Obsahy(2)
Princezna Sněhurka se marně snaží získat přízeň královny. Královna je příliš zaujata svou krásou a pravidelně si u kouzelného zrcadla ověřuje, zda je stále nejkrásnější. Když jednoho dne zjistí, že Sněhurka je ještě krásnější, poručí lovčímu, aby Sněhurku v lese zabil a přinesl její srdce. Lovčímu se Sněhurky zželí a nechá ji odejít. Dívka dojde lesem až k jeskyňce, vybavené malým nábytkem pro sedm osob. Vzápětí přicházejí trpaslíci a dovolí Sněhurce, aby se u nich ukryla a žila tam s nimi. Královně prozradí její úkryt zrcadlo. Královna se v přestrojení vypraví za Sněhurkou s otráveným pásem, ale trpaslíci dívku zachrání. Když se královna dozví, že její zlý záměr nevyšel, vydá se znovu do jeskyňky, tentokrát s otráveným hřebenem. Trpaslíci Sněhurku opět zachrání. Nakonec neúnavná královna nabídne Sněhurce otrávené jablko. Zde již snaha trpaslíků nestačí a Sněhurku zachrání až princ Jasmín, který si ji odvede do svého království jako svoji ženu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Navazující pohádka z Kmínkova cyklu, který měl sestupnou tendenci. Ale navzdory menšímu rozpočtu, počtu herců a celkovému entuziazmu, působí Sněhurka a sedm trpaslíků méně děsivě, než Perníková chaloupka. Ono je ostatně lepší jen tušit, jak asi vypadala chaloupka sedmi trpaslíků uvnitř, vzhledem k tomu, že i Ele Šárkové stačila jen zámecká zahrada k odehrání všech důležitých scén. ()
Amatérština nejhoršího zrna, myslím, že horší než Perníková chaloupka; srovnatelné s Osadou mladých snů - všechno od jednoho režiséra. Asi to měl být film pro děti, oživený třemi baletními kousky. Výkony "herců" byly horší, než ty, které jsme vídali na dětských besídkách národní školy, film byl evidentně natáčen jako němý, ovšem postsynchrony nebyly vůbec synchronní. Film krátký a přesto prodlužovaný klasickými třemi fázemi snahy královny usmrtit Sněhurku jako svou konkurentku v soutěži o Miss království. Princ Jasmín cválající na koni mi zdálky připomínal Vinnetoua a zblízka motýlkáře Castelpoola... A to zakončení efektním záchvatem infarktu...Prostě hrůza, kterou nechrání ani doba, kdy byl natáčen. ()
Tak tohle rozhodně není pohádka, kterou byste si v dnešní době pustili s dětmi na Štědrý večer, spíše zajímavá kuriozita, vhodná jak pro ty, co mají slabost pro filmy z počátků kinematografie, tak pro fanoušky Festivalu otrlého diváka (já se hlásím k obou těmto skupinám). Po první scéně jsem to sice viděl v podstatě na odpad, ale pak si mě to rychle získalo jistou edwoodovskou poetikou. Stopáž jen 45 minut, ale i tak mi přišla trochu přemrštěná, kdyby to byla půlhodinka, možná bych dal i 4*. ()
Je pro mě vlastně záhada, jak mohl Oldřich Kmínek roku 1933 natočit ony dvě obskurní pohádky právě tímto těžko uvěřitelným způsobem. Podíváme-li se totiž na Kmínkovu práci v širších souvislostech od konce desátých let, jeho filmy sice bývaly vždycky fascinujícím způsobem diletantské a entuziastické zároveň, ale nikdy TAK zhůvěřile špatné i okouzlující jako PERNÍKOVÁ CHALOUPKA - a právě SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ. ___ Chápu, že neměl podmínky pro mix zvuku, že měl problémy s natáčením ve zvoleném prostředí, interiér "chaloupky" pod kusem skalního masivu musel nechat na naší fantazii a že představitelé trpaslíků byli i na jeho poměry dost slabými herci (zejména upovídaná Dáďa Kmínková, již její tatínek pro zjevnou rodičovskou zaslepenost rád obsazoval a jejíž přerývaná dikce i pod mohutným plnovousem neztrácí na nezaměnitelnosti). ___ Ale dokonce i Oldřich Kmínek si musel být vědom toho, jak směšné a repetitivní jsou jednotlivé dialogy, sebeuvědomělé královniny komentáře vlastních akcí, jednotlivé posuny v zápletce, ubíjející naplnění pohádkového schématu trojího opakování a hlavně inscenování mnohých hereckých akcí v podivné vzdálenosti i úhlech (zřejmě motivováno tím, abychom hercům neviděli na ústa). ___ "Úderný" hudební motiv jak z amerického béčkového hororu 50. let, zlomyslnost práskačského zrcadla (předchůdce pozdější sojky), nekrofilní princovy tendence (jenž musel být podle všeho dost zklamaný, když se mu Sněhurku omylem podařilo probudit) i závěrečný královnin hysterický záchvat (aby to mělo vůbec nějaký konec) každopádně přispívají k tomu, že má podobně jako PERNÍKOVÁ CHALOUPKA potenciál zkultovnět. ___ Byť tedy s Michalem ne zcela souhlasím v tom, že je SNĚHURKA lepší film, protože PERNÍKOVÁ CHALOUPKA je navzdory "tarrovským" nekonečným záběrům (ty tady najdeme taky) a srovnateně nekonečným baletním sekvencím pořád o dost akčnější i bizarnější film, už kvůli interakci dvou různorodě neschopných dětských herců v hlavních rolích, herecky exaltované ježibabě s plyšovým kocourem, interiérům, rekvizitám, kauzálním deadlinům a celkově dramatičtější konstrukci, o níž si SNĚHURKA může nechat jen zdát. ;) ()
Posuzovat pohádku z roku 1933 dnešníma očima mi přijde tak trochu nefér. Je dobré mít v patrnosti, že zvukový film byl ještě v plenkách, diváci byli zvyklí sledovat dlouhé záběry beze slov, kochat se krásou pohybu. Z dnešního pohledu by se dala Sněhhurka označit jako velká nuda s minimem akce. Současný divák mnohem více ocení emancipovanou ženskou hrdinku s mírnou drzostí /viz Liboška Šafránková ve třech oříšcích pro Popelku) než pokornou a bezbranou (v tomto případě i prostoduchou) Sněhurku. Já jsem za tento snímek vděčná, protže je pro mě dalším kamínkem do mozaiky a ukazuje, kam se naše kinematografie posunula. ()
Zajímavosti (1)
- Natáčanie filmu prebiehalo v Prahe. (dyfur)
Reklama