Assassin's Creed: Embers

When I was a young man, I had liberty, but I did not see it. I had time, but I did not know it. And I had love, but I did not feel it. Many decades would pass before I understood the meaning of all three. V životě bych tak krátkému filmu nedal plný počet, ale jakmile máte celou herní trilogii o postave Ezia Auditore dohranou několikrát, tak níž zkrátka jít nejde. Slzy na konci mne v tom pouze utvrdily. Requiescat in pacem, Ezio. (24.12.2011)

"When I was a young man, I had liberty, but I did not see it…I had time, but I did not know it…and I had love, but I did not feel it. Many decades would pass before I understood the meaning of all three…" Ono, když s nějakou postavou prožijete tolik hodin, pak je to, jako by umíral někdo, koho jste fakt znali a pokaždé, když jsem si pustila ten závěr, tak jsem brečela. Nejlepší hlavní postava AC a její důstojný a klidný odchod ze světa. (30.01.2017)

Výtvarné zpracování působí jako Shrek jednička, ale je to velice příjemné sledovat. Škoda, že to není v herním enginu, ale zaplať pánbů za to, že aspoň dabing postav je totožný. Ragdoll to skvěle vystihl, ale i tak je to docela slabé a doufal jsem, že Eziův konec uvidím zpracovaný podobně skvěle, jako ten Altaïrův v Revelations... Lepší tři. PS: Je až s podivem, jak strašně dokáže člověk přilnout k vymyšlené postavě :) Requiescat in pace, Ezio... (21.01.2012)

"When I was a young man, I had liberty, but I did not see it. I had time, but I did not know it. And I had love, but I did not feel it. Many decades would pass before I understood the meaning of all three. And now, the twilight of my life, misunderstanding has past into contentment. Love, liberty, and time: once was so disposable, are the fuels that drive me forward. And love, most especially, mio cara. For you, our children, our brothers and sisters, and for the vast and wonderful world that gave us life, and keeps us guessing. Endless affection, mio Sofia." Všemi očekávané finále, které u mě bohužel nedosáhlo tak kýženého emocionálního rozbouření, jak jsem původně předpokládala. Přesto jsem pocítila malé bodnutí sentimentu a melancholie, když jsem měla dát addio tak významné osobě, jenž mi přirostla za ta léta neochvějně k srdci. Requiscat in pace Ezio....forever yours. (05.12.2011)

Krátkometrážní snímek, který má na mě nezměrný vliv z důvodu mé účasti u předchozích osudů Ezia Auditore da Firenze, kde stařík přemítá nad životem, který z jeho pohledu neproběhl podle jeho představ, tak že uživá současného života ve prospěch rodiny, která se z jeho přítomnosti nebude těšit dlouho. Na jeho věk až přehnané akční scény, které jsou vyváženy poselstvím a uzavřením jedné ságy. Upustil jsem slzu. (04.04.2013)