Velká železniční loupež

Prastará věc bez zvuku i dodané hudby, která je ale v mnohých ohledech o dost skutečnější, než většina věcí, která vzniká v dnešní době. Narozdíl od pozdějších němých děl má navíc obrovskou výhodu - krátkou stopáž. Hodinové opusy v podobném stylu dnešní divák jen stěží překousne, ale těch 12 minut je přesně akorát, aby poznal film té doby a přitom se nezačal nudit. (31.12.2007)

Tohle vážně stojí za zamyšlení. Když vezmu třeba výtvarné umění, písmo, tak člověk jím ve svém počátku zobrazoval věci jemu blízké, důležité až posvátné. A čím začíná umění filmové? Šestáková kovbojka a efekt pro ohromení publika. Filmu tak bylo dáno do vínku jisté divácké očekávání, které dokáže plnit kasy ještě dnes. (04.02.2006)

Ech, jak hodnotit toto dílko, když jsem se narodila o skoro devadesát let poté... Dovoluji si podotknout, že je Loupež velmi statická. Ovšem, detail byl vynalezen až pár let po Porterovi, není se tedy čemu divit. Ale proč, proboha, mají všichni ''umírající'' ve filmech tendenci se najednou vztyčit, chvíli v této vzpřímené pozici zůstat a poté s vyvalenými kukadly a výrazem ,,ach, to nééé!!'', úslužně padnout k zemi? A ještě třešničkou na dortu zůstává fakt, že onen ležící chudák zapomene povolit paže, tudíž mu pak velmi šrotuje, zda je má nechat či nemá spadnout. A pokud to udělá, hlavně, aby to bylo co nejpomalejší a nejnenápadnější! Na druhou stranu obdivuji zápal herců a neherců, s jakou vervou se pustili do natáčení takových nebezpečných scén, jakožto kupříkladu bláznivé honičky na koních. Ten co spadl, si sakra rozmyslel další spolupráci s Edwinem. Byla šance jedna ku deseti, jestli ho jeden z bujných ořů rozšlape na kaši. Nicméně, film je přeci jen z roku ''dej sem chleba'' a já tedy s klidným svědomím mohu dát tři hvězdy. Pochopte, Meliés a bratři Lumiérové byli kapku působivější. (21.04.2014)

Na svojí dobu je to něco neskutečného, ale proč jsem dal čtyři hvězdičky, a ne plný počet je pro mě jasné. Když jsem chvilku před tím viděl Cestu na měsíc, bavil jsem se u ní víc, zaujala mě víc než tento prakticky první western. Každopádně i tak je to něco, co člověk musí vidět, protože počátky filmového průmyslu jsou vložené právě v tomto a pár dalších filmech. Tvůrci v tehdejší době dokázali neskutečné divy. (10.01.2009)

A holky mají po tanečních! Proradní desperáti, zapomenutý telegrafista, výbuch, ohrožování nevinných cestujících, pár smolařů s olovem v těle, potvrzení přísloví: „Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.“ a pak to nejlepší nakonec, „zapojení“ diváka do filmu. Škoda ovšem toho překvapivě kolísavého tempa a až trochu směšného „nenápadného“ střihu u figuríny, proto jen slabší 4*. (01.06.2015)