Neklid

Když si chlapík, kterému se zabili rodiče v autě pořídí za kamaráda ducha pilota kamikadze z roku 1941, řeknu si- nějak se s tím holt srovnat musí. Když si k tomu ještě narazí holku s rakovinou, který zbývají tři měsíce, to už je trochu ostřejší. Celkově velmi podivný a introvertní příběh, u něhož si asi každý musí všechno doplnit sám, jelikož základní osnova je velice prostinká a nepochybuji o tom, že většinu lidí bude dost nudit. Já s tím tedy statečně zápasil téměř celý film. Nakonec jsem to ale dotáhl do konce, neusnul a uznal, že 60% si film zaslouží. (02.11.2012)

Pokud mají tyhle indie romance v sobě inteligenci a hloubku, tak na mě vždycky fungují (viz Keith). Rozhodně je to i případ Restless, které navíc oplývá skvělou ústřední dvojicí a plyne v takovém pomalém, smrtelném tempu, které tvoří příjemnou atmosféru. Ještě ubrat trochu na té čitelnosti a bude to parádní film. 8/10 (26.09.2013)

Režisér Gus Van Sant má asi rád film Love Story. Možná viděl i Knoflíkáře, a tak se rozhodl svůj neoriginální příběh okořenit postavou ducha japonského pilota. Mladík Enoch rád chodí na pohřby a následné kary (tedy pohřební hostiny). Zde se seznámí s dívkou podobných ušlechtilých zálib, s níž stráví kus svého roztomile podivínského života, než dívka zemře na rakovinu. Určitou roli v tomto vysoce originálním příběhu pak hraje duch (možná jen Enochova představa?) japonského pilota. Kdo viděl nějaký artový film, je mu hned od začátku jasno. A záleží jen na něm, zda se nechá kýčovitým dojímacím provedením vydírat a mokřit slzami kapesníčky, či ho nechá téma svým způsobem chladným stejně, jak chladná je režie i celkové provedení filmu. Kdyby film nabízel něco originálního, neřeknu ani Lars von Trier. Ale takto sledujeme jen puzzle dílků, které sami v hlavě sestavíte během úvodních minut a pak jen čekáte na dojímací konec, který skutečně přijde. A protože ducha japonského pilota použilo víc režisérů, nejen náš Petr Zelenka, ani ten tak není originální a jde jen o kamínek z jiného puzzle. (23.01.2012)

Nedokážu si pomoct, ale kdybych předem věděl, do čeho jdu, tak bych do toho nešel. Neměl jsem nervy to sledovat celé, obecně zrovna filmy o nemocných a umírajících, kterak stačí poblbnout okolí hlavu a pak si prostě umřou, nějak příliš nevyhledávám. Jedna je smířená smrtelně nemocná, druhý je mladík zralý na psychiatra. Oba vědí, co toho druhého i je samotné čeká a diváku, ty teskni, dojímej se a plač. ~ Prd. Cílené citové ždímačky, stavějící na budování vztahu a smrti jedné z postav, nežeru. ~ Jedna * za Miu na jaře a v létě, druhá za Miu na podzim a v zimě. (29.01.2012)

Film, který je stejně fantasijní jako je opravdový, a tím myslím, že v obou hlediscích je hodně vysoko. Filmy, které mají myšlenku a zároveň rozebírají téma života a smrti, ty mi vždycky seděly. Tenhle myšlenku má, na to, jakou, na to si každý musí při závěrečných titulcích přijít sám, a ta myšlenka je na tolik hluboká a vždycky aktuální, že už pro ni má smysl film vidět. Myslím, že i z hlediska těch pomýlených lidí zastávajících myšlenku, že film musí být inovativní, aby byl dobrý - i z jejich hlediska jde o dílko povedené (ačkoli z principu jejich uvažování za rok dva "náhle už nebude", ale to je dlouhodobější myšlenkový spor nehodný Restless)... Celkově musím říct, že Gus Van Sant mi dokázal, že opravdu umí, a tenhle film je nejen tak opravdový, jako je fantastický, je i stejně mrazivý, jako je hřejivý... a já si u něj jen přál, aby ještě nekončil... (07.01.2012)