Kletba zlatého květu

Ne náhodou Čang ve filmu tematizuje mandalu a celé dílo jejím obrazem zakončuje. Tento buddhistický (potažmo hinduistický) termín označuje obrazový diagram, který znázorňuje obecný řád univerza s jeho vzájemně propojenými protiklady. Nejčastější varianta madaly má podobu kruhu, symbolizujícího nebe, svět a řád, jehož se zevnitř svými vrcholy dotýká čtverec, který zastupuje zemi, člověka a chaos. Jestliže Čangovy předchozí snímky označíme za filmové metafory pro city, lidské vlastnosti a život jako takový, pak Kletba zlatého květu představuje krok ještě dál, filosoficky výše, k filmové mandale. Je velkolepým, pečlivě vystavěným metaforickým obrazem, který ukazuje obecný řád světa a dává divákům nahlédnout tragédii postav, které se proti němu prohřešily. ___ Více v recenzi na Rejže.cz. (24.02.2013)

Tak na tomto filmu je například vidět, že F. A. Brabec se má ve věci kýče ještě hodně co učit. A Chow Yun-Fat vypadá báječně, když se naštve. Bylo to jiné a dlouho jsem si na to zvykala, ale nakonec jsem se do toho dokázala pohroužit natolik, že jestli tam nebyly žádné emoce, tak já jsem tam dodala svoje. Nejvíce mě asi zasáhla ta linie s matkou a nevlastním synem. Závěr působil trochu roztahaně, možná tam ta "finální bitva" ani nemusela být, rodinné drama kvůli ní tak přišlo o tísnivou sevřenost. (Ale zase kdyby tam nebyla, tak by kromě epizodky s asasíny a doktorovou byl film vyloženě jen statickou konverzačkou.) A ještě něco, jestli je některý Yimouův film komunistická agitka a obraz "pravé tváře Číny", tak tenhle, nikoliv Hrdina (i když ten taky). (30.08.2008)

Yun-Fat Chow a Li Gong jako ikoničtí vládci dynastie Tang. Yimou Zhang režíruje monstrózní film jako demonstraci toho nej, co je možné v čínských filmových ateliérech realizovat. Maximální výprava, maximální interiéry, maximální kostýmy, maximální komparzy, maximální detaily, kam oko pohlédne. A přitom příběh jednoduše demonstruje klasické smrtící rodinné drama, kde všichni jsou vinni a zároveň oběťmi. Kletba zlatého květu je jeden z mála módních východních importů, nad kterých jsem ochotná přimhouřit oko a splynout s každou zlatou výšivkou. (23.06.2011)

Film, který se opájí svým povrchem přesně ve stylu postav a doby, o které vypráví. Kletba zlatého květu je precizně vysoustruženou, pečlivě vygradovanou a oku vskutku lahodící podívanou, která tentokrát nestojí na strhujících akčních scénách jako Hrdina, nebo na velké romanci jako Klan létajících dýk. Zůstává nesmírně propracovaná a významotvorná mizanscéna, která tvoří kulisy pro působivou tragédii s jasně rozestavenými, postupně profilovanými a silnými figurami. Ten velkolepý konec vlastně ve výsledku ani nemusel být, jak dobře ta hra intrik a přetvářky po většinu filmu fungovala. 80 % (31.12.2018)

Na Kletbu zlatého květu se hezky dívá a Zhang znovu předvádí podobnou stylizovanou hru jako v Hrdinovi a Klanu létajících dýk. Jenže jestliže v Hrdinovi mohl divákovu pozornost udržet každou chvíli jiným pohledem na věc a u Klanu vše jistily rychlé změny prostředí, tady už se Yimou Zhang pouští do něčeho, na co očividně umělecky nemá - konverzační drama. Téměř smrtící pro Kletbu je to, že nemá dějový oblouk. Od začátku je jasné, že děj skončí v krvi, a to se také skutečně stane (ne, opravdu to není spoiler). Žádná gradace k tomu ovšem nevede. Běžnému divákovi se při sledování vybaví hned několik motivů ze Shakespeara, těm ve filmu zběhlejším zase jméno Akiry Kurosawy. V obou případech je ale jakékoliv srovnání s Zhangovým eposem poněkud urážlivé. (15.03.2010)