za mňa len priemer. 55 % (12.02.2024)

Ač těžké a smutné téma (sebevrahové), film má příjemně hladivou atmosferu a je plný pozitivní energie a chuti do života. Snad je to tím, že velké pravdy halasně nevnucuje, ale nechává každého změnit jeho úhel pohledu tak, aby se v něm znovu objevila radost a chuť k ní dojít. V tom oparu pozitivna autorům i leccos odpustíte... (18.01.2024)