Vzpoura na Bounty

Loď pluje vodami rozbouřených moří. Přetekl již pohár rozkazovačného ponižování, vystavujícímu hoři. Na kapitánském můstku teď velí, omračuje zásobami charismatu - Marlon Brando - korzár mužný, který nezapomněl na lidské /vy/chování. Dlouze chodil kolem horké kaše, až se do ní zabořil. Řevem lvím zadal podnět k rebelii. Změňme kurs. Nechť exploduje autoritářství, svrhneme zákeřné tresty a útrpné poroučení. Vlna strachu však zasáhla podpalubí. Jen v ráji můžeme být svobodní, mít naději. Sprovodit z povrchu zemského, pardon mořského, koráb zla. Zůstal tam, na Olympu svého příběhu, ohnivým stožárem poraněn, plameny pohlcen, zohaven, podlehlo urostlé tělo, které nebylo s to, aby popáleninám čelilo. Oslnivý muž hoří, trosky vzpurné Bounty do noci se noří, sesunují se k mořskému dnu. Navždy teď patřit budou ti vzdálené kouty. Zimnicí z horečky se třese, svou řeč již nepronese, klidu si v ostrovním přístavu hledá duše vzbouřence. Doufej, že nalezne se alespoň jeden statečný se snahou jít za pravdou, který by podal svědectví o nelidskosti, zprávu neomylnou. (19.11.2016)

"Nelidskost je ten nejhorší služebník." Ďábelský kapitán, který se vyžívá v týrání své posádky. Pomalu doutnající atmosféra na lodi Bounty, která vyvře až ve vzpouru. Úchvatně zachycené Tahiti bez počítačových efektů. Parádní herecké obsazení.  Po více jak 60.ti letech si stále drží tento film úžasně dobrodružného ducha. 8/10 (16.05.2023)

Ač skutečný příběh plavby Bounty léta páně 1787 historie psala jinak, nic to neubírá tomuto příběhu na poutavosti a stejně tak i filmu na nesporné kvalitě. Dobrodružství i romantika ve spojení s vynikajícími hereckými výkony (zejména herecký duet Brando - Howard) a perfektní filmařinou daly vzniknout tomuto filmu, kde i při téměř tříhodinové délce nenajdete díky výbornému scénáři hluchých míst. Faktem je, že ani po téměř 45 letech (a štěstí, že doba tenkrát přála tvorbě takovýchto >velkofilmů< ) tenhle film nezestárnul a i díky němu se tenhle příběh stal legendou... (30.04.2006)

Nemám v úmysle zaoberať sa tým, nakoľko sa Milestonova verzia Vzbury na Bounty zhoduje s historickou skutočnosťou. Videl som po 50 rokoch jej filmové spracovanie a som spokojný. Zaujalo ma zobrazenie pomerov na lodi britského námorníctva v 18. storočí, nutnosť hierarchickej štruktúry a železnej disciplíny vynucovanej aj tvrdými telesnými trestami. Celému filmu dominovala postava Fletchera Christiana stvárnená Marlonom Brandom v jeho najlepšom období. Naopak folkloristicky poňatý pobyt námorníkov na Tahiti ubral filmu v mojom hodnotení jednu hviezdičku. Potešilo ma aj niekoľko známych hercov vo vedľajších úlohách Richardom Harrisom počnúc a trebárs Gordonom "Cowley" Jacksonom končiac. Vôbec neľutujem, že som tento film videl, i keď záujem pozrieť si ďalšie filmovém verzie u mňa absentuje. (30.08.2013)

Koukám na to a maně se mi vybavují, tak jako obvykle, nápodobné, asociativní opusy. Krvavý příliv, Spartakus, Bílá velryba. Vážení má to společné meritum, a sice konflikt mezi jedincem a autoritou, charakterem a vůlí, inteligencí a tupostí, systémem a situační diferenciací, chcete-li dobrem a zlem. Zde startuje konflikt ze stupidního důvodu, krádeže sýra, kterou se námořník snaží setřást ze sebe a svalit na kapitána.Systém reprezentovaný kpt.Blighem se sváří s posádkou a jejím spontánním mluvčím Fletcherem Christianem. Ne, že by tento byl lidumil a altruista, je poživačný požitkář, nicméně je schopen nahlédnout potřeby lidí jemu podřízených a jednat podle toho. Do jeho jednání vstupuje kpt.Bligh jako slon do porcelánu a maří vše, oč se Christian snaží. Konflikt graduje a přesouvá se poznenáhlu ze služební do osobní roviny. Lidsky krásná epizoda na Tahiti ukazuje na čistotu v soužití s přírodou a drsný kontrast s životem v příkazovém systému. Je to o lidské živočišnosti a kráse, která se dře s příkazovou institucí královské lodi.....Koneckonců, co umí udělat ženská se skupinou mužů....Plyne z toho jediný závěr, a sice ženská je rozvracející element na lodi a v mužské společnosti vůbec. Ovšem svině zůstává sviní jednou provždy. A po vyplutí z Tahiti se ďábel zase projeví....Situace po smrti námořníka graduje ke vzpouře, tedy tomu nejhoršímu, co britské královské námořnictvo zná. Nicméně síla atmosféry při konečném dialogu mezi kpt. Blighem a F. Christianem před kapitánovým nasednutím do člunu ukazuje na pomíjivost a současně nepominutelnost síly charakteru a okamžiku. Parádní film. (08.08.2013)