Clerks 2: Muži za pultem

Je to jako potkat po dvanácti letech své kámoše ze střední. Randal ani Dante se za ty roky příliš nezměnili, snad jen trošku přibrali na váze a změnili práci. Místo ve Quick Stopu teď urážejí zákazníky v Moobyho fast foodu. Smith si skutečně nebere servítky – jde tvrdě do židů, křesťanů, černochů a film tak ještě víc než první díl připomíná hranou verzi South Parku. Ale i přes stále stejně vulgární témata diskuzí bude tento den jiný – bude to den, kdy oba „mladí muži zpoza pultu“ konečně dospějí. Dante konečně našel dívku svého srdce (krapet afektovanou, ale jinak fajn) a plánuje odjet za lepšími zítřky do Kalifornie. Jenže co si bez svého nejlepšího kámoše počne Randal? A co pohledná šéfová Moobyho Becky – zůstane taky na ocet? Obavy, že Kevin Smith s vyšším rozpočtem a egem natočí planou, hollywoodskou romantickou komedii, se ukázaly být zcela zbytečnými. Clerks 2 již sice nejsou černobílí a místy je až příliš patrné, že je natočil dospělý otec od rodiny, ze své vtipnosti však ztratili pramálo, zamrzí pouze hojnější výskyt „a teď se směj“ vtipů. K vrcholným momentům patří debata mezi fanouškem Star Wars a fanoušky Pána prstenů a scéna, kdy jsou hlavní hrdinové svědky „mezidruhové erotiky“. Ale pochopitelně je toho víc. Clerks 2 jsou více o hercích, o jejich výkonech, o vnitřních proměnách jejich charakterů – což nemusí být vždy ku prospěchu věci. Zvláště dialogy mezi Dantem a Becky postrádají smithovskou břitkost a působí příliš konvenčně. Závěrečné, opatrné, leč příliš dlouhé balancování mezi sentimentalitou a patosem pak zachraňuje hlavně přítomnost Jaye a Mlčenlivého Boba – žádnou scénu s těmito týpky prostě nelze brát vážně. Druhý díl není ani lepší ani horší než první, pokud však patříte k natolik nadšeným fanouškům Kevina Smithe jako diváci v Cannes (osmiminutový aplaus nenásleduje po kdejakém filmu), budete opět řvát smíchem a radostí. 85% Zajímavé komentáře: Natascha, Triple H, Honza dAve (22.11.2006)

Nejvtipnějším v Clerks II bylo opíchání osla a nejdojemnějším zjištění, že ta "super děvka" je osel. Mno. Pro mě totéž co jednička, ovšem s obohacením o rodinné hodnoty, které je zajímavé pouze tím, že se objevuje mezi vším tím humorem, který nezná míru a hranice. Nulový respekt k zastydlým normám slušného chování mi nevadí. Jenom se mu v tomto podání neumím moc smát. (22.12.2010)

Úžasná perverzní komedie řešící existenční problémy několika lidí, mužů za pultem a flákačů, kteří vrhají jednu skvělou hlášku za druhou. Extrémně komediální scény se střídají s dramatickými a to dává filmu přecijen trochu vážnější obal. Kevin Smith prostě umí točit po všech stránkách, to se musí nechat. O něco lepší než velmi dobrý první díl, na který jsem si nostalgicky vzpomněl na konci tohoto filmu. Myslím, že jen málokterá komedie na mě v poslední době udělala takový dojem jako Clerks II. (16.05.2011)

Mám Kevina rád, ale musím se přiznat, že po první cca čtvrthodince jsem se bál, jestli už neklesl příliš hluboko - dialogy se topily v nejperverznějších nadávkách a přitom byli dost samoúčelné. Vrchol přišel v dialogu o nepřípustnosti kombinace "going ass to mouth", kdy už jsem měl sto chutí nad mistrem zlomit hůl a prohlásit ho za pozéra, naštěstí zanedlouho poté začal film nabírat obrátky a Smith se (aspoň mi to tak přišlo) ukázkově uvolnil a začal si s filmem hrát, tak jak to umí... Tj. objevili se staré dobré debaty o popkultuře, zj. komixech (zvláště výživná je pře fanoušků Star wars a Pána prstenů), muzikálové vložky, parodie, camea Smithových koruních herců (Lee a Afleck) a na konci zběsilá akcelerace děje a ukázková SHIT katastrofa, kdy se na chvíli zdá, že jde všechno do hajzlu... ještě, že jsou tu Jay s Bobem, aby zachránili... Dantův svět. Špičková zábava, pro Smithovi fanoušky samozřejmě povinnost 80% (17.12.2006)

Podruhé snad ještě lepší, o dalších projekcích ani nemluvím. Smithovy filmy mám docela rád, ale Clerks 2 převyšuje jeho ostatní kousky minimálně o třídu. Kolik hodin jsme jen strávili s kámošema v KFC rozjímáním nad tímto geniálním dílem. Právě dementní práce ve fast foodu dává příběhu neuvěřitelný odpich. Nenapadá mě jiný film, kde by byl přechod od perverzností k tvrdé realitě prováděn tak ladným způsobem. Z Randalla se stal hláškující Bůh, Dante se stará o hořkost příběhu, flákači Jay a mlčenlivý Bob dostávají jen tolik prostoru, aby se divákovi neomrzeli a zároveň se na jejich další výstup těšil. Jeden z mála filmů, na který mám chuť skoro pořád a po tomto zjištění již definitivně vplul mezi to nejlepší, co jsem kdy viděl. (08.10.2011)