Uprchlík

Akční thriller bez jediného nadbytečného záběru funkčně aktualizuje hitchcockovské schéma "nevinný muž na útěku". Film má především neskutečný spád. Ještě než doběhnou úvodní titulky, je Kimble odsouzen k smrti a ačkoli až do čtyřicáté minuty nemáme vizuální důkaz, že zločin opravdu nespáchal, držíme mu pěsti. Díky Fordovi, který je prostě "likeable guy" i díky tomu, že nám film svým tempem, při kterém nezbývá čas na vysvětlování, nedává na vybranou. Duel "kardiochirurg versus federální agent" je vzácně vyrovnaný, a jestli si film občas dovolí humor, pak se smějeme s vyšetřovateli, nikoli vyšetřovatelům. Spravedlivé rozložení pozornosti mezi lovce i loveného dovoluje naplno zapojit paralelní montáž, jejíž zásluhou je film výtečně rytmizován. Prostříhávání mezi dvojicí akcí jako hlavní prostředek k dynamizaci vyprávění přitom využívá od prologu, kdy pouze namísto dvou současně běžících dějů sledujeme přítomnost a minulost. Linie Gerarda a Kimbla se od sebe navíc liší také stylisticky, jak lze nejlépe sledovat na honičce pod tunelem (akčnost hudby, délka záběrů, nervnost kamery) - od této scény je zároveň naznačováno, že jediným východiskem pro Kimbla je kooperace s mužem, který mu jde nemilosrdně po krku (sladění stylů). Velmi důsledný je film také v distribuci informací a míře vědění, které nám v návaznosti na jednu ze dvou ústředních figur zprostředkovává. Podle potřeb vyprávění víme někdy více než Gerard, jindy zase více než Kimble - pořád jsme přitom napnutí a přesvědčeni, že hrdina má náskok jen pár kroků a jeho dopadení je na spadnutí. Uprchlík podobně jako Mlčení jehňátek za účelem vyvolání napětí či překvapení velmi uvědoměle pracuje se žánrovými schématy - více scén je vystavěno tak, abychom si na základě zkušenosti s podobnými scénami v jiných filmech mysleli, že Kimble už už bude dopaden - v jednom případě jdou ale policajti po známých jeho bytné, v jiném běží Gerard do jiného schodiště, než po kterém Kimble sbíhá. Při svém strhujícím tempu, přesně rozvrženým bodům obratu a výtečné gradaci pomocí cliffhangerů, jejichž vinou se ovšem film nedrolí do pomyslných seriálových epizod, Uprchlík zvládá zároveň prokreslovat postavy a přesvědčovat jak nás, tak Kimbla/Gerarda, že ten druhý to vlastně myslí dobře (scéna s chlapcem a rentgenem v nemocnici, důležitá, názorně předvedená skutečnost, že Gerard nevyjednává, sloužící k našemu docenění jeho odlišného přístupu ke Kimblovi, s nímž je ochoten komunikovat). V dětství jsem Uprchlíka sjížděl na VHSce stále dokola. O mnoho let později mi přijde pořád stejně boží a doufám, že jsem jej neviděl naposledy. Je málo takových. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, JitkaCardova (01.03.2015)

Tak jsem s překvapením shledal, že tuhle starou klasiku nemám okomentovanou, tak jsem si dal repete a i po letech jsem spokojený. Pořád platí, že nejlepším Davisovým filmem je pro mě Under Siege, ale tenhle dám klidně na druhé místo. Není to sice žádný nadupaný akční blockbuster, ale akce je fyzická a jak bylo v té době samozřejmostí i přehledně natočená. Fordův hrdina je pak příjemně civilní a nemáte problém mu fandit. Zdatně mu sekunduje i Jones i když oscara bych mu dal spíš za Natural Born Kilers. Jenom Krabbé mi tentokrát moc výrazný nepřišel a pravda ta finální pointa se dá odhadnout chvíli před samotným koncem, ale ok to je jenom pár detailů. Důležité je, že film funguje jako celek a jako taková pohodová stará škola potěší fanouška podobných osmdesátkových a devadesátkových filmů i po téměř třiceti letech od svého vzniku.75% (14.09.2021)

Když jsem ten film viděl jako jedenáctiletý kluk poprvé, kladl jsem si palčivou otázku, jak je vůbec možné natočit něco tak geniálního. Možná i proto jsem to v té době viděl snad padesátkrát a pořád dokola, abych našel odpověď. Precizně gradované (všimněte si té železné pravidelnosti organizace syžetu do dvacetiminutových celků) vyprávění s brilantním rytmem (střídání pomalejšího a rychlejšího tempa, opakovaně se navracející retrospektivy do klíčové noci, které pokaždé odhalí o něco víc detailů) a volbou stylistických prostředků (vše je nejdřív exponováno předem, než je to použito - nehledě na brilantní honičku ve vězeňské budově a na náměstí). Pro mě bez debat jeden z nejúchvatnějších filmů devadesátých let. / DOPLNĚNÍ PDZ (27. 8. 2015): 3,9 sek. (15.07.2002)

Jeden z mála akčních filmů, který mě zaujal a na který se ráda znovu podívám. Od začátku do konce je akce, napětí, má to rychlý spád, úžasný Harrison Ford a Tommy Lee Jones. Akorát jednu chybičku bych vytkla - myslím si, že ten skok z přehrady byl trochu přehnaný, to že to přežil bez úhony a ještě dál pak pokračoval v běhu. Jinak určitě doporučuji! :-) (20.11.2011)

The fugitive je film, v ktorom každá akčná scéna, alebo napínavá sekvencia by mohľa byť jeho vrcholom. Takže tým pádom sme neustále v maximálnom napätí, okrem vydarenej akcie sledujeme aj napínavé pátranie po vrahovi. Davisovi sa podarilo natočiť niekoľko scén, pri ktorých už neveríme, že sa z nich hlavná postava môže dostať, aby scenár prišiel s nejakým fajn neotrelým nápadom, ako to vyriešiť.Trocha zamrzí úplný záver, ktorý je po tom všetkom trochu odfláknutý. Po približne siedmom pozretí ešte doplním, že tento film je neopozerateľný a keď ho rok nevidím, chytám absťák. (13.10.2012)