Zlomené květiny

Bill Murray je zajímavej herec. Jen sedí, kouká jak trdlo, v tváří kamennej výraz a já mu to žeru a říkám si, to je ale herec! Poprvé mě takhle dostal už v Ztraceno v překladu a teď zas. A ten chlap zraje jako víno. Samotný film je děsná pohodárna, prostě starší donchuan, který objíždí své bývalé milenky, aby zjistil, se kterou má syna. (10.05.2009)

Tento film plyne pomalým tempem, které však nenudí, jelikož se neustále něco děje, hlavní hrdina se střetává se svými starými láskami a snaží se přijít na to, která je otcem jeho syna, o němž dosud nevěděl. Za zmínku stojí rozhodně hudba, kamera a taková nenáročnost, ktrou je tato netypická road movie charakteristická. Nemohu najít nějaký správný přívlastek, který bych Jarmuschově počinu dal, takže si vypůjčím od jiných uživatelů - laskavé, sentimentální, nostalgické, melancholické, ale i pozitivní, sebereflexní. (26.05.2012)

Don je přestárlej DonJuan. Po zjištění, že je otcem, se vydává na cestu zjistit, kterou ženu před 20 lety oplodnil. Pět návštěv, čtyři příběhy... . Po nudném úvodu pro mě bylo potěšením sledovat, jak si Don ,,vede“ na návštěvách. Mnoho okamžiků, kterých ze mě vyloudilo úsměv. Takovej malej, ale upřímnej. Během návštěv se vlastně nic převratného neděje, ale přesto jsem se bavil. Podivínský Don v podání B.Murraye je (i když to z počátku nevypadalo) výbornej. Jeho výkon se vám vetře do podvědomí stejně jako ,,divná“ hudba, která film provází. Bohužel, když to skončilo, zůstal ve mě pocit prázdna. Jsou totiž věci, který bych chtěl dotáhnout do konce... . (10.11.2006)

Dříve jsem si s Jarmuschem příliš netykala (na základě zážitku s pozérským Mrtvým mužem), ale díky Zlomeným květinám a hlavně skrze jeho upírskou báchorkou Přežijí jen milenci vím, že má i smysl pro humor. Jen to není humor pro všechny. A cože je tak báječného na Zlomených květinách? Bill Murray samozřejmě. A celá kohorta nádherných zralých ženských. Něžná Julie Delpy, velice sexy Sharon Stone, křehká Frances Conroy, rafinovaná Jessica Lange a v neposlední řadě divoká Tilda Swinton. Takto si lze představit nádhernou paralelu s dnešním The Private Life of Don Juan. A jako jen výjimečně sdílím pocity předepsané v režijní explikaci. Mám ráda pomalu doznívající filmy. (05.06.2017)

Svět dokáže být plný tajných znamení. Možná jste zamilováni, ale nevíte o tom. A najednou se díváte okolo sebe a zjišťujete, že věcem, které byly ještě před několika dny šedivé jak zapomenutá zeď, čísi odchod vdechl růžový odstín. Jenže růžová je přítomnost, která opadává stejně rychle, jako plátky růže z Valentýna a kdysi kvetoucí minulost leží teď polámaná u vašeho prahu. Opíšete kruh a zatočí se vám nad vším hlava. Pochopíte, že vše má svůj skrytý smysl právě jen mezi dvěma údery srdce, ale že pak i v tom nejmenším mrknutí víčka se může skrývat ten nejhlubší smutek a že zrovna tamhleten mladík může být váš ztracený syn. Anebo taky někdo úplně jiný... (14.03.2009)