Hotel Chevalier

Příběh o ničem, pár pokusů o vtípek, ale dost zbytečný, protože to nefunguje, ale co s tim, když pro všechny je tady hlavním tématem zadeček Natalie Portman a ten je opravdu znamenitej, škoda jen, že to jsou jen takový aktový pohledy a že celá ta paráda trvá suma sumárum asi jenom 10 vteřin, ale stálo to za to, Natalie Portman je prostě fakt kočka. (04.04.2008)

Tenhle filmeček je jako vtip bez závěrečné pointy. Všude kolem jsou rozesety propriety, jež by se daly využít k nějakému závěrečnému rozuzlení, ale to se nekoná a tak zůstává pouze u estetického zážitku z jednotlivých detailů. Je pravda, že se na film dobře dívá (jak na hotelový pokoj tak na hereckou dvojici) a ústřední písnička je jedním slovem kouzelná. Nicméně když srovnám Hotel Chevalier s tím, co dokázali na podobném prostoru jiní tvůrci (namátkou ve filmech True, Ježek v mlze nebo Validation), nemohu si pomoci nad povzdechnutím z nevyužitého potenciálu. (05.09.2018)

Wes Anderson by měl zůstat u krátkometrážních filmů, to mu sedí nejlíp. Neobyčejně sexy Natalie Portman (i kdyby neukázala zadeček a dokonce i s modřinama na těle - nevím jestli to mělo nějaké opodstatnění nebo prostě tak přišla ze soukromého života a maskérka měla zrovna dovolenou) a song, který se fakt zaryje pod kůži. K dokonalosti to jen kazí režisérův oblíbenec Jason Schwartzman, toho fakt nemusím. (11.08.2008)

Natalie dá Jasonovi kopačky, Jason před Natalií uteče a ona si ho stejně najde. Nakvartýruje se mu do jeho hotelového pokoje, osahá mu všechny jeho věci, bez optání použije jeho kartáček na zuby a chce se k němu vrátit. Je to prostě strašná bitch, která přileze jenom když jí ten s kým chrápe po rozchodu s Jasonem "zmaluje" záda bejzbolkou a ona si potřebuje na někom zahojit rány. Jason jí ale stejně stále miluje, proto nemůže jinak a poskytne jí útočiště. Velice křehká a citlivá desetiminutovka doprovázená krásným hudebním doprovodem, jejíž hlavní náplní rozhodně není nahé pozadí Natalie. A ten konec "chceš vidět můj výhled na Paříž" je Andersonovsky boží :-) Myslím, že kdo má cit pro Andersonovy filmy, bude mít rád i tohle. (18.06.2012)

Hmm.... takhle nějak si představuji tu zrádnou, neovladatelnou bezmocnost nad tím když po někom toužím a zároveň se toho pocitu děsím a hlavně nejsem schopen jednat podle toho co mi říká ten poslední zbytek rozumu, ta posedlost při které se vznáším a jsem drcen dopadem současně. Láska, ta proradná lichvářka s úrokem tak vysokým, že od začátku je jasné, že mě zruinuje, ale já si stejně půjčím, bez soudnosti se upíšu a pak v slzách, po každé s bolestnou vzpomínkou, zpětně splácím a když je dluh srovnán, začnu se ohlížet po jiné zničující investici. Ne, nevěřím v návratnost, nevěřím v trvalý zisk a doufám, že přestanu i prahnout po té chvilkové užitkovosti.... (10.05.2009)