Válka světů

Od jineho rezisera by tohle byla pecka, jenze tenhle film ma na svedomi Spielberg a v jeho portfoliu se tenhle film radi k tem slabsim. Jasne efekty jsou na vysoke urovni, zvuky jsou uchvatne (hlavne v kine) ale misty velke chyby (cela ulice vyvrazdena jen Cruise prezije nebo miliony lidi umrou ale Cruisova rodina je nakonec kompletni…) ale film se mi libil tak proc ne ty 4? (09.10.2006)

Nejdřív jsem myslela, že si emzáci konečně přiletěli pro tu Tomíkovu sektu, a když jsem pochopila, že to tentokrát bude hodně blízké a hodně nepříjemné setkání třetího druhu, tak jsem pro změnu netrpělivě čekala, kdy Miranda Otto tasí meč a s výkřikem "smrrrrt!" jim nakope pozadí nebo co to mají. Obě domněnky a naděje se ukázaly jako liché a pokus sympatizovat s hrdiny vyšel naprázdno, protože Tom byl v proletářské roli přesvědčivý asi jako vlk přestrojený za babičku a po deseti minutách ve společnosti jindy skvělé Fanningové, která v sobě coby Mary Ann značně nelogicky spojovala mnou nejvíc nenáviděné stereotypy v zobrazování dětských postav, a sice rozmazleného hysterického spratka s přemoudřelou zmenšenou kopií dospělého, jsem si přála, aby se E.T. nažral a Dakotka nezůstala celá. Naštěstí komorně hororová stránka věci a pochmurná atmosféra, nahrazující dnenezávislovské hurávlastenectví, přece jen daly občas zapomenout na přeslazené rodinné drama, stejně jako Tim Robbins i na minimálním prostoru zastínil své hvězdnější kolegy, takže i když Spielberg ve výsledku válku se světem nevyhrál, kapitulaci přede mnou podepisovat nemusí. Já holt radši Mnichov nebo Amistad, Mr. Director. (16.12.2009)

Podívaná, která má vyšší ambici, než jenom děsit. Tou "přidanou hodnotou" jsou zde scény, které přinutí člověka přemýšlet. Jakoby si Spielberg nedělal iluze o lidech a o jejich schopnosti pomoci bližnímu, když jsou v roli "lovné zvěře" bojující o holé přežití. To je patrné ve skvělé scéně, kdy dav lidí, i pod vlivem davové psychózy, lynčuje Ferrierovu rodinu. Nebo. Má právo člověk zabít bližního, pokud tím pomůže své rodině? Co bychom v podobné situaci dělali my sami?___O válku tu vážně nejde. Spíše o komorní drama, kdy je vše nahlíženo očima Cruisovy postavy. Proto nevidíme masakry v jiných městech, proto nevidíme bitvu na kopci, protože Ferriero stojí pod ním a proto mi přijde logický "rychlý" závěr. Kdybychom totiž měli nahlížet na postupnou skázu mimozemšťanů v globálu, bylo by to v rozporu s původním konceptem filmu jakožto komorního dramatu - osudu jedné rodiny. Navrch žádné americké vlajky, žádný hrdinný prezident ve stíhačce, prostě radost pohledět. Snad jen těch pár nelogičností zamrzelo a pak kdyby Spielberg trochu přitlačil na tragičnosti osudu Ferrierovy rodiny, v rozporu s happyendem, to by byl teprve hardcore. Pětihvězdičkový hardcore :o) (03.07.2005)

Pokulhávající logika a faktické chyby trochu sráží formalistické orgie, které se pod pevným režijním vedením stávají jedním z největších sci-fi zážitků celé historie filmového plátna. Na obtíž je zde bohužel i tradiční lpění na patetickém familiérním vyústění, jež vás sice šokuje, ale v trestuhodně negativním slova smyslu. Archaické uvažování protínají psychologické sekvence, které těží z bravurně vedených herců, naproti tomu horrorová pasáž o uvědomění, bez hlavy a paty, nemůže najít oporu ani v dotyčných superhvězdách. Dojem silné konzistence však naštěstí zůstává a snímek je jeden z těch šťastných případů, kdy srdce zatemňuje mozek a recipienti, kteří budou na tuto hru ochotni přistoupit, nezůstanou neodměněni. (12.07.2005)

Jeden z filmů, jehož nedokonalosti plodí dokonalé diskuse. Místo války pokus o cizozemskou genocidu, místo boje čekání, zda Bůh hraje s vesmírem v kostky, místo obětí objetí? V jistém smyslu intimní blockbuster, který nabízí skrz úzký průhled jedné rodiny perspektivu, co by se s námi stalo, kdyby byli mimozemšťani pekelní prevíti. Problém je, že jejic filmová civilizace je z podstaty nekonzistentní, slabiny, motivace a metody natolik si odporující, že jsem se je celý film marně snažila vstřebat. A vlastně si zpětně uvědomuji, že to, co a proč se s nimi stalo, mě znepokojovalo a zajímalo víc než triviální osud celé Cruisovy rodiny. Jsem to ale nelida. (12.10.2009)