Vzpoura na Bounty

Připadalo mi to i s těma TV reklamama nekonečné, ale musím uznat, že i tahle starší verze, kterou jsem viděl poprvé není vůbec špatná, má své kouzlo, exotiku snoubenou s romantikou, skvělého Marlona Branda i nádhernou domorodou princeznu Miamiti, která se stala na deset let jeho ženou a asi tento film a setkání s ním na základě pohnutého osudu jejich dcery později hořce litovala, a tak vlastně jediné mínus jsou ty zahalené Tahiťanky, takže i díky tomu zůstává a navždy zůstane mou nejoblíbenější Bounty ta osmdesátková. (19.11.2016)

Pěkný výpravný film, místy možná zbytečně natažený. Zajímalo by mě, jak události probíhaly ve skutečnosti. Kapitán je zde vylíčený jako ctižádostivý a krutý člověk, který si o vzpouru posádky vysloveně koledoval. Nejvíc se mi líbily scény na Tahiti. Tamější ženy jsou půvabného vzhledu a milé a přítulné povahy, což platí dodnes. Na omak prý hřejou jako kamna. Aspoň mi to říkal jeden kamarád, co Tahiti onehdy navštívil. Turistům tam hned po příjezdu zavěsí na krk květinový věnec. Vůbec se nedivím, že vzbouřenci naložili zásoby a domorodé ženy a vydali se hledat ostrovní útočiště, kde by mohli zůstat natrvalo. Zdá se, že pokud jde o kvalitu života, bylo tehdejší Tahiti lepším místem než tehdejší Anglie. (21.01.2023)

Ačkoliv Mutiny on the Bounty nepatří mezi díla, která jsou mým šálkem čaje, jisté kvality mu upřít nelze. Úchvatné scenérie na Tahiti s opojnými barvami fungují i po tolika letech a chytré dialogy se stále lesknou. Marlon Brando sekáč a Trevor Howard v roli neúprosného a ctižádostivého kapitána rovněž fenomenální. Nicméně v některých aspektech má zub času něco nahlodáno a tříhodinová stopáž je taky trochu moc. Za mě čistý průměr. (02.12.2016)

Priznam se, ze uz si novejsi Bounty z roku 1984 prilis detailne nepamatuju, takze jsem to hodnotil bez srovnani s tim novejsim filmem.. ackoliv jednomu srovnani se nevyhnu - sexy sestra nacelnika v tomhle filmu byla mene sexy nez sestra nacelnika v tom novejsim. Navic povazuju za velky zklamani, ze v tyhle verzi zadny kozy nejsou, zatimco v ty novejsi ano. Postavy kapitana Bligha a Fletchera mi prisly zahrany dobre, ackoliv Hopkinsnuv kapitan mi prisel vic "pratelstejsi" - Bligh v podani Howarda byl skoro az zlej. Mam tenhle pribeh rad, je to romanovka jak vysita, a film jsem si uzil - jen ten vymyslenej konec byl dost mimo misu... (30.03.2019)

Koukám na to a maně se mi vybavují, tak jako obvykle, nápodobné, asociativní opusy. Krvavý příliv, Spartakus, Bílá velryba. Vážení má to společné meritum, a sice konflikt mezi jedincem a autoritou, charakterem a vůlí, inteligencí a tupostí, systémem a situační diferenciací, chcete-li dobrem a zlem. Zde startuje konflikt ze stupidního důvodu, krádeže sýra, kterou se námořník snaží setřást ze sebe a svalit na kapitána.Systém reprezentovaný kpt.Blighem se sváří s posádkou a jejím spontánním mluvčím Fletcherem Christianem. Ne, že by tento byl lidumil a altruista, je poživačný požitkář, nicméně je schopen nahlédnout potřeby lidí jemu podřízených a jednat podle toho. Do jeho jednání vstupuje kpt.Bligh jako slon do porcelánu a maří vše, oč se Christian snaží. Konflikt graduje a přesouvá se poznenáhlu ze služební do osobní roviny. Lidsky krásná epizoda na Tahiti ukazuje na čistotu v soužití s přírodou a drsný kontrast s životem v příkazovém systému. Je to o lidské živočišnosti a kráse, která se dře s příkazovou institucí královské lodi.....Koneckonců, co umí udělat ženská se skupinou mužů....Plyne z toho jediný závěr, a sice ženská je rozvracející element na lodi a v mužské společnosti vůbec. Ovšem svině zůstává sviní jednou provždy. A po vyplutí z Tahiti se ďábel zase projeví....Situace po smrti námořníka graduje ke vzpouře, tedy tomu nejhoršímu, co britské královské námořnictvo zná. Nicméně síla atmosféry při konečném dialogu mezi kpt. Blighem a F. Christianem před kapitánovým nasednutím do člunu ukazuje na pomíjivost a současně nepominutelnost síly charakteru a okamžiku. Parádní film. (08.08.2013)