Vlk z Wall Street

Správňáci z burzy. Monumentální esence všeho, čím mi je mistr Martin Scorsese srdci i jiným orgánům blízký. Těžkotonážní a v každé své minutě veskrze poutavý filmařský zážitek - a přidává tentokrát ještě mnohem víc, než poctivé a komplexní drama o pozoruhodné osobě, době a prostředí, protože tentokrát ladí hodně na komediální stránku - i když upřímně, drogy a sex jsou zábava a točit tyhle úchvatné záležitosti jinak, než v odlehčeném duchu by zkrátka nebylo ono. Je to takhle prostě boží! A Leonardo DiCaprio? Naprosto luxusní a přesvědčivý výkon, dejte mu už toho Oscara, ať je nějaká sranda, třeba se pro něj taky připlazí... Kdyby už Marty náhodou nic nenatočil, odešel by jako král, pardon vlk, alfa samec smečky. _______ ☼ FILM ROKU ☼ (27.12.2013)

„Väčšina blbcov z Wall Street, ktorých chytám, sa tak narodila. Aj ich otcovia boli blbci. A dedovia. Ale vy, vy ste špeciálny. Vy ste sa k tomu dopracoval sám.“ Strašne sa mi nepáči Stávka na neistotu s Christianom Baleom. Odporné, morálne a aj inak okamžite plným právom zavrhnuteľné postavy, ktoré v podstate ani nie sú ľuďmi, ale tajuplnými, zvrátene pokrivenými skarikatúrovanými monštrami, nepochopiteľný a zároveň absolútne nezaujímavý príbeh. Pre mňa jeden z najhorších „áčkarských“ filmov za posledné roky. O dva roky starší Vlk z Wall Street pojednáva plus mínus o tom istom. Ale je lepší. O bankovku. Bavili ma niektoré scény (s kufríkom peňazí, s gay párty, s morskou búrkou, s oneskoreným účinkovaním tabliet), niektoré hlášky a dialógy („Aj želé by to stihlo rýchlejšie.“), na rozdiel od Stávky na neistotu mal Vlk aspoň jednu kladnú postavu (agenta FBI, ktorého však Scorsese radikálne ignoruje) a je vidno, že Rob Reiner, Matthew McConaughey, Jonah Hill, Margot Robbie, Jon Favreau a Jon Bernthal si to užili. Feťáci, drogovo ťažko závislé skrachované existencie, ľudia s nulovým etickým kódexom, chronickí klamári, luxusné štetky, finanční podvodníci, psychopati a duševne chorí jedinci. Vskutku pozoruhodná spoločnosť. Máme sa smiať a baviť na tom, ako ponižujú ostatných, ako si z nich robia srandu, ako ich urážajú, ako ich majú za hovná, ako im ničia celoživotné úspory, ktoré si nasporili poctivou robotou. Ako sa prevážajú na luxusných jachtách, ktorých súčasťou je pristávacia plocha pre vrtuľníky. Ako berú drogy. Nechápem, prečo to Scorsese nakrútil. Myslel som, že to má byť obžaloba týchto ľudí resp. doby, v ktorej žili. Ale nebola, zdá sa, že všetky tie svine šťastne žili ešte pekných pár rokov resp. žijú dodnes a že Scorsese im úprimne drží palce. Schválne som si narýchlo preklepol jeho filmografiu a zrátal som si, že som od neho videl k dátumu zverejnenia tohto komentu 11 filmov. Vlk z Wall Street je najhorší. (18.04.2017)

Strach a hnus v New Yorku. Starý dobrý Scorsese zůstal ryze svůj a přesto omladil skrze over the top dekadentní stylizaci, mluvu a ostatně i náplň jednotlivých scén. Začne to jako cynicky satirická i amorální demýtizace amerického snu o kapitalismu ne nepodobná Až na krev. Pokračuje to jako ryze feťácká komedie, která si nezadá s Trainspottingem. A končí se variací na Chyť mě, když to dokážeš. A jakkoli se tyto jednotlivé pasáže zdají neslučitelné, tak Scorseseho (a z nemalé části i DiCapriovým) největším úspěchem je, že to celé působí jako jeden soudržný celek. Což platí i díky tomu, že to ani na vteřinu po celé tři hodiny nedá vydechnout; minimálně po dobu projekce. Po ní s chladnou hlavou si přeci jen nelze nepřiznat, že ač v tom není byť jen jedna nudná či špatná scéna, tak by některé snesly přesunutí do sekce vystřižených scén. Také záleží zda vezmete za svou variantu, že Scorsese Belforta glorifikuje či tu, že dělá přesný satirický opak. Ovšem čert to vem, když je to taková nehorázná zábava, kde si každý najde to své; od zkurveného nastavování zrcadel přes vyjebanou cinefilskou formu až po vymrdlé scénky trhající bránici. (28.12.2013)

„Ten jejich film to byl teda průser. Ty tomu dali na frak. Já už viděl průserů, ale ti na mou duši podělali, co mohli.“ Abych tak uvedl a zároveň shrnul Vlka z Wall Streetu jedním klasickým citátem, který mluví za vše (kruci, že já blbec se vůbec na něco těšil). Čekal jsem s hodnocením skoro týden a nic se nezměnilo. Vlk kolem mě sice prošel, ale asi to byl nějaký chcípák, protože už si ani nepamatuju, jak vypadal, co mi říkal, ani jestli byl hodnej, nebo zlej. Přehrávající (schválně?) DiCaprio nezaujal, téma taky moc ne, ani ta oslavovaná filmařská inovativnost (kterou jsem pořád nenašel, ale podle Vojty tomu prý stejně nerozumím). Soudtrack nevýrazný, vtipy smutné, drama směšné. Zajímavé jen, že tu není ani jedna kladná postava. Pro mě prázdné, bez tématu, které by mě jakýmkoli způsobem chytlo (ani pozitivně, ani negativně) = dá se na to koukat, občas je to i sranda, ale není tu žádný dojezd. Prozatím zařazuji do nezajímavého průměru. (15.01.2014)

Nesporně nadprůměrné dílo nesené především mimořádným di Capriovým výkonem v hlavní úloze si vynucuje srovnání se sice ne dokonalým, ale mravně a hodnotově zakotveným dílem Costy Gavrase KAPITÁL. Oba týmy se shodnou v jednom: že americký kapitalismus předhání ten evropský mírou bezohlednosti a sebestřednosti zaměňované za individuální svobodu. U Gavrase alespoň vytušíme, kolik slušných lidí toto defraudantství ve velkém přivedlo na mizinu a doslova si můžeme sáhnout na kulturní vyprázdněnost jeho vyhraněného nositele (Masaryk by řekl kulturní chudobu); dohlédneme však i na ty, kteří jsou oproti hlavnímu hrdinovi věcnou alternativou, protože ještě nestačili rezignovat na slušnost a altruismus (nesobectví). U VLKA takovou oporu jen hledáme. A vadila-li u LINCOLNA délka, není zcela jasné, proč mnohem rozvleklejší a v poslední čtvrtině viditelně drhnoucí scénář VLKA přivádí většinu komentátorů naopak k nadšení. Neutrální pohled tu navíc vyznívá jako faktická podpora hlavního hrdiny, jakkoliv (chceme-li zůstat nezaujatými) umožňuje i alternativní názor na řádění firmy, která neměla nikdy vzniknout. Islandský státní bankrot, který během jednoho roku změnil díky bankovním spekulacím kvetoucí zem v synonymum krize a katastrofálního propadu, naznačuje, že scény VLKA, v nichž dominuje opojení penězi i ostatními drogami, psal - jak se kdysi velmi neobratně vyjadřovalo - sám život. (27.01.2014)