Století Miroslava Zikmunda

Na tento cestopisný dokument, jsem se převelice dlouho a intenzivně těšil. Nakonec to stálo za to. Mirek Zikmund je sympaťák každým coulem, který dává smyl a směr života nejednomu zapálenému cestovateli současnosti. Nejvíce mě fascinuje jeho nepředstíraná pokora, kterou disponuje. Rád bych touto cestou také poděkoval televizi Prima, že do vysílání ve vánoční čas zařadili také něco pořádného místo všemožných sraček, které už každý stokrát viděl a alespoň 1× jsem i já během Vánoc podpořil naše milé televizní společnosti. Nejatraktivnějším prvkem dokumentu jsou samozřejmě dobové záběry z cest. Není jich mnoho, ale o to jsou cennější a půvabnější. Vstupy Petě Horkého jsou spíše rušivým elementem. Také mě vyloženě neoslnil styl vyprávění, kdy vypráví zbytečně mnoho osob a vyloženě těžce nešťastným shledávám způsob vkládání textu do záběrů, ale to vše se do určité míry zdárně skrylo za citlivý příběh o tehdejším režimu, cestovatelské vášni a přátelstvím dvou cestovatelů, které sahalo až za hrob. Myslím si, že by byl na tento výtvor Jiří Hanzelka právem hrdý. Před zhlédnutím tohoto dokumentu jsem snad pouze o dvojici HZ měl povědomí a věděl jsem, co kdysi bylo náplní jejich životů. Tento dokument mi umožnil prohloubit si nejenom znalosti, ale dokonce mi udělal malinkou, docela nepatrnou, rýhu na duši. Člověk si přeci dost věcí uvědomí, či připomene, za což patří těmto dvou pánům můj dík a nekončící obdiv vůči jejich dílu. Zcela jistě jsem tímto snímkem s touto dvojicí neskončil. (29.12.2015)

Opravdu veliké překvapení a údiv - takový výraz na mé tváři byste spatřili po odchodu z kina po tomto nádherném dokumentu. Jsem moc rád, že jsem si tento snímek nenechal v kině ujít. Vůbec jsem nečekal, že mě tak moc nadchne. Pan Zikmund je opravdu vřelý, příjemný a nesmírně sympatický člověk, který se hrozně krásně poslouchá a u jeho vyprávění bych nejspíše vydržel sedět celé dny. Obou pánů - jak Zikmunda tak i pana Hanzelky - si opravdu velice vážím za to, co v té době plné kapitalismu, komunismu a vůbec celého toho režimu a všeho okolo, dokázali. Za tak málo peněz, s nepředstavitelně zastaralým vybavením (počínaje auty a konče fotoaparáty). Je mi moc líto, že částečně nemám čas a částečně nemám náturu (nejsem knihomol a číst mě moc nebaví) na to, abych si přečetl některou z jejich knih, ale pevně věřím, že až budu starší (i kdyby to mělo být třeba až v důchodu), tak si alespoň některé z jejich knižních děl přečtu. Velcí hrdinové a cestovatelé, ke kterým mám velký respekt a obdiv. (27.07.2015)

Životní vzpomínání téměř stoletého muže plného energie, který prožil svůj život naplno. Je to sice klasický oslavný dokument o české osobnosti, ale díky Miroslavově upřímnosti se nebojí odkrývat i temné stránky a bolesti ve vztazích. Dobře vysvětluje svou minulost, například o vstupu a odchodu z komunistické strany, nebojí se přiznat své chyby a naivitu. Potěšilo mě jak vyznal, že vysvětlení chůze po žhavých uhlících, které podali v dokumentu V moci ohně a bohů asi nebylo správné. Sám jsem ve svém komentáři k tomuto filmu napsal, že to vysvětlení zní srandovně. Muž, který neváhá po padesáti letech přiznat svůj omyl a nebojí se věci uvést na pravou míru. Takový muž si zaslouží úctu. (28.01.2024)

V naší vlasti se během sta let nenarodilo až tolik inspirativních osobností, ale jestli o nějaké vážně nepochybuji že do této skupiny patří, tak je to právě pan Zikmund. Velký muž s velkou odvahou, samozřejmě i se svými chybami, ale především ten, který se ctí a naplno prožil svůj život. Čest Vaší památce. (04.12.2021)

Český životopisný dokumentární film vzdávající hold známému cestovateli a spisovateli M. Zikmundovi. Dvojice cestovatelů Hanzelka a Zikmund si získala své mimořádné a zasloužené renomé díky jejich cestám do Afriky a Jižní Ameriky (1947-1950) známou Tatrou 87 a do Asie a Oceánie (1959 - 1964) upravenou Tatrou 805, tentokrát již s doprovodem. Nasbíraný materiál poté bohatě uplatnili ve svých knihách, z nichž nejznámější je oblíbená Afrika snů a skutečností (1952). Ve filmu zazní překvapivé sdělení, že primární úkol obou mužů nebyl pořizovat obrazovou dokumentaci neznámých končin poválečného světa, nýbrž disponujíce plnou mocí domlouvat obchodní zakázky pro kopřivnický podnik. Neuvěřitelně vitální a kultivovaný pan Zikmund popisuje nejen příhody z cest, ale věnuje se též svému soukromému životu, jenž byl negativně ovlivněn politickou situací v zemi. Když odmítl podepsat souhlas se sovětskou invazí, byl vyloučen z veřejného života a pochopitelně dostal zákaz cestovat. Pana Zikmunda, jenž se vyznačoval výjimečnou systematičností a oblibou ve statistikách, píšícího si celý život deník, však nepřívětivý osud ani v nejmenším nezlomil, v dobách, kdy nemohl vyjet za hranice, začal se věnovat sestavování rodinného rodokmenu. Závěr dokumentu nabízí velmi dojemné okamžiky, jednak při výročí slavného odjezdu na první cestu, při premiérách divadelních her napsaných podle jejich knih či při nahlédnutí do odtajněných složek bývalé StB. Skláním se před tímto téměř stoletým mužem s obdivuhodným nezkaženým morálním kreditem, jenž při rozhovorech vynikal svou upřímností a vrozenou skromností, člověk jeho formátu si bezesporu zaslouží ty nejvyšší pocty. (25.07.2016)