Indiana Jones a nástroj osudu

Přece jen trochu moc rutinní dobrodružství, kterému chybí Spielbergova sofistikovanost a hravost (o analogově fyzickém kouzlu původní trilogie nemluvě), i víc humoru. Přes dvě hodiny to ve svižném tempu a za spousty pomrkávání hustí do diváka obvyklé atrakce v podobě honiček, odhalování archeologických stop a prolézání jeskyní a hrobek a emocionálně to s ním nic moc nedělá, až ve finále to vyloudí trochu dojetí. Bál jsem se, že Phoebe a klučina budou otravní, což nebyli (klučina jen úplně zbytečný), ale kdo to táhne dolů je Mikkelsenův nevýrazný záporák i Fordův unavený Indy. Omlazený Ford vypadá dobře a celkově tu digitální triky netahají za oči jako u jiných blockbusterů poslední doby. Jo, je to zbytečný díl, ale i neurážející dobrodružství, jakých je v kinech smutně málo. (02.07.2023)

Tak nám Indián Jonáš naposled a z posledních sil zapráskal bitchem, přičemž se jedná o pompézně natočenou, vcelku zábavnou a poměrně vkusně vyseknutou poklonu originálu, ač v podobě řádně exhumačního gerontoporna. Vkusně vyseknutou poklonu, která v prvních třech čtvrtinách zasloužila hustě prostříhat, protože nekonečné a k prdeli hostilní infantilní honičky pošly na otravnost někdy koncem osmdesátek, a v poslední třetině velkoryse nadstavit, protože se vsadím, že se najde jen málo čumilů, co by toužebně nechtěli vidět, jak Indián spolu s Archimédem dávají spektakulárně na piču Římanům u Syrakus. Vkusně vyseknutou poklonu, u níž mnou při každé scéně přestárlé Fordky i Rysa Gimlise zmítal neochvějný pocit, že v nich každou chvíli něco osteoporoticky křupne, kornativně hrkne nebo se vynoří Rákosniček, načež je budou muset pracně doglumovávat. Čas holt nezastavíš, a klobouk dolů, že to ti dědci docela udýchali! Vkusně vyseknutou poklonu, k níž mám jen dvě drobné a jednu gigantickou výtku. Rozhodně není pravda, že počítačová animace humanoidů už vypadá přirozeně, a začátek s omlazeným Jonášem a Mikimausem dost trapně připomínal omalovánkové intro k nějaké zasrané hře. Raději je měli brát zezadu, nahradit podobnými mladými herci nebo vymyslet nějakou jinou nedegradující technickou či scénáristickou vyfikundaci. Obvyklé sympatické a herecky zdatné dítě tentokrát vytěsnil nějaký krajně odpudivý a veskrze prkenný cigoš, silně připomínající juvenilního Mateja Landla. Ano, to je ten malý krpatý zoofil s brežněvovským obočím a homoknírkem, co se tenkrát snažil vyprcat Majku z Gurunu. No a když už jsme u těch sympatií, absolutně nechápu přítomnost pydlooké a křivohubé paní Stěnářové - Mostní v hlavní ženské roli ve filmu takovéto úrovně. Že je to hrozná tlama, na kterou se vám dvě a půl hodiny fuckt nechce moc dívat, to by samozřejmě ani tak nevadilo, ale když ona k tomu všemu neštěstí ještě naprosto brutálně nehraje! A to tak, že velmi! Čili jednu rudou hvězdu dolů za tu obskurní kafilérii, ovšem jinak je to veskrze důstojné rozloučení s legendou, jež rozhodně není takovým zabijákem frančízy jako třetí a čtvrtý nucený počin senilnějícího Štefana, na které je lepší zapomenout, a řadím ji hned za totálně sqělou dvojku a dnes již klasickou a na svou dobu průkopnickou jedničku. P.S.: Pan Hlad má naprostou pravdu, geniální Willamsova kvinta je chytlavější než kapavka, a já si to slavné "nánananááá ná nana" pohvizdoval ještě druhý den ráno na hajzlu. (02.07.2023)

Solidní dobrodružný blockbuster? Ale jo. Důstojná rozlučka s největším dobrodruhem, který kdy brázdil po filmových plátnech? Určitě ne.... Kdyby se skutečně jednalo o plnohodnotnou rozlučku se vší parádou, konala by se za účasti Ke Huy Quana, Shii LaBeoufa a Karen Allen. Namísto toho tak děj sleduje deprimovanýho osamocenýho dědu, kterej se shodou náhod zamotává do kolotoče intrik a rádoby zběsilé honby za (hihahohahi) strojem času. Ačkoliv se režie chopil pardál James Mangold, který prakticky ještě nenatočil žádný špatný film [Logan a Ford vs. Ferrari budiž důkazem], absence onoho Spielbergovského kouzla je zde dost tristně znatelná, tudíž je vše [a to zcela paradoxně] natočeno až skoro bezduchým způsobem. Fakt nemám sebemenší ponětí čím to je, ale po celou dobu sledování mě neustále doprovázel dost nepříjemný pocit toho, že zde chybí jakákoliv atraktivita a poutavost, a že vše působí strašně uměle a prázdně. Hra na nostalgii taky nefunguje, no a scénář obsahuje dost děr v narativní kauzalitě a logických chyb, který degradují celý příběh na hloupoučkou blbinku. Jenže hlavní problém Dial of Destiny spočívá v tom, že zde výrazně chybí signifikantní rysy předchozích filmů: energický drive, nápaditost, hravost, exotický lokace [takřka polovina děje se odehrává ve vlaku a pak v New Yorku], praktický efekty a dechberoucí kaskadérský triky, ale dokonce i strhující hudební doprovod Johna Williamse není tak strhující. Zkrátka, chybí tomu osobnost. Dokonce tomu chybí i to, v čem spočívalo to nezaměnitelný kouzlo předchozích filmů – tedy inovativní využívání klišé, tropů a motivů dobrodružného žánru [honička v Maroku budiž světlou výjimkou] – takže z celý zápletky vůbec nejde cítit ten eskapistický pocit dobrodružství, díky němuž je celá tetralogie natolik milovaná.... Je tedy dost smutný se loučit s touto filmovou legendou s vědomím, že svého pomyslného vrcholu se dočkala už v roce 2008 s Královstvím křišťálové lebky, čímž se měla rozloučit už tehdy. Hodně tak zamrzí, že franšíza, která v podstatě etablovala žánr dobrodružných filmů na piedestal hollywoodské zábavy, a s níž vyrůstala valná většina cinefilů a filmových fanoušků, končí bez svého tatíčka Spielberga, na relativně průměrný notě, a prakticky bez happy endu. A to mi dost láme srdíčko. (28.07.2023)

Těleso Jones ponořené do derniéry je nadlehčováno silou nostalgie, která se rovná tíze tónů Williamse spjatých s ponořeným tělesem.. Objektivně by se nedostatky našly, ale tady jde o subjektivní fakta upraveného Archimédova zákona, ne pravdu (syrakuské finále dechberoucí, úplné The Final Countdown vibes). Myslím si, že penzista Indy bude rád. Teď už mu nikdo nemůže říkat Juniore.. Mangold se začíná stávat expertem na konce ikon.. (18.07.2023)

Je v tom strašně věcí, co mi minimálně při první projekci vadily a nedovolily mi ponořit se do příběhu tak, jak by si asi zasloužil. Hlavně vizuál je oproti všem předchůdcům zkrátka umělý a dost jsem trpěl u úvodního flashbacku. Omládlý Ford bil do očí, a byť akce na vlaku je sama o sobě vynalézavá a intenzivní a dobře reflektuje válečnou špionáž aka Kam orli nelétají, charakter Indyho v ní dostává na frak. Tenhle dřív obyčejný brýlatý profesor, co se mezi náckovskou přesilou často zmateně potácel a plány mu nevycházely, jelikož je vymýšlel za pochodu, přece nikdy nebyl heroickým nezranitelným hrdinou. Důchodcovská linka je naštěstí lepší, snaží se o variabilnější dobrodružství a dynamickou změnu lokací, přičemž po vzoru čtyřky neopomíjí rozvíjet osobnost a osobní život protagonisty. Chybí tomu Spielbergova kreativní inscenace, již Mangold jen občas vykrádá a většinou se k ní ani nepřiblíží, ale příběh je naštěstí dost přímočarý a motivačně sevřený. Zvraty se dopředu předesílají (bacha na loutkové divadlo) a tvůrci se snaží udržet děj v pohybu, i když vyžaduje komorní promluvy. Výtky navíc opět ignorují fakt, že neexistuje něco jako recept nebo optimální podoba filmu o Indiana Jonesovi - jsou tu formální dominanty, kterých se teda Mangold drží křečovitě, a potom jen volné pole působnosti pro žánrové a hypertextuání blbnutí. A toho tady dostaneme dostatek, od Tintina, podmořských verneovek a fascinace objevováním vesmírného časoprostoru v šedesátkách až po ‘ehm spoiler’ sandálové velkofilmy téže doby. Zčásti mě ten film štval, ale nechávám si dost prostoru k tomu, abych ho měl jednou taky hodně rád.. (29.06.2023)