Dej si pohov, kámoši

Film má tempo stejně závratné jako obě hlavní postavy po celodenním sezení u dírky v ledu čekající na to až zabere nějaká mřenka, a dokážou zrychlit jen když se v sousedství objeví šťabajzna která i mě, o polovinu mladšímu, přišla jako milfka která by stála za hřích, nevidím se tedy že se jim postavily rafičky do polohy 1/2na3. Jinak ale snímek nabízí to co je předurčeno už názvem - dejte si pohov, diváci, tady nic náročného nečekejte. (To krindy pindy mě rozčilovalo fest!) (08.04.2024)

Lemmon a Matthau, dvojice která zaručí, že prožijete u filmu chvíle, když ne ve smíchu, alespoň s úsměvem. Co může asi tak napadnout dva staré dědky, když je očaruje bohyně lásky. Tady se názorně uplatňuje francouzské rčení: "Za vším hledej ženu!" Jsou okamžiky v životě, kdy se totálně zhroutí i na venek pevné a dlouholeté přátelství dvou starých mládenců. (14.06.2007)

Ja viem,že je to naivné a v podstate aj klišovité podanie susedských vzťahov dvoch starých ale stále čiperných pánov.....ale tá úžasná chémia aká vládne medzi predstaviteľmi hlavných úloh je nefalšovaná a originálne čarovná. Viem,že sa obaja herci poznali celý život a boli priatelia ale to je výhoda ktorú tak dobre zúročili v budovaní tejto vždy roztomilej komédie kde obaja bardi predvádzajú svoje nesporné herecké nadanie....videl som to mnohokrát a vždy ma to úprimne rozosmeje....zahreje...nie je to účelové vulgárne...nie je to umelo niekam tlačené..je to film so srdcom....dúfam,že ste obaja spolu v nebi a stále sa tak rozkošne " nemáte radi " :) Hodnotil som oba diely súčasne. (10.02.2013)

Balzám na duši! Všichni perfektní, ovšem nejlepší je starý pan Gustafson! Pře-fik-ni ji synkuuu! Nebo ji pošli za mnou! Myslím že Lemmon&Matthau jsou nejlepším filmovým párem všech dob:-) Předčí i Laurela a Hardyho a Lorenovou s Mastroiannim:-). Jinak pokud jde o film, byla jsem v pokušení zkopírovat komentář od Amarcord_1, natolik je výstižný a mluví mi z duše. (20.09.2016)

O hodně slabší film než když byli Lemmon a Matthau v plné životní formě. Je vidět, že v hollywoodské filmové tvorbě 90. let už se točilo na klasickou ucindanou notu, která vyhovovala primitivnímu americkému publiku a přinášela do kasy hodně dolarů. Ne že bych se občas nezasmál, ta potápějící s chata na jezeře byla dobře vymyšlená. Ale mám řadu důvodů k tomu, abych ubíral jednu hvězdičku po druhé. Především to předpokládané klišé, k němuž se od začátku schyluje a končící svatbou a jedním rozvodem. Potom sníh, každý film, z něhož cítím zimu, musím automaticky jednu hvězdičku škrtnout. A pak ty sentimentálně nostalgické žvásty o vánocích a jak na sebe máme o těchto svátcích být hodní. Když to člověk slyší každý rok, tak si už říká, aby bylo po nich. A nakonec ta nenáviděná brokolice. Vida, skutečně k nám po roce 1989 přišla z USA. Odkud jinud. (23.11.2018)