Obsahy(1)
K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (452)
Prvních 29 minut "přednášky" mi přišlo zcela nesnesitelných, sledoval jsem to s kamennou tváří a psychicky mi to fakt nedělalo dobře. Když ale konečně začne samotná hra, překvapeně jsem zjistil, že to je MÍSTY docela vtipné. Že bych z toho byl nějak nekriticky nadšený se ovšem určitě říct nedá a stále nechápu, co na tom Cimrmanovi všichni vidí, ale pro rozšíření obzorů to nebylo tak hrozné, jak jsem se bál. Chuť vidět něco dalšího od Svěráka a spol. v sobě však už nenacházím, toto byla skutečně velká výjimka na základě osobního doporučení. ()
„Jak se daří nebožce, pane doktore?“ Mistra velkých emocí na malé scéně Karla Infelda Prácheňského, trefnou parodii talentovaného herce, je v podání Zdeňka Svěráka radost pozorovat. Nemám námitek proti tomu, že si valnou část představení ukradnul pro sebe, zamrzelo mne jenom zbytečně mnoho vtipů založených na Prácheňského dokonalé nepřipravenosti (později dochází i k nadužívání zprvu geniální postavy „zvědavého invalidy Jirky Karáska“). Vypiplanost rovnoměrně rozložených slovních vtipů je opět obdivuhodná, přednáška (s užitečnými radami pro obzvlášť neschopné herce) dlouhá tak akorát. Nadějné představení zneuznaného velikána českého divadla se tak nakonec přece jen mění ve hru, při níž „nezůstane jedno oko suché“. Nepůjde ovšem o slzy dojetí. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Infernor ()
U Záskoku napíšu nejdřív samotné hodnocení a pak kompletní hodnocení všech Cimrmanů a budu sem odkazovat. Součást mojí rozšířené TOP 10. Viděl jsem ho mnohokrát a pořád celou dobu řvu smíchy, tečou mi slzy a bolí břicho. Neskutečná věc, která se povedla skupině kolem Smoljaka a Svěráka. Nejenom, že to je geniálně vymyšlené - hra o hře, ale především je každý charakter tak neuvěřitelně promyšlený a tak skvěle zahraný, až to bere dech. Tohle je pro mě divadlo, na které bych šel. Jak seminář, tak především hra samotná jsou absolutní klenot jakékoli české tvorby ve všech odvětvích, ke které se dá přirovnat tak možná Jágr, pivo a Škodovka...... Samotný nápad Járy Cimrmana je neskutečnou invencí několika běžných lidí, kteří dokázali stvořit kult Největšího Čecha, kterého zná snad každý. Nevím, jestli mají ostatní národy něco podobného, ale dost o tom pochybuji. A i kdyby, tak to rozhodně nebude dosahovat takových kvalit. Legenda, kterou zná každý a kterou musí mít každý rád. Neopakovatelný zážitek, který mě samotného dělá hrdým na to, kde žiju. Díky, pane Cimrmane, Váš život opravdu stál za to. 100% ()
Ochotnický spolek zkouší a předvádí hru, která je i se svým autorem, s celým spolkem, s hostující hvězdou, průběhem zkoušky i představení a všemi průšvihy s tím spojenými fikcí autora, který je sám fikcí onoho ochotnického spolku, který zkouší a předvádí hru, která… Divadelní perpetuum mobile, jevištní singularita, metaúrovně zakousnuté do vlastního ocasu, až by se jednomu kebule zamotala. — Na záznamu je znát, že v době natočení šlo o prakticky nový kus, psaný už pro porevoluční časy a odehraný s čerstvou neopotřebovanou energií. Stejně ale, jak se tak po letech vracím k druhdy bezvýhradně milovaným „cimrmanům“, přijde mi, že u nich vedle chytře reflektované české malosti vidím i kus nereflektované, lehce alibistické malé českosti, mírné podkuřování publiku, které se rádo pobaví intelektuálně na výši, zvlášť když se mu ta intelektuální zábava tu a tam prošpikuje nějakým tím vtípkem ze čtvrté cenové. Dlužno ovšem jedním dechem dodat, že nikdo se na tomhle specifickém hřišti nikdy nepohyboval s větší grácií než Smoljak, Svěrák, Brukner, Čepelka a spol. ()
Přesně ten druh představení, které považuju za typický produkt divadla Járy Cimrmana, to znamená po herecké stránce lehce naivní a zároveň scénářem chytré, navíc se spoustou slovních hříček a půvabných vtípků, které nezachází nikam do lacinosti, ale dokážou oslovit prakticky všechny divácké vrstvy a věkové kategorie. Celkový dojem: 100 %. Jedna z mnoha věcí, která je mi na Cimrmanech sympatická, je, jakou dokázali vytvořit dělnou partu a např. využít i postiženého kolegy ve velmi slušné roli. ()
Reklama