Všechny moje lásky

Hned od začátku, když Rob mluví do kamery jako by mi promlouval do duše: „Co bylo první, hudba nebo zoufalství? Lidé mají strach, že si děti hrají se zbraněmi, že je kultura násilí ovládne. Nikoho netrápí, že děti poslouchají tisíce, doslova tisíce písniček o zlomených srdcích, bolesti, zoufalství a trápení. Poslouchal jsem hudbu, protože jsem byl zoufalý? Nebo jsem byl zoufalý, protože jsem poslouchal hudbu?“ Vzhledem k faktu, že jsem mužského pohlaví, mi byl Robův pohled na svět a ženy velmi blízký. Díky tvůrcům za množství povedených, lehce úsměvných scének a hlášek. V paměti mě utkvěl také tento zajímavý rozhovor mezi Robem a zpěvačkou Marií: „Myslím, že je správné, když je člověk nadržený a současně nešťastný. Proč nám mají být upřena základní práva jen proto, že jsme si zničili vztah? -Sex je základní lidské právo? -Sakra. Jo. Nedovolím, aby mi ten parchant bránil v šoustání." (02.09.2007)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné literární předlohy Nicka Hornbyho. Stupidní český titul filmu i knihy mimochodem postrádá vtipnost dvojsmyslu ukrytého v původním názvu "High Fidelity". Hornbyho kniha je zábavné a nápadité čtení, kterému nechybí vtip ani dobře odpozorované postřehy ze života třicátníků a jejich milostných vztahů. Je to text, u něhož jsem ocenil jeho literární styl, akcentující duševní život hlavní postavy a vypravěče v jednom, a jeho kontakt se čtenářem, s nímž udržuje intenzivní pouto neustálým proudem řečnických otázek (a dalšími oblíbenými triky). Frearsův film mě naopak nijak zvlášť nenadchnul - vadilo mi herecké obsazení (a nezachránila to ani má oblíbená Catherine Zeta-Jones, která se zde stejně jen mihne v pár záběrech v maličké roli jedné z Robových ex) i přílišné lpění na zachování narativní formy knížky - film lze považovat za skoro až otrockou adaptaci předlohy, a tím pádem v podstatě zbytečnou podívanou, protože neobsahuje nic, co by nebylo v knize - naopak z pochopitelných důvodů postrádá komplexitu Hornbyho románu, včetně řady zábavných introspektivních pasáží hlavní postavy, vyprávěných v ich-formě. Pokud člověk četl knihu, nemá podle mě důvod pouštět si i film - pokud se tedy nechce vystavit zklamání z konfrontace s knižními hrdiny v podání nesympatických herců, tak jako v mém případě. Film podle mě moc neobstojí ani jako samostatný zástupce žánru romantické komedie - není zde nic, co bychom neviděli stokrát jinde, a pokud chováte tento typ filmů v oblibě, snadno najdete výrazně lepší kousky. Mimochodem na celé knize i filmu mě nejvíc zaujala myšlenka obvolávat své ex, aby na nich člověk vyzvídal, v čem udělal kdysi chybu - tohle fakt někdo dělá, nebo jsem jediný, koho děsí představa, že mu po 15 letech zavolá jeho ex s otázkou, proč to tehdy nevyšlo? Myslím, že tohle je ten typ filmů, který notně přiživuje stereotypy a životní sebepojetí určité generace tím, jak vám předhazuje, jak byste měli nebo neměli žít, a to mu osobně nemohu odpustit. Když nad tím nad přemýšlím, je mi tenhle film skoro až protivný - jestliže mi Hornbyho vypravěčský styl přijde velkorysý a velkomyslný k nedokonalosti postav jeho literárního světa, film je jen nefunkčním pokusem převést totéž na plátno, kde to však skřípe a hlavně vyzní o dost jinak - ale to by bylo na dýl. (16.12.2012)

John Cusack, herec, který je v roli přestárlého mladíka bilancujícího nad svými TOP5 láskami, naprosto neodolatelný. Stephenu Frearsovi se toto obsazení a styl natáčení ('half-document') ohromně vyplatilo. Až na pár drobných pasáží se jedná o svižnou, úsměvnou a hudbou nabitou komedii, skrz kterou se naprosto přirozeně proplétá vážná linie Robova života. (26.11.2007)

Jeden z 500 nejdebilnějších filmů všech dob časopisu Pink Panther. (Když na mne celý film vykecává hl. postava přes kameru, je to tak otravné, že po pár minutách mám silný pocit že toho exota musím paralyzovat a v zájmu sebezáchovy beru do ruky těžkou kovovou pánev na lívance a ignoruji společenskou etiku, veškeré sociální vazby i zapomínám na nedávno absolvovaný kurz sebeovládání...) (30.06.2016)

Pět nejlepších věcí na tomhle filmu: 1. námět Nicka Hornbyho 2. řada skvělých herců ve velkých i malých rolích, 3. John Cucack svěřující se z očí do očí přímo divákovi, 4. hudba, 5. přesně vystihnuté pocity třicátníka na rozcestí... Dvě věci, co mu chybí k dokonalosti: 1. je o hudbě a ne o filmech, 2. nedostal se mi "pod kůži" - některá kvalitní díla se tam ale dostanou až časem, mám pocit, že to bude i tento případ. Druhému zhlédnutí se určitě nebráním.... A nezapomeňte: Není důležité, jací jste, ale co máte rádi. Pokud v sobě skrýváte duši zapáleného fanouška a milujete tvoření žebříčků a anket o čemkoli (vaše přítomnost na ČSFD je jistým znamením, že tomu tak asi bude), tak se vám to líbit bude. A jestli ne? Ohrnuji nad vámi nos - vůbec nevíte, co je dobré ;) 4 a ½*. (21.01.2007)