Režie:
Jonathan LiebesmanScénář:
Christopher BertoliniKamera:
Lukas EttlinHudba:
Brian TylerHrají:
Aaron Eckhart, Michelle Rodriguez, Bridget Moynahan, Michael Peña, Ne-Yo, Noel Fisher, Susie Abromeit, Joey King, Jim Parrack, Lucas Till, Cory Hardrict (více)VOD (1)
Obsahy(3)
Námořní seržant Michael Nantz slouží v armádě už dvacet let. Při poslední akci v Iráku ale přišel o celou jednotku a povídá se, že to byla jeho vina. V důsledku toho se chystá odejít do výslužby. Ještě má ale dokončit výcvik poslední skupiny budoucích mariňáků, kterým se nemohlo přihodit nic horšího, než že budou bojovat s nepředvídatelným a vysoce nebezpečným nepřítelem z vesmíru. Získání profesních ostruh se změní v takřka sebevražednou misi. Vědci totiž zpozorují na oběžné dráze shluk blížících se meteoritů, z nichž se ale po jejich dopadu do oceánu stanou útočné vesmírné lodě. Z moře začnou vystupovat mimozemská monstra, která likvidují vše, co jim přijde do cesty. Během několika málo hodin se všechny důležité přímořské metropole promění v ruiny a Los Angeles se stává posledním místem možného vzdoru. (TV Nova)
(více)Videa (12)
Recenze (1 411)
Četnost kadence slova civilista vysoce převyšuje kadenci střelby samotné. Je tu dokonce používáno tak hojně, až mě tvůrci nahlodali zda se jím nesnaží nahradit nejuniverzálnější výraz moderní angličtiny, protože kam oni jsou toho svého zpropadeného civilistu schopni procpat, to až zůstává rozum stát. Takže ať mají radost aspoň oni, když jí nedokázali udělat divákům... Film s civilními (čti zprasenými) rozklepanými záběry, ve kterých aby se civilista (čti prase) vyznal(o). ()
Mě už začínáí otravovat jak ufouni napadaj pořád jen Ameriku, tedy zřejmě i ostatní, ale jediný Američani si ví s nima rady. Přitom kdyby nebyli ufouni krávy, napadli by třeba nás s ohledm na historii naší země je jasný, že by jsme se vzdali ještě dřív, než by tady byly, navíc získat 5 milionu udavačů a spolupracovníků by mohlo být pro ufouny taky přinosný, ale oni ne, oni furt na ty Amíky, přitom jedinej mimozemšťan, kterej u nich přežil a v pořádku odletěl zpátky je E.T. a to jen proto, že pořád volal domů a učet za telefon začínal ohrožovat americké národní hospodářství, tak amíci nakonec byli ještě rádi, když si Eťák zbalil svejch pět švestek a mazal zpátky do tý svý vesmírný díry. Jinak mě bylo úplně jedno kdo chcípne a kdo přežije, mimozemštani vypadali jak velkej kastrol s pokličkou a parta vojáčků tam líta jak důchodci v Holešovický tržnici od stánku ke stánku. ".....a když bude třeba, tak se spojím třeba s mimozešťanama." No Paroubku kde si byl, když bylo třeba. ()
Nejsem cílová skupina a už dopředu jsem věděl, do čeho jdu, takže nejsem nijak zklamaný. Nicméně jen kvůli tomu dávat vyšší hodnocení nebudu. Studená válka skončila, a tak je potřeba pro americké mariňáky najít nový cíl a důstojného soupeře, který by jim aspoň pár hodin dokázal odolávat. Nejde ani tak o to, že je to patetické, proamerické a bůhví co ještě, jde jednoduše o to, že je to na mě moc tupé, jednotvárné a předvídatelné. Jako teenager bych určitě nějakou hvězdičku přidal, ale takhle nemám pochybnosti. Podrobnější komentář - viz Marigold. Celkový dojem: 25 %. ()
Páči sa mi, že sa všetko rozbehne za 15 minút. Potom je to už len samá akcia. Divák si povie - Fuuuuha, tak to už hej, na niečo takéto som roky čakal. Je tu však problém. Akcia je skoro 100 minút z filmu, ale je tak nezaujímavo a nevýrazne natočená, že ostáva rozum stáť. Striely a výbuchy sú tu každú chvílu. Roztrasená kamera je však pri každej jednej scéne. Nič tu poriadne nevidno, strih je raketovo rýchly. Žiadna nezabudnuteľná scéna (jedine ak nechcene smiešny rozhovor vojaka a melého chlapca o tom aký má byť odvážny marinák). Scenár je napísaný otrasne. Špeciálne efekty sú priemerné. Dokonca emzáci sa vôbec nevydarili a ani ich poriadne nikdy nevidno. Jediné, čo je na úrovni sú zvuky. Streľba, výbuchy, len tá hudba mohla byť viac epickejšia. Ak by som to mal zhrnúť - len sa tu ide, uteká, striela, vybuchuje, kecajú sa blbosti a takto to ide stále dokola. Ja som sa už po hodine začal nudiť. Keď nefungujú vo filme emócie, keď je človeku jedno koho vo filme zabijú, keď ani poriadne nevie rozoznať postavy a keď vo filme postavenom na akcii tá akcia nie je zaujímavá - je niečo veľmi zle. Dá sa to dopozerať, ale len raz a dosť. Neviem si dokonca ani predstaviť, že by som si opakovane pustil nejakú scénu z filmu. Často to pri dobrých filmoch robím, tu však dobré scény jednoducho nie su. Podobné je to Dni nezávislosti (nemám ten film rád a hlavne ked vidím toho prezidenta v stíhačke, tak je mi zle), ale musím uznať, že Deň nezávislosti má aspon lepšiu akciu a efekty a to ubehlo 15 rokov !!!!!. Jednoducho slabota. ()
Galerie (73)
Zajímavosti (24)
- Aaron Eckhart (Michael Nantz) si natáčení velice pochvaloval. Vyjádřil se, že by byl rád, kdyby vzniklo pokračování odehrávající se v Paříži. (-bad-mad-wolf-)
- Na potenciálním úspěchu této sci-fi podívané se již tradičně přiživilo také studio The Asylum, produkující tituly, které často používají názvy filmů a scénáře velmi podobné soudobým filmovým trhákům, aby nalákaly diváky. V době premiéry tohoto filmu tedy vyslalo do světa DVD s vlastním snímkem Bitva o Los Angeles (2011), který se nepřekvapivě inspiroval stejnou událostí z roku 1942. (movieband)
- Americký filmový kritik Roger Ebert (nositel Pulitzerovy ceny za kritiku) v recenzi na film napsal, že snímek je hlučný, násilný, odporný a hloupý. (Terva)
Přestože jde v prvním plánu zcela jistě o náborák jako prase, nelze si nevšimnout, jak Světová invaze diváky zároveň vmanipulovává do role okupovaných iráckých vojáků, potažmo civilistů. Stejně jako emzáci, kteří přicházejí vydrancovat Zemi kvůli životně důležité substanci - vodě (nebo tak to alespoň prezentují média a experti v nich), zabírají Američané Irák a okolní země ve snaze přibližít se ke klíčovému energetickému zdroji (ropě), který doslova pohání jejich civilizaci. Ropa je pro západní civilizaci dokonce tak zásadní, že prostupuje nejen zcela zjevné oblasti průmyslu jako ten dopravní nebo vojenský, ale v důsledku se týká veškerých plastových výrobků, farmaceutik nebo hnojiv, a tedy i jídla nebo pití (balené vody). Připomeneme-li si známý slogan "jsi to, co jíš", dá se říct, že ropa se stala fyzickou součástí nás samotných. Když tedy ve Světové invazi vidíme poraněné alieny, ze kterých stříká voda, je to připomenutí, že i my jsme naplněni a ovládáni určitou tekutinou (a není to krev). Ohledně polidštění mimozemšťanů jde film ještě dál, když při scéně s vivisekcí odkrývá jejich slabinu na totožném místě jako je naše srdce, tzn. na rozdíl třeba od Black Hawk Down, kde jsou nepřátelé dehumanizováni, jde Světová invaze spíše opačnou cestou (byť pouze na tělesné rovině). A naopak, mariňáci jsou tu hned v několika případech přímo spojeni pouze s číslem jejich psí známky a sami vojáci v poli v jedné z prvních scén potkávají skutečného psa, který má naopak na známce jméno lidské. Světová Invaze se tak ptá, zda vůbec existuje hranice mezi zvířetem, vojákem a strojem a nastoluje ontologické dilema, které se vine celým filmem. Paralela, v níž se svět, zhuštěný ve finále na jedinou americkou mariňáckou skvadru, dostává do situace kolonizovaných států Blízkého a Středního Východu, dále pokračuje ve stylu boje, který musí vojáci proti technologicky zdatnějšímu nepříteli zvolit. V určitou chvíli totiž dochází k doslova mučednickému sebeobětování dosavadního velitele jednotky, zcela ve stylu islamistických teroristů, kteří neváhají vyhodit v rámci Svaté války (tedy v agresivní obraně vlastní země a hodnot) sami sebe do povětří (včetně autobusu!). Takový bezhlavý, až slepě sebevražedný styl války, zosobněný poté především štábním seržantem Nantzem (Aaron Eckhart), se nakonec ve Světové invazi jeví a prezentuje jako jediný s šancí na úspěch. Lze tedy říct, že Liebesman klade militantní patriotismus USA na roveň radikálního islamismu Al-Kájdy a řada diváků pravděpodobně vůbec nepostřehne, čemu že to vlastně tak zaníceně drží pěsti. Světovou invazi ovšem není možné ani při troše dobré vůle považovat za ironický nebo satirický komentář, a tak tento alternativní výklad beru jako kuriozitku, která je sice sama o sobě zajímavá hlavně ze společenského hlediska a z filmu spíše mimochodem vyplývá, ale samotný se díky ní snesitelnějším nestává. Z hlediska techniky filmového řemesla ovšem nelze vytknout téměř nic, což z tohohle precizního stroje na akci a emoce z ní vyplývající dělá možná o to děsivější kousek propagandy. Riefenstahlová v hrobě s úsměvem na tváři zvedá pravici. () (méně) (více)