Máme rádi velryby

Přiznávám, za normálních okolností bych šel do tří hvězd, ale mnoho místních reakcí se mi zdálo být až přehnaně negativních, takže maličko nadhodnocuji. Dobře, je to (až na jeden nečekaný zvrat) předvídatelné a jde svým způsobem o strašný kýč, ale možná i díky faktu, že líčí příběh inspirovaný skutečnou událostí, na mě film zafungoval - a pozor, to jsem vůči ždímačkám emocí často hodně kritický. Stopáž svižně odsýpala, animace velryb, pravda, nebyla očím lahodící, ale nešlo o překážku, která by zážitek degradovala, hudba pěkná, herci v pohodě a ani ten scénář nebyl úplně debilní - citelný mírný nadhled. Filmařsky solidní, příjemná jednohubka, kterou nic nezkazíte, ani pokud máme averzi vůči Greenpeace. Film je, mimochodem, ve výsledku mnohem lepší, než jak jej prezentují upoutávky. 70% (09.07.2012)

Miluju velryby! Velryba s pepřovou máčkou, velryba na medu....bože, napadá mě tolik možností, které jsou téměř k pomilovaní. Prostě Hruškovo srdce by zaplesalo! Nemyslete si, že jsem bezcitná zrůda, ale nějak mě dráždí filmy, u kterých si rozmažu řasenku. To je celou dobu buéééé buééé, a co z toho? Opuchlý očička z toho! A vůbec, už musím jít...lehnu si na led a budu poslouchat kapříky na Munickém rybníku. Až nějakej led bude, voe! (11.11.2014)

Moc jsem se těšila, až se na Máme rádi velryby podívám. I přesto, že začátek mi přišel zvláštní, vydržela jsem se na film koukat dál. Vprostřed filmu, kdy mělo být největší napětí s velrybami to prostě nebylo ono. Scénky s velrybami byli sice pěkné, ale to je tak všechno co můžete od snímku očekávat, jelikož celý film je mdlý a šíleně roztahaný. (25.11.2013)

Nádherný a smutný příběh o třech uvězněných velrybách mi vehnal slzy do očí, jelikož jsem též velkým zastáncem Greenpeace jsem ráda, že se jim povedlo dohnat obyvatelé po celém světě k tomu, aby jen neseděli u TV a nechali to plavat, ne! Přinutili je jednat. Dali do toho všechno! A tak to má na téhle planetě vypadat. :) (24.07.2012)

„V Arktíde nie je nič brnkačka, preto dávate 2000 dolárov ľuďom, čo nedokončili strednú, aby tam pracovali.“ ___ Táto krásna zoologická dráma, akých sa v prírode denne bez účasti človeka odohrávajú miliardy, veľmi názorne predvádza, že stačí spraviť mediálny humbuk a ľudia sú schopní zaktivizovať sa k čomukoľvek. Pritom situácia v začiatku bola bezproblémová – Inuiti podľa svojho práva by sa o uviaznuté veľryby raz-dva (a s úctou) postarali a všetky tie vynaložené obrie prostriedky sa mohli ďaleko efektívnejšie použiť na čokoľvek iné. Takže ten pekný „humánny“ príbeh je v druhom pláne skôr absurditou výstižne vyjadrujúcou pomýlený vzťah širokej verejnosti k prírode (podobný tomu ako sú ľudia celí diví do záchrany pánd, lebo sú roztomilé, ale stovky iných, rovnako ohrozených druhov sú im ukradnuté, lebo nie sú „pekné“). Sledujeme plytvanie, ktoré by bolo ospravedlniteľné jedine tým, že sa ľudia tak „humánne“ a nesebecky správajú bežne (čo sa nedeje) alebo že by sa jednalo o zvlášť ohrozený druh (čo sa nejedná). ___ VEĽKÝ ZÁZRAK teda najviac vypovedá o vplyve médií a tom, ako veľmi nám pôsobia na život. Aj vzťah k prírode je utváraný skrze ne. Medialita našej doby je tu parádne tematizovaná po celý čas, ale nenápadne stupňuje obrátky množstva pohľadov v tej nafúknutej bubline až do konca, kedy dôjde k debate o pomoci sovietskeho ľadoborca – a vtedy už divák na nejaké zaseknuté veľryby takmer zabudol. Sú len zámienkou, na ktorej sú výstižne vyjadrené názory a postoje všetkých účastníkov od Eskimákov, cez ropných magnátov a spravodajcov naháňajúcich sledovanosť, až po prezidenta USA, ktorí všetci sledujú vlastný prospech a rozruch okolo veľrýb v ťažkostiach je pre väčšinu z nich dobrou príležitosťou k vylepšeniu svojho obrazu na verejnosti. Pre priemerného diváka je to pritom príbeh o tom, ako sa prebudila ľudskosť a prekonala všetky prekážky - a aj priemerný divák má pravdu. Mňa by pritom ďaleko viac zaujímala situácia, keby sa záchrana nepodarila (s cynickým záverom, ako zachránené veľryby vzápätí ulovili japonskí veľrybári) a ututlávanie rozbúrených vášní... ___ Každopádne, táto zabudnutá epizóda mediálnych dejín zo záveru studenej vojny je dôkazom, že svet je plný dobrých príbehov a tento film jeden z nich oživuje, pričom privádza na scénu celú plejádu zaujímavých postáv reprezentujúcich rozličné prostredia a profesie od horkokrvnej aktivistky Greenpeace „...a ja tým plačúcim deťom poviem, že tie veľryby zabil Ronald Reagan“, cez dvoch odvážnych podnikavcov so svojim podomácky zostrojeným vynálezom, až po pilota národnej gardy „Keby aj volal prezident, mám dôležitejšie veci na práci!“. Na záver len povzdychnutie nad tým, čo všetko by ľudstvo dokázalo, keby nebolo malicherných „ľudských“ záujmov (a otázka či sú životy troch veľrybovcov sivých malichernosť)... (23.08.2016)