bratr.Milan

Kdybych měl říct ve zkratce, co cítím, když se dívám na filmy Franca Piavoli, cítím, jako by se mi zvyšovala inteligence a vnímavost. Zároveň působí jako hojivá mast na nervy. Jeho „Fragmenty, útržky, či střípky“ se trochu podobají dřívějšímu snímku Domenica sera (Nedělní večer) a přece jsou jiné. Stejně jako tam, vychází z pozorování mladých zamilovaných dvojic, ale pohybuje se v jiném vesmíru myšlenek. Jeho díla jsou dotažená a vymazlená do posledního záběru, střihu, použitého zvuku. Základem, na kterém jsou postaveny jako umělecký artefakt, je inteligence. Je to čistá kinematografie, čistý film, cokoli, co by jím nebylo, je vystřiženo. Jeho filmy nejsou ani dokumentární, ani hrané, ale pokud bych si měl vybrat, řeknu, že jsou spíš hrané, nebo přesněji řečeno komponované. Až při jejich sledování mi došlo, kolik je u většiny jiných tvůrců v jejich dílech nefilmové strusky. Zatím jsem viděl jen jeho krátkometrážní snímky a chystám se plný zvědavosti na jeho dlouhometrážní.

Hudba a text jsou hrozné, ale já se rozhodl hodnotit vizuální stránku klipu. Ano, přiznávám se! Viki Štěpánová je má kamarádka a mně se líbí, co tvoří. Delší dobu jsem ji neviděl osobně, až ji příště potkám, musím se zeptat, co jí přimělo natočit klip zrovna na tuto muziku.

Fajn projekt ČT, ale nečekejte od něho nic komplexního. Seriál představuje krátké rozhovory s několika českými animovanými tvůrci (jen malý výběr) a s pár producenty a pedagogy. Jako plus vidím, že tvůrci mluví o svých nových filmech právě vznikajících v době natáčení dokumentu. Nalákali mě tak, že se na některé z nich těším. Zajímavé je také, jak v poslední epizodě otevřou téma počítačových her a interaktivních animovaných filmů, kdy někteří animátoři a režiséři opustí klasickou filmovou tvorbu a tvoří interaktivní filmy a výtvarně zajímavé počítačové hry.

Ale ano, dám tomu plný počet, protože takto nějak si představuji, že má vypadat film, kterým chce student animace vzdát hold slavnému Vincentu van Chochovi.

Angličtina s brutálním českým přízvukem to táhne ke dnu oceánu. I když se vorvaň snaží, co mu jeho flegmatické síly stačí, dostat to nad hladinu, nedaří se mu vytáhnout Jacka i s jeho citrónem s horšího průměru.

Velmi jednoduché a jasné je poselství tohoto studentského filmu. SPOILER: Pokud si leštíme své ego, nakonec nás přeroste a sežere.

„Počítačové hry můžeme vnímat jako animovaný film, do kterého ale máme interaktivní přístup.“ Epizodu otevírá Helena Bendová herní badatelka a pedagožka, která založila katedru Herního designu na FAMU. Většina času je zde věnována artovým a výtvarným hrám a interaktivním animovaným filmům české herní vývojářské společnosti Amanita Design, kterou založil Jakub Dvorský. Zmiňují se zde hry Machinarium (2009), Samorost 3 (2016) a Creaks (2020). Větší pozornost je pak věnována v současnosti vznikajícímu interaktivnímu animáku Phonopolis. Mluví zde jeho režisér Petr Filipovič a animátor Oto Dostál. Další část se věnuje interaktivnímu VR filmu Tmání (2022) s podtitulem „Příběh o boji s depresí“. Mluví zde o něm Ondřej Moravec (Režisér, scénárista a protagonista filmu), Bára Anna Stejskalová (výtvarnice) a Hana Blaha Šilarová (producentka)

Shodou okolností jsem v době vzniku filmu v roce 2000 nebo 2001 čtvrtí Nusle párkrát procházel, ale nevšimnul jsem si toho, co je vidět v tomto velmi krátkém akčním animovaném snímku. Je možné, že režisér tam žil a měl tuto nepříjemnou životní zkušenost. Od té doby jsem v Nuslích nebyl, takže nevím. - Proč na ČSFD nemá Jakub Dvorský více filmů? Protože si založil animační počítačové studio Amanita Design a věnuje se tvorbě zajímavých počítačových her. Například: Samorost 1-3 (2003–2016) nebo Machinarium (2009). Byl také výtvarníkem loutkového filmu Jana Svěráka Kuky se vrací, nebo udělal animovaný videoklip Plantage pro Dánskou post-rockovou kapelu Under Byen.

Díl obsahující minimedailonky velmi dobrých režisérů animátorů. Jsou to: Jiří Barta, Noro Držiak, Diana Cam Van Nguyen, Daria Kashcheeva a Jan Míka. Producent Michal Podhradský tam krátce řekne něco k praktické stránce tvorby animovaných filmů a zakončí to všeříkajícím citátem: „Jak říkal pan profesor Pojar: - Animovaný film může dělat jenom optimista, který má špatný odhad. Znalý člověk, který by byl soudný, by do toho nikdy nešel, protože ví, že je to časově náročné, finančně náročné a nevyplatí se to. -“

Doufám, že u vás domácí steak nechutná jako v tomto snímku, to bych nerad. Bohužel to tak opravdu v některých domácnostech bývá. Nepříjemné pokoukání je to.