Deadpool

KONEČNĚ natočil někdo film z X-Menovského univerza, který má vtip, nebere se tolik vážně a překvapivě reaguje i sám na sebe. Je to opravdu oživení jak sviňa, přece jen, člověku dochází, že superhrdinové řeší tu více, tu méně obdobné věci. Mínus Deadpoola je bohužel ten, že přes jeho hláškování a fuckování si nejsme úplně jisti, jestli alespoň tu lásku myslí naprosto upřímně a vážnější momenty nemají takovou účinnost. Leč na dvojku už půjdu do kina!! 90%. (29.08.2017)

Váš přátelský soused? Ne. Tak tichý ochránce a bdělý strážce? To sotva. Princ Asgardu? Ani omylem. Deadpool není žádný superhrdina, ale antihrdina, který jedná z čistě sobeckých pohnutek. Přístupnost R umožnila otevřený sexuální humor a situace, kdy si ani Deadpool nemůže být jistý, že jeho pozadí zůstane, ehm, netknuto. Čeká vás téměř nonstop vypouštění vtípků oplzlého, ale i popkulturního charakteru, kdy se dočkáme zmínek o sérii Blade, Vetřelec nebo Celine Dion. Pokud však budete pozorně poslouchat, všimnete si, že řada osob byla lokalizována do češtiny, takže se u nás například méně známý zpěvák mění na Justina Biebera. Na jeden dobrý vtip však Deadpool vypustí pět slabších, navíc jejich timing není vždy nejlepší. Zároveň to ale koresponduje s charakterem tohoto červeného degeneráta, který neustále mele, protože nás chce pobavit, případně znechutit, ale hlavně pro to, že mentálně není v pořádku./// Nejnápaditější (kromě zdařilého marketingu filmu) je úvodní sekvence, kdy kamera projíždí „zmrazenou“ scénou v havarovaném autě. Do ní hraje romantická píseň Angel of the Morning o loučení se s milencem, jehož význam pochopíme později. Deadpool je totiž vyprávěn nelineárně a přepíná mezi dvěma časovými liniemi, což postava komentuje stejně jako produkci filmu nebo hollywoodské blockbustery obecně./// Nekončící smršť legrácek se po čase stane otupující. Finále končí zcela očekávatelně a nezakryje to ani Deadpoolův komentář nad jízdou kamery či erotická narážka. Tím, že na klišé explicitně upozorníte, ještě neznamená, že zmizí. Každopádně Reynolds je ve své roli zábavný a Miller se v rámci žánru uvedl tak dobře, že má na koks až do konce století. 70–75 %. [Kino, IMAX] (20.03.2016)

Nejvíc si cením toho, že amíci jsou schopný inovace i v rámci subžánru "superhrdina", protože takový svěží vánek potřebuje po práci každá běžnými starostmi unavená mysl. Film, který se už od úvodních titulků evidentně nebere vážně, dokáže pobavit a pokud od filmu nečekáš, že snese zlaté vejce, budeš odcházet uspokojen. (24.02.2016)

Deadpool mě příjemně překvapil. Ne post/pubertálním humorem, ten jsem spíš přežil. Ani ne roztomilou sebeuvědomělostí procesu vyprávění, neb ta patří k základní narativní výbavě současné zábavné fikce. S čím však Deadpool pracuje vskutku důmyslně, je výstavba osnovy jeho vyprávění. Časová pásma, odbočky, situace - staví na nenápadném variování účelně omezeného množství vzorců, takže i přes snahu diváka neustále překvapovat nakonec nepůsobí nestřídmě. Jo, na povrchu jde o romantický příběh na pozadí sebestředné komiksové parodie, ale výstavbou je to vlastně stará dobrá detektivka drsné školy. V lecčem klasičtější než mnohé z těch, které se k této tradici v posledních dekádách hlásí. (11.02.2016)

Po tom, co nás neúnavná marketingová kampaň dlouhé měsíce lákala na "jiný druh superhdiny", se nemohu vyhnout zklamání z toho, že je první Deadpoolův celovečerák vlastně poměrně nenápaditý, krotký a konzervativní. Dobře se to projevuje například v (inscenačně nijak omračujících) akčních scénách, kde sice teče krev a sekají se končetiny, ale střih a volené úhly záběrů se snaží tyto brutální detaily co možná nejvíc zakrýt. Mám Deadpoola rád jako postavu, ale sorry, oproti Vaughnovým Kingsmanům zatím hraje alespoň o ligu níž - a to nejen co se týče kreativity a určité drzosti, s jakou si oba filmy pohrávají se žánrovými klišé a diváckým očekáváním. (12.02.2016)