Režie:
Andrew HaighScénář:
Andrew HaighKamera:
Urszula PontikosHudba:
James Edward BarkerObsahy(1)
Měl to být klasický vztah na jednu noc. Nesmělý plavčík Russell si po večírku s přáteli ještě zašel do gay baru a ráno se probudil s kocovinou a Glenem. Přestože výchozí podmínky nebyly příliš nadějné a oba muži se lišili jak povahou, tak zkušenostmi a představami o vztazích, nedokázali si dát sbohem. Jejich společný víkend ubíhá v diskusích, drogách, sexu a znovu diskusích, při nichž postupně vycházejí na světlo další a další zážitky, názory, odhalují se jejich já, která v podstatě touží po tomtéž. Vzchází tu naděje na skutečný vztah? Anebo je jejich společný čas omezen právě jen oním víkendem? Přestože se Víkend soustředí na homosexuální vztah, otázky, které otevírá, mají obecnější platnost. Hledání odvahy k překonání obav, vzpomínek na minulost a otevření se citu – to jsou témata univerzální a stále aktuální. Na formálně jednoduchém a výrazově lakonickém snímku je nejzajímavější autorova úspěšná snaha o autenticitu, pečlivě vystavěný scénář a precizní herecké výkony obou hlavních představitelů Toma Cullena a Chrise Newa. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (98)
Namlsán některými komentáři, pustil jsem si tenhle film. Výsledek je ten, že se mi dostalo bezesporu nejlepšího tématu s homosexuální tématikou, jaký jsem kdy viděl. Ústřední dvojice je vykreslena, jako normální, milující pár, plný citů a ne, jako uchyláci, kteří by se snad za svou sexuální orientaci měli skrývat nebo stydět. Když vezmu v potaz výborné herecké výkony a brilantní dialogy, nemůže být moje hodnocení nižší ani náhodou. Víkend není možná překrásný, pro mě je jen krásný a je to bezesporu jeden z filmů, který se mi letos vryl hluboko do paměti. ()
Tohle je za plný počet bodů a to bez kompromisů. Jednoduchý film bez hudby a se skorodokumentární, nicméně nenápadně velmi chytrou, kamerou a scénářem, který tiše ohromí svou úderností, má sílu prvního májového polibku pod rozkvetlou třešní. A to hlavně kvůli hereckým výkonům. Jeden z mála filmů, kdy chci věřit, že ta láska byla opravdová. Bolestně upřímná výpověď, která je očišťující. Dechberoucí scéna, kdy jsou polibky už tak sladké, že nejdou unést a jediné, co zbývá, je, dívat se sobě navzájem do očí. ____ KOUSEK DĚJE Bože, kluci, ten víkend jste si měli prodloužit! Málokdy se vidí, takhle natočená láska. ______Vlastně je to příběh o jednom dotaženém a jednom neúspěšném comig outu. Protože nesmělému Russellovi se konečně podaří přijmout fakt, že je gay, zatímco extrovertní Glen, přestože je to zcela zjevné, si nepřipustí, že to, co tak zoufale chce, je vztah. Pořád se bojí, zatímco Russell už ne. ()
Civilní, citlivé a realistické drama s příchutí lehounké romantiky přistupující k tématu s lehkostí, která se jen tak nevidí. Závěrečné rozuzlení sofistikovaným způsobem boří veškeré hranice mezi realističností a filmem jako takovým a na místo toho tvoří vlastní pravidla na která pokud nepřistoupíte, budete nevěřícně vrtět hlavou. Obrovské festivalové překvapení. ()
Nebylo to špatné, ale přistihnul jsem se, že se občas nudím. Koukali jsme na to s kamarádkou, musela si odběhnout, za chvíli se vrátila a ptala se mně, co se mezitím stalo. Tak odpovím, že si povídali, ale nic zásadního. Na to ona odvědí, no, tak to už dělají 45 minut :) Asi tak... spíš dokumentární zachycení dvou dnů dvou gayů. Žádné zvraty a napětí nečekejte. ()
Bez výraznější pointy, poněkud pomaleji plynoucí, ale s povedenými dialogy, zajímavým obsazením, příjemnou hudbou a ve finále tak akorát emocionální. Jediné, co bych vytknul je přílišná záliba hlavních hrdinů v drogách. Ne, že bych byl mravokárce, ale nemuseli by neustále hulit jako fabriky a šňupat jednu "lajnu" za druhou. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (5)
- Film sa natáčal 17 dní v britskom meste Nottingham. (eurika)
- Namísto skutečných drog šňupají herci ve filmu glukózový prášek. (Stanislaus)
- K imitaci erekce a spermatu byly ve filmu použity mrkve a tekuté mýdlo. (Stanislaus)
Reklama