Obsahy(1)
V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (282)
Seminář, ač zábavný, zdál se mi tentokrát spíše než inteligentní, blíže situačnímu humoru. Jako kdyby si předešlý Akt pro rok 1967, kdy obě tyto první cimrmanovské hry vznikly, utrhl téměř všechno pro sebe. Jedinou vyjímkou je Smoljakova část o filozofii. "The ping pong with the words." (...) "Podle Cimrmana je na konci poznávacího procesu omyl zcela vyvrácen. A my nevíme nic." Ačkoliv se cimr-filozofii smějeme a víme, jak je DJC koncipováno a z čeho si dělá legraci, svým způsobem k nám Ladislav Smoljak v těchto částech možná mluví vážně. Během jeho výkladu Bohlen vs Cimrman: "... abychom na konci stanuli před tváří všehomíra s hlavou jasnou a prázdnou." To je prakticky buddhismus, velmi inteligentní způsob, jak nazírat na Svět. "V procesu poznání se blížíme k místu, kde věc není. Nedostáváme se k jádru věci, nýbrž šlápneme do prázdna. Takže na konci poznávacího procesu sice nevíme nic, ale zato to víme správně." To mi zase trochu nepřímo připomnělo tou inverzí Slavoje Žižka, který má v oblibě (a to rád používám) metodu třetí pilulky pro Nea v Matrixu. Chodíme doleva nebo doprava. Ale co třetí možnost? Co když je špatně celá cesta a ne jen naše možnosti, které z ní vyplívají a které zvolíme? "Ale teď už se opravdu žerty stranou. Už mě to na mou duši žádná legrace." Vedle Frištenského je role ředitele nejtrefnější rolí Ladislava Smoljaka, evidentně v tom chodil. A ta psí hierarchie ve školním systému, nebo obecně v jakékoliv formě systému, je taky pravdivá a úsměvná. Ale ve výsledku je to jedna ze slabších a nudnějších her. Bez Smoljaka prakticky o ničem. ____ 74% (1967) ()
Komunikace s publikem a jeho obsazení do role žáků je výborný nápad, udržuje publikum v pozornosti a vtahuje ho do hry. Přednáška je vynikající, hra je velmi velmi dobrá. Ze hry vychází ponaučení že kantořina je vlastně diagnóza a k lektorům bychom měli být soucitní :) Asi nejlepším zážitkem jsou pro mne vstupy Ladislava Smoljaka v rámci přednášky :))) ()
Na nejlepší kousky podle mě Vyšetřování ztráty knihy tak úplně nemá, ale určitě se nejedná o špatnou záležitost. Přecijen Cimrman jako učitel je poměrně jasnou garancí vtipných situací. "Jste tupá, odporná, deprivovaná hovada ... a já nebudu brát ohledy, nebudu, na nikoho, ani mě nenapadne." Seminář: ****, Hra: ****. 80% ()
No, tohle je celkem povedená hra, vtipná, inteligentní, čmouhy na kráse jí dokáže udělat snad jen občasná lacinost a hlavně závěr. Ten mi připadá docela odfláknutý. Tam se například válí učitel po zemi a nechává se hladit od zemského inspektora. Takovýto typ scény bych ocenil spíš v hrách, o kterých nechci mluvit jako o inteligentních. Jinak ale špica. To se musí vidět. ()
Věčný (m)učedník pravého českého humoru. Přiznávám, že dvojice Svěrák&Smoljak pro mě představuje takový humorný oříšek. Je to tak chytře vyvedené, až se to u mě dostává do dávícího traktu, dál už jen zřídka. Jsem však mistrem vytlačovaného smíchu, takže každých pět vteřin zní místností salva smíchu, někdy se směji i hodně dopředu, tudíž množství replik zaniká v tom nekontrolovatelném jekotu. Trénink bránice je zaručen i s touhle humornou kauzou, která je vskutku originální, i když zrovna nemáte den Smějavec. Je to nevtíravé, nevlezlé i nepodbízivé. Takže vlastně chválím dva Velké otce humoru, kteří na svém humoru odkojí další generace Petrů, Vladimírů i jiných Čechů. Máme tak jistotu, že velký český duch nezanikne, nezemře a stále bude plápolat, dokud Češi Čechům budou humorně naslouchat. Pobavil jsem se tak akorát, vkusně. A nic se nemá přehánět. Vždyť regulérně hrozilo, že ztráta školní knihy v případné předělávce někým jiným by mohla být mnohem absurdnější banalita. 6/10 ()
Galerie (7)
Zajímavosti (12)
- Původně v představení nebyla role „Zemského školního rady“, ale „Ministra školství“. Ke změně došlo v roce 1972, kdy proběhla obnovená premiéra hry „Vyšetřování ztráty třídní knihy“, kdy byla začleněna do Cimrmanovy doby, kdy ministr školství v Čechách nemohl být. (mnaucz)
- Hrací skříň, kterou má Inspektor (Jaroslav Weigel), byla vytvořena na tělo Oldřich Ungerovi, který hrál roli Inspektora a byl dost silný na to, aby ji unesl. Když ho Jaroslav Weigel začal alternovat, měl dlouho problém hrací skříň unést. (mnaucz)
- V původní verzi hry nebyla 6. zásada „Oživlé dřevo“, ale „Posilování nenávisti k potkanům“, což byla v té době narážka na hru „Akt“. Stejně jako více věcí z této hry to bylo změněno po obnovené premiéře v roce 1972. Vyslechnout tuto přednášku je možné ve Výročním představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
Reklama