Frontline - Season 38 (2019) (série)
For Sama
Pre Samu
For Sama
For Sama
Obsahy(1)
Novinářce Waad Al-Khateab se narodí dcera Sama. Je to šťastná událost, i když k ní dojde v troskách syrského Aleppa, kde Waad a její manžel Hamza provozují jednu z posledních klinik. Vzhledem k tomu, že smrt je všudypřítomná a každá vteřina v těžce zkoušeném městě může být zároveň ta poslední, rozhodne se Waad natočit pro svou dceru osobní deník, který zachycuje život v drastických kulisách války a zároveň slouží jako intimní vzkaz matky dceři. Film Pro Samu, který z deníkových záznamů vznikl, je bezprostřední, vášnivou a neúprosnou obžalobou, úpěnlivou prosbou, aby svět nikdy neodvracel pohled před utrpením, i emotivním příběhem o lásce k dítěti a rodnému městu, které se proměnilo v peklo. (Artcam Films)
(více)Videa (2)
Recenze (36)
"Bojovali sme za to najdôležitejšie. Aby si spolu s ostatnými deťmi nemusela žiť ako my." Len sa akosi autorka v tom strese a zhone za celý čas zabudla zmieniť, čo bolo to najdôležitejšie, za čo bojovali a tiež ako žili pred revolúciou. Bez tejto základnej informácie je to len subjektívny, veľmi jednostranný pohľad na vojnový konflikt v Sýrii, navyše dosť manipulatívny, tlačiaci na emócie (vidíme v podstate umierať len deti, za celý čas neuvidíme jediného ozbrojeného povstalca). V každom prípade bolo veľmi cenné vidieť vojnu v Sýrii aj z iného pohľadu, ako sme zvyknutí v našich končinách, priamo z pohľadu povstalcov v obliehanom meste Aleppo a pohľad to je dosť desivý. Hodnota dokumentu je aj v tom, že ukázal nezmyselnosť vojny v plnej nahote. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Válka je krutá a ve vztahu k civilním obětem to platí dvojnásob. Snímek Pro Samu známou pravdu připomíná díky bezprostřednímu kontaktu s raněnými a umírajícími v aleppské nemocnici. Sugestivně a s naléhavostí - o tom žádná. Ty obrazy plné bolesti jsou autentické a dokážou se vejít do mozku. Potud ohlasu filmu Waad Al-Khateab rozumím. Existuje ale i druhá rovina dokumentu, která už každému zřejmá a pochopitelná není. Západní veřejnost, ale i politické elity se ve složité syrské politické situaci nedokázaly orientovat a až příliš často přijímaly naivní a nekompetentní stanoviska a rozhodnutí. Kdybych měl tu smůlu a žil v Sýrii, uvědomoval bych si odpovědnost Asada jako autoritářského vůdce za nepotismus, brutalitu tajné policie a za rozpoutání války způsobené krvavým potlačením protestních demonstrací. Ale když už bych měl tu smůlu a neskončil coby emigrant v zahraničí, při vědomí reálných možností bych podpořil Asada jako za dané situace nejmenší zlo. Rozhodně bych měl větší obavy z vítězství sunnitských fundamentalistů, kteří několik let Aleppo ovládali a nyní operují v Idlíbu. Věděl bych o jejich snaze umísťovat vojenské základny v obytných čtvrtích a brát civilisty jako bezpečnostní štíty. A znal bych ledascos ošklivého o jejich chování k jinověrcům a oponentům. Snímek Waad Al-Khateab není hodnotově neutrální a je natočen z pozice obléhaných, tedy Fronty an-Nusrá a podobných výtečníků. Pár podprahových manipulací by se určitě ve filmu našlo, proto tedy jen 60 % celkového dojmu. ()
Výpovedná sila dokumentu je neodškriepiteľná. Už len preto lebo ideme na miesta a vidíme pocity obyvateľov jedného mesta, ktoré nám boli sprostredkované len cez média. Citlivý prístup Waad Al-Kateab, ktorá sníma svoju rodinu a priateľov a snaží sa podať svedectvo pre svoju dcérku Samu, má množstvo silných momentov. Najsilnejšie sú tie úsmevy ľudí, ktorý bojovali aj napriek výbuchom a smrti, ktorá ich obklopovala. Tie momenty šťastia boli pre mňa katarzné. Je neuveriteľné, že sa toto dialo a deje. Dá sa o tom písať asi veľa. Každopádne odporúčam. Dáva to možnosť pozerať sa na veci inak. Čo je pre niekoho, ako som ja, ktorého dianie vo svete až tak nezaujíma, dôležité. ()
Pro Samu je dechberoucí, emotivně zdrcující a vizuálně těžce stravitelný film plný intimních záběrů na pozadí zničující občanské války, v níž se veškerá lidskost vytrácí. Částečně ji nabývá alespoň zpětně v postprodukci díky osobní zpovědi matky překypující mateřskou láskou. Místy jde možná svou citovou náloží až moc za hranu, avšak o to víc je film ve svém poselství o důležitosti naděje a vzájemné pomoci významný. Více v ext. recenzi. ()
Tak toto bol emocionálny masaker, až tak že som to musel pár krát stopnúť, aby som to predýchal. V Sýrii som strávil pár týždňov, stretol som tam jedných z najmilších a najskromnejších ľudí počas mojich početných ciest po svete, a preto som aj tento dokument prežíval o to intenzívnejšie. Prvotnú radosť z revolúcie a začiatku "novej Sýrie" rýchlo vystriedala ofenzíva, ktorá úsmevy zmenila na plač a bolesť. To, že to nebude jednoduché, bolo asi každému jasné, ale že sa ocitne Sýria až v takejto slepej uličke? Z tohto dokumentu ten pátos a smútok priam vyžaroval, čistá bezmocnosť, a napriek tomu stále existuje neutíchajúca nádej na lepšie časy. Jediné, čo mi prekážalo, že to miestami pôsobilo ako také citové vydieranie - najmä tie scény, kde Waad konfrontovala tie detičky, hoci im do reči príliš nebolo. Btw. Pozerám, že sa tu zas zišla aj geopolitická špička, čo tu bez problémov šľahnú hodnotenie Odpad, lebo určite si to Assadovská opozícia celé takto naplánovala... ()
Reklama