Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Malíř Horác za pomoci kriminalisty ve výslužbě Vašátka řeší záhadu zamčeného pokoje v souvislosti s podivnou „sebevraždou" sester Vojínových... Horác (J. Bartoška) navštíví svého přítele, bývalého kriminalistu (R. Hrušínský) a je zaujat dvěma zvláštními ženami, které bydlí v domě naproti. Ty staré sestry spolu žijí celý život, škorpí se, dělají si naschvály, ale být bez sebe nemohou. A pak jsou jednoho dne obě dvě sestry nalezeny ve svém zamčeném bytě mrtvé. Otrávily se plynem. Takže oficiálně je případ uzavřen jako sebevražda. Jenže Horácovi se to nějak nelíbí. I když ho jeho přítel kriminalista odrazuje, pátrá dál. Byly ty ženy zavražděny? A má v tom prsty Janza, nebo jejich přítel Pesný, který měl bydlet v jejich bytě? Dramatizace detektivního románu Hany Proškové s jejím oblíbeným hrdinou malířem Horácem byla natočena v roce 1987. (Česká televize)

(více)

Recenze (55)

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Příjemná televizní detektivní inscenace z pátrajícím Jiřím Bartoškou ´amatérem´ a Rudolfem Hrušínským coby kriminalistou v důchodu. Námět o amatérských pátračích byl za normalizace používán velmi často a nejen ve snímcích pro televizi. Tento se ničím neodlišuje a tak ho nelze opomenout. Velice klidné tempo sice uspává, ale to už je takový neduh inscenací. Příběh je zajímavý a vcelku dobře i napsaný. Velice to však po technické stránce kazí flashbacky, které vytvářejí obraz, jakoby byl divák náhle omámen nějakými halucinogeny. Jinak to asi ve své době udělat nešlo. Na celém snímku je příjemné vidět skromného ´Rudlu´, který je tu ze všech ve svém projevu naprosto nejlepší. Tento televizní počin rozhodně patří do zlatého televizního fondu. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

Námět téhle televizní detektivky podle Hany Proškové o dvou sestrách, které byly nalezeny mrtvé ve svém zamčeném bytě po otravě plynem, je docela mysteriózní. Rudé růže na posteli nejdou na rozum hlavně malíři Horácovi-detektivu amatérovi v podání Jiřího Bartošky. Mě zas moc „nešly na rozum“ ty velmi divné flashbacky z inkriminovaného dne „vraždy“. Celkově pěkné herecké obsazení (počínaje Rudolfem Hrušínským coby vrchním komisařem Vašátkem ve výslužbě a konče Miroslavem Macháčkem v další z rolí podivínů). Jinak mě zaujala myšlenka, že některé jednání nás lidí je postižitelné zákonem, zatímco jiné se týká pouze našeho svědomí. PS: Zhlédnuto coby připomínka 100. výročí od narození Miroslava Macháčka. ()

Reklama

MrPierc 

všechny recenze uživatele

Mám rád starší TV (studiové) filmy. Vyznačují se hlavně realistickou kamerou , kde je vidět pokožka herců bez makeupu s boláky i vředy, které má každý člověk. Ostrý obraz bez přikrášlení ve mne vždy vyvolá větší realističnost než jakýkoliv Hollywood film. Příběh je dosti vleklý, ale vavažují ho herci a ke konci vice flashbagů. Naprosto skvěle unavený Hrušínský i Čepek. ()

Karlas 

všechny recenze uživatele

Nelze popřít zvláštní kouzlo těchto malých televizních detektivek osumdesátých let, jako je Panenka a další podobná dílka. Zrcadlo nenávisti je velmi tajuplným a zajímavým příběhem, se skvělým hereckým obsazením, kde se Jiří Bartoška, co by malíř Horác, prodírá mystičnem záhadného úmrtí dvou osamělých starých sester. ()

Disk 

všechny recenze uživatele

Na téhle jinak nezajímavě zpracované televizní detektivce je udivující jiná věc: Dvakrát tu zazní slavná Amapola od Ennia Morriconeho z filmu Tenkrát v Americe. V titulcích o Morriconem není ani zmínka, místo toho je zde pod hudbou podepsán Zdeněk Marat, který pro Dušana Kleina napsal hudbu k prvním třem Básníkům. Je neuvěřitelné, že tahle masivní krádež normalizační Československé televizi prošla úplně v pohodě. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (4)

  • Film byl natočen na motivy povídky Hany Proškové „Křivý prostor“, která vyšla spolu se dvěma dalšími v roce 1971 pod názvem „Smrt programátora“. (Zlatohlávek)
  • Natáčelo se v Praze na Malé Straně, v restauraci U Dvou koček a na Uhelném trhu, který se nachází na Starém Městě. Na zmíněném trhu se odehrává i děj filmu. (ArthasKarfa)
  • Podle textu Hany Proškové vznikla také rozhlasová inscenace „Křivý prostor“ (2002, režie Hana Kofránková). (Přemek)

Reklama

Reklama