Návrat na Brideshead

Na Návratu na Brideshead se mi líbilo obsazení (mám slabost pro Matthewa Goodea, i Ben Whishaw se sem docela dobře hodil a filmy s Emmou Thompson i v sebemenší roli jsou pro mě vždycky lákavé, snad jen ta Hayley Atwell byla trochu nevýrazná...), exteriéry i krásná sídla ať už v Anglii nebo v Benátkách a taky námět společenských hrátek a etikety v rámci jednotlivých vrstev, v nichž se postavy pohybují (taková moje Forsyteovská úchylka). Ale něco mi v tomhle snímku chybělo. Možná trocha té osudovosti, která Charlese pronásleduje deset let života a dovede ho ke konečnému poznání. Ale filmy jako Pokání se dnes a denně bohužel nevidí. (03.04.2010)

Hayley Atwell s helmou Kazisveta úplne zapadla na skostnatený vidiek a Goode silne podobajúci sa na Ironsa z verzie 1981, čo ťažko považovať za výhru v lotérii. Film o ťažkostiach ateistu v spoločnosti, kde sa od neho žiada veriť. A potom už len trojuholník od hetero až po platonické homo. Film s jasným protikresťanským nádychom, pri ktorom Weinstein od Atwell žiadal, aby schudla, lebo má parametre prasaťa. Nakoniec on sám prasák skončil tam, kde patrí. (13.01.2024)

Rozverná mládež (2003) mi sice moc nesedla, ale díky Návratu na Brideshead si znovu připomínám další románový svět, tentokrát Evelyna Waugha, který bych mohla přijmout za svůj. Tato verze Bridesheadu je nejen pastvou pro oko, ale je velmi atraktivní v mnoha svých polohách. Máme zde vše podstatné, bonvivánství, homosexualitu, alibismus, pokrytectví, katolicismus, krásné kulisy Anglie, Itálie a Maroka... A hlavně ty skvostné róby, které definují krásu osobitě zemité a přesto něžné Hayley Atwell. Ideální materiál pro ty, kteří se chtějí kochat a přemýšlet naráz. (08.10.2016)

Tak v tomto případě velmi váhám s hodnocením. Předně bych rád podotknul, že nemám příliš v lásce filmy, jako je tento, tedy filmy s velkým procentem šlechticů. Zde to však je od začátku do konce velice příjemný film, jehož dokonalost tkví v jeho chladu a odměřenosti. Já jako divák jsem měl jakýsi odpor k zámku Brideshead ihned, jakmile se objevil v záběru. Z tohoto sídla jako by vyzařoval i skrze televizní obrazovku chlad a odměřenost, a za celou dobu na mě tento zámek ani chvilku nepůsobil nějak lidsky, natož domácky. Ale to byla ta správná cesta, jak mě donutit, abych se do tohoto filmu zakoukal a se zaujetím ho dokoukal až do konce. Ztotožnil jsem se totiž zcela s postojem mladého lorda Sebastiana, který nakonec před tímto zámkem a před jeho a matčiným zničujícím vlivem uprchl do Maroka. Naopak jsem nechápal nadšení Charlese ze zámku Brideshead, ale to bylo evidentně o tom, že toužil patřit do těch nejvyšších společenských vrstev a zámkem i jejich majiteli byl fascinován. Jak je mezi zdejšími komentáři uvedeno, tento film končí s tím, že v divákovi zanechává mnoho nezodpovězených otázek, ale asi je to tak dobře. Ono přece jen bude něco pravdy na tom, že na světě i v každém znás převládá více otázek nežli uspokojivých odpovědí. Každopádně tenhle film mi svou chladnou a odměřenou atmosférou připomněl jiný vynikající film z Nizozemska Pokrevní bratři. Taky se odehrává několik desetiletí zpátky, taky je v hlavní roli rozlehlý dům se zahradou a je to stejně chladné, stejně depresivní, stejně odměřené. A proto nakonec své dilema, jestli udělit čtyři nebo pět hvězd, řeším tím, že stejně jako v případě nizozemského filmu i zde uděluji čtyři hvězdy. Ale film to byl opravdu úžasný a převládá spokojenost. (05.04.2010)

Návratu na Brideshead by seděla o něco kratší stopáž, jelikož mi přišel film pocitově delší, než ve skutečnosti byl, protože se snažil pojmout relativně velký časoprostor. Ve filmu se stýkají zejména dvě dějové linie - vztahová a náboženská - které se v průběhu děje navzájem prolínají a ovlivňují. Co se hereckého obsazení týká, tak mě nejvíce zaujaly postavy ztvárněné Emmou Thompson a Benem Whishawem, jejichž pojetí se snad nemohlo více lišit. Vizuálně líbivé, ale příběhově až příliš roztahané romantické drama z historie. (28.03.2020)