Cesta ven

Pokud by člověk chtěl být hodně jízlivý, nabude dojmu, že canneští pořadatelé byli líní dělat celou romskou retrospektivu, tak hledali něco jako důstojný multivitaminový džus, který pojal tak nějak od všeho z problematiky něco. A díky režisérovi Petru Václavovi ho skutečně našli. Připomíná encyklopedii, kde je doslova ode všeho, co vás k tématu napadne, špetka. Jde o film plný zkratek a těžko říct, jestli už to samo o sobě u tak komplikovaného tématu není poměrně likvidační. Navíc bohužel leckdy i dost polopatických zkratek, třeba když jde hrdinka prodat řetízek po matce a v následující scéně musí dcera pronést „mami, prodat ten šperk po babičce muselo bejt pro tebe fakt jako že těžký,“ aby opravdu každému divákovi došlo, v jaké svízelné situaci jsme se ocitli. (29.05.2014)

Velmi příjemné překvapení, které jsem v záplavě daleko známějších a rádo by „lepších“, českých filmů absolutně nečekal. Petr Václav opět dokázal, že je mu tohle téma velmi blízké a natočil po Mariánovi další příběh z romského prostředí, který má všechno to, co mi v jiných našich filmech tak zoufale chybí. Velice osobitý a reálný příběh, povětšinou s neherci, kteří však vnášejí do tohoto filmu tu správnou autenticitu a hlavně téma, které je, aspoň pro mě zpracováno nezaujatě a nestranně. Už je mi jasné, kdo bude můj favorit na letošních lvech. Snad to letos konečně vyjde. (13.02.2015)

Film měl zahraniční křest v Cannes. Petr Václav je typicky festivalový filmař. Za prvotinu Marian, jejímž hrdinou byl romský chlapec, přivezl ceny z Locarna či Angers, následující Paralelní světy bodovaly v Chotěbuzi či Bratislavě. Ale diváci se na jeho opusy zrovna nehrnuli. A proč si lhát, na rozdíl od festivalových porot se publikum nad sociálními dramaty outsiderů příliš nerozněžňuje. Šedé ráno, doma kouř z cigaret, venku kouř z komínů; hned první záběry nastolí bezútěšnou náladu, z níž není úniku. Ženu bolí u srdce, za sebou má tři potraty a před sebou  nejistotu, neboť bez praxe ji nikde nezaměstnají. Sousedka živící se prostitucí pláče, protože jeden z jejích zákazníků, právě v rasové otázce angažovaný politik, "po mně chce čuňárny". Což je motiv hodně umělý včetně sexuálních hrátek ve vaně, zřejmě sázejících na úchylný trend festivalů. Obsazení Romů je dvousečné, drží věrnou náladu, leč v epizodách někteří postrádají hereckou jistotu – s výjimkou Klaudie Dudové v hlavní roli ještě přitažlivé, ale už únavou poznamenané ženy. (19.05.2020)

Snaha o sociální drama s nepříliš zkušenými scénáristickými postupy, které sice etnograficky zachycují řadu situací ze života a kontaktů v rámci formálních i neformálních institucí, přinášejí i pocit bezvýchodnosti, ale nadstavba, která by výsledek posouvala k upřímnému diváckému zájmu, se nekoná. Nejhezčím momentem je asi miniatura dialogu s krejčovskou mistrovou. Kamera se příliš často opírá o pouze staticky vymyšlené scény. Etnická autenticita a neherectví ve stejném dilematu jako v Tycově El Pasu. (14.02.2015)

Původně jsem chtěl napsat "nejlepší český film od Rodina je základ státu (2011)", ale pak jsem si zkontroloval kolik jsem vlastně z té naší produkce viděl a opravdu toho nebylo mnoho, většinou jen ten nejchválenější snímek roku. Takže jinak - viděl jsem "pecky" minulých let Fair Play a Ve stínu (vizuálně sice na úrovni, ale dramaturgicky a dialogově neohrabané a polopatické) a tomuhle nesahají ani po kotníky. Přirovnání k realismu bratří Dardennů je na místě. Budu fandit na Lvech. (12.02.2015)