Andrew - člen naší rodiny

DivX/// Obsazení 9/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Efekty 8/10/// +masky, hudba, herci -čekal jsem jiný příběh/// V první řaděj je to sci-fi. Sci-fi příběh, sci-fi svět. Nutno dodat, že příběh poutavý, zajímavý a roztmilí, i když v mnoha momentech i velmi dojemný. V druhé řadě bych řekl, že se jedná o rodinný film. Když se na to budou dívat děti, tak asi dost budou kulit oči, ale to je jediné v čem jim ten film může uškodit. Děj je nenásilný, poučný a zábavný. V tom se dostávám k prvku drama. Zde tato složka není dle mého tak silně zastoupena. Jistě, s filmem žažijete mnoho smutných scén. Dokonce i zvratů, které jsou do jisté míry dramatické. Jenže není to až do takové míri, že bych se o někoho nebo o něco bál, nebo že bych napětím tajil dech. A to je podle mě škoda, protože jsem si původně myslel, že se bude příběh vyvíjet úplně jinak. Řekněme, že z Andrewa bude nejdříve přátelský rodinný robot a potom se něco zvrtne a bude dělat potíže, bude mít svoji hlavu a dle toho bude taky jednat. Třebaže, tomu tak v některých bodech je, stále převládá prvek rodiného filmu a ten pochopitelně nedovolí zajít dál. V pořadí na čtvrté místo bych dal romantiku. Ta se oběví ve filmu až později a je opravdu zajímavá a vtipná za situace v jakých se Andrew nachází. No a nakonec je zde ji trošku humoru. Ale opravdu jen trošku, pramenící spíše z robotovi logiky a jeho chování a chápaní lidských gest a lidské řeči, kdy mi něco říkáme a logicky robot to pochopí jinak. Pokud řeknu, že tento příběh je o robotovi, který si lidi tak zamiluje a fakt že o ně přichází v něm probudí touhu stát se člověkem, tedy vnímat cítit a stárnou, tak je to příběh věru pěkný a dojemný./// Celkem 76%/// (22.10.2007)

Velice přeslazené dílko vnucuje divákovi představu, že míří směrem k (nej)mladšímu publiku. Pak se ale začne děj příliš vléct a příjdou četné sexuální narážky a jsem si jist, že mnoho konzervativnějších rodičů své ratolesti od obrazovky odežene :-) Pokud ovšem nemáte sklony k cukrovce, můžete se i dobře pobavit, já se tedy bavil.... (06.11.2007)

Romantická komedie o životě jednoho robota, který se snaží být člověkem. Přesto, že zde má hodně rozpolcené reakce, u mě jde jednoznačně o vynikájící film s hlubokou myšlenkou. A když bych ho měl srovnat se Spielbergovým A.I. Umělá inteligence vítězí Andrew ( a to mám Spielberga hodně rád) ! Je to prostě filmeček, který pohladí po duši a vhání slzy do očí.Všem fandům sci-fi a těm kdo ho ještě neviděli vřele doporučuji. (03.09.2003)

Svým způsobem se jedná o přelomový film, neboť značí, že kyberpunková revoluce už dávno proběhla a její konstitutivní prvky jsou plně ratifikovány v estetice fikčních světů amerických melodramatických snímků rodinného typu. Zatímco např. filmy Já, robot, I.A., nebo Matrix, obsahující typické akční scény a hi-tech ponurou atmosféru, akcentující určitou temně-fatální předpověď budoucnosti, mají sklon vzbuzovat atavistický strach z probuzené technologie, vymknuté z rukou člověka, což je typické pro postkatastrofickou protokyberpunkovou hard core science fiction, Andrew žádným kybertechnologickým komplexem z budoucna netrpí, neboť je s ní pevně sžitý. William Gibson na rozdíl od Isaaca Asimova obavy z robotů a umělé inteligence nemá: tam kde Já, robot končí tam Neuromancer teprve začíná, neboť aporémou už dávno není to, zda nás vlastní technologie náhodou nepřekoná a nezahubí, ale zda ve svém rozvoji nepředstavuje ekvivalentní paralelní "bytující" entitu, jež představuje nový neantropocentrický evoluční skok. Střízlivé, civilně-nefuturistické dekorace ukazují na to, že vývoj estetiky architektury a designu je konzervativnější než ve Star Treku, což je diskutabilní - spisovatel Jan Křesadlo v sci-fi románu Girgal píše, že sci-fi beletrie se po určité době sama kompromituje svými neuváženými seky v esteticko-technologických vizích a stává se pamětnicky úsměvnou, proto se snaží své popisy v tomto směru zobecnit, právě tato vizionářská odvaha je však esencí science fiction, ale to jen tak na okraj. (16.03.2004)

Možná trochu přehnaný hodnocení, ale já se neskutečně bavila. Celou dobu měl film spád, vtipy padaly jeden za druhym, slzičky se mi semtam taky kutálely po tváři a mělo to dokonce pointu a cíl. Škoda že takovejhle partner může bejt jenom robot. Andrew byl milej, hodnej, obětavej, sladkej, vstřícnej, láskyplnej, citlivej, chápavej, slušnej, zdvořilej, roztomilej, zkrátka dokonalej. Lidi často chtěj bejt někym nebo něčim jinym, ale Andyho nějvětším snem bylo stát se člověkem. Tenhle film celkem naučí vážit si toho, co máme a čim sme... "Ťuk ťuk." "Ťuk ťuk." "Ne, máš říct: Kdo tam, Andy." "Kdo tam, Andy." "Nee, kdo je za dveřmi." "Já nevim." :D:D (22.12.2007)