Sedmero krkavců

Tohle je jedna z povedenějších českých pohádek v novodobé éře. Konečně je tu pohádka, kde prostředí, krajina, kostýmy atd. jsou opravdu realistické své době, že věříte, že se to skutečně odehrává x let zpátky. Problém je ovšem né úplně dokonalý scénář. Mě obecně příběh téhle pohádky nějak neoslovil, ale dalo se to natočit a vyprávět lépe, byly tam nudné pasáže. Každopádně závěrečná půl hodinka byla povedená. Bál jsem se, že mi Martha Issová nebude sedět jako Bohdanka, ale opak byl pravdou, byla v té roli opravdu dobrá. Tato verze Sedmera krkavců je lepší než verze z roku 1993, takže dávám o hvězdičku více než jsem dal staré verzi. (22.03.2017)

Alice Nellis z nějakého (mně neznámého) důvodu režíruje klasickou POHÁDKU, na které je - krom pěkných záběrů shora - špatně snad úplně všechno. Issová je mizerná, Remundová dělá filmovým záporákům maximálně tak ostudu, innogy-Příkazký působí jako děcko a Neužil ml. je tu naprosto zbytečný. Jo, a proč je polovina krkavců tmavá, to jsem taky nepochopila. Že by snaha vyhnout se nařčením z rasismu? Zkrátka naprosto zoufalý remake, který nesahá předchozí (lehce ujeté? experimentální?) verzi ani po kotníky. Nulové emoce, nulové napětí, zato čeština alá 21. století a maximální otravnost. Závěrečnou scénu z třiadevadesátého mám v paměti doteď, a to jsem ji neviděla přes 10 let. Tady? Pche. I ty 2* jsou vlastně moc. (26.11.2016)

O čem se veřejně mlčí, o tom se pokoutně šeptá. Proti sobě tady stojí dobro a zlo, mlčení a slova. Mlčení může znamenat snahu něco pohřbít, je součástí vykoupení, mlčí se tam, kde slova nejsou třeba a mlčí se ve chvíli, kdy žádná slova nestačí. Druhým zásadním motivem jsou slova, zejména síla lži. Stejně jako nejde vrátit vyřčené slovo, stejně jako se mlčením nic nepohřbí, tak i ze sebeabsurdnější pomluvy vždycky něco ulpí. Ponaučení se z toho nenásilně sypou, jako peří z duchny natřásané Perinbabou, prakticky od úvodních titulků a já jen doufám, že se aspoň někteří rodiče, jejichž dítko dělá psí kusy od rána do večera, chytnou za nos, že je to důsledek jejich pedagogického selhání. Máme tady dávné tajemství, kouzla, snahu nějaké zlé babice (dokonale odporná Sabina Remundová) dosadit na trůn vlastního potomka místo řádného následníka (popravdě, je to jen do extrému dohnaný přirozený přírodní boj o zdroje, takže démonizování tady není úplně na místě), záhadnou postavu, která není úplně tím, čím se zdála být, odhodlanou a naprosto věrohodnou hlavní hrdinku, citlivého nevzhledného, a přesto velmi sympatického, hlavního (slovo hrdina se tady použít nedá a jiné mě nenapadá) a pak ňoumu, který vypadá, že je zlý a že on bude hlavním záporákem, aby se po chvíli ukázalo, že to je jen nezralý rozmazlený blbeček. Abych nezapomněla, taky tu máme ústředních sedmero krkavců, kteří i v podobě ptáků jsou Bohdance plnokrevnými sourozenci se vším, co k tomu patří, ať už je to láska a péče (stavění hnízda, přivedení pomoci, když potřebuje, nekompromisní zastání při pálení čarodějnic), nebo škodolibé sourozenecké pošťuchování (dokonalá trefa na obvaz, ukradení romanticky oprašovaného kvítku od milého). Bohdanka jim sourozeneckou lásku se vším všudy víc než bohatě oplácí, krom velké ústřední oběti i cestou se zraněným krkavcem, což jí nebrání po sourozencích házet boty, když se na ně rozzlobí. Modernizace pohádce prospěla, sice to setřelo pohádkově historizující nátěr, na druhou stranu se tím zvýšila srozumitelnost pro cílovou skupinu, kterou rozhodně nejsou malé děti. Pohádka, kde každá postava má svůj uvěřitelný motiv, kde se postavy vyvíjejí, kde jsou láska, nenávist, strach, vtip, závist a odvaha předvedeny v uvěřitelných podobách, je důstojným soupeřem (či raději souputníkem) klasickým pohádkám, s nimiž jsme vyrůstali. Děsí mě jenom jedno. Setkala jsem se s názorem, že to je feministická pohádka, kde není žádná dějotvorná mužská postava. Co na to říct? Je to pohádka o holce, která vysvobozuje bratry. Muži, kteří se tu vyskytují, nejsou žádná ořezávátka - pekař, který se ženou čelí veřejnému mínění při záhadném zmizení sedmi dětí, panovník, - otec, který bez váhání zachraňuje dítě před padajícím kamenem, hendikepovaný chlapík, který na sobě zapracuje a je oporou své ženě. Nejsou hlavními postavami, a proč by měli být? Nebylo těch naprosto pasivních osvobozených princezen už dost? A není na světě kopřiv víc, než kdy bylo draků? Pěkně to paní Němcová napsala. (15.06.2015)

I kdyby Bohdanka mohla mluvit, nebo dokonce ječet na celé kolo, těžko by vysvětlila, proč je tuzemská kinematografie v kondici, v jaké je. Alice Nellis rezignovala na to přinášet zajímavé látky a natáčí tak trochu to, co si publikum žádá. Ale aspoň díky tomu má co točit, protože na náročné osobní výpovědi příliš producenti neslyší. Moc fajn je výprava, kamera působí majestátně, herci jsou docela slušní, Martha a její situační komika ještě víc. Jen to ale ve výsledku není nic, co bych si chtěl o Vánocích ještě někdy pustit. Vždycky dám raději přednost Čertům, s kterými nejsou žerty, prostitutce Vivian nebo nerudnému revizorovi Gustavu Andělovi. (27.11.2016)

Rozprávkový príbeh vychádza z klasickej rozprávky Boženy Němcovej, ktorú som nielen nečítal, ale v živote som o nej nepočul ani slovo, čo samozrejme podtrhuje jej neodškriepiteľné kvality. Nechce sa mi veriť, že sa to toľkým ľuďom vážne páčilo. Buď sú tu všetci klamári a alebo, v tom lepšom prípade, len nehodnotí podľa pravdy. Príbeh sa mi vôbec nepáčil. Som zvyknutý, že Boženka Němcová teda za svoj život napísala lepší kúsky. Honba za záchranou siedmich vtákov, ktorá zahŕňala najmä trhanie a neskôr nekonečné sušenie žihľavy, ktoré zabralo dohromady zhurba polovicu stopáže, ma teda za srdiečko dvakrát nechytila. S žihľavou sa dá robiť veľa vecí. Môžete ich papať, môžete ich piť, môžete sa s nimi kúpať, môžete si ich dať na vlasy, na kĺby, môžete s nimi pohnojiť kvetinky, môžete s nimi zahnať kašeľ aj rýmičku, aj si ich môžete nasušiť, ale upliesť z nich košele , to som videl prvýkrát. Také tie veci, ktoré boli osoškované levíčky (masky, kostýmy, výprava) tu fungujú. Bohužiaľ mám taký pocit, že moc nefunguje zvyšok. Ešte teda pochválim Martičku Issovou, aj keď jej grimasy boli po chvíli skôr ľahko otravné. A pochváliť musím aj pár vtipov, ktoré mi pohli bránicou. Na film som sa pozeral v slovenskom znení, pretože, ako si môžete ostatne všimnúť, vládnem úplne skvostnú slovenčinou, takže som si to skrátka mohol dovoliť. Rozprávky všeobecne moc nemusím, ale na túto som bol celkom zvedavý. Katastrofa to síce nebola, ale išlo sa jej teda veľa naproti. Všetkým, ktorí tu strieľa hodnotenie ostrou muníciou musím ešte dodatočne vynadať, ak sa mi podarí na to nezabudnúť. Za ma dve hviezdy. Videné metódou 3, 2, 1, teraz, ktorá je tak tajomná, ako bola komnata v Harrym Potterovi. Pôvodne som zamýšľal napísať veľmi prepracovanou a komplexné recenziu, ale keďže ma stále niekto vyrušuje, tak bude musieť spoločnému dobru poslúžiť táto kratšia, ale stále úžasná verzia. (08.04.2016)