Sicario: Nájemný vrah

Výborná kamera, fungujúca atmósféra, zaujímavé postavy a velice atraktívne universum, ale pokryvkávajúca dramatugia s odfláknutým finále, ktoré z celého filmu spravilo triviálny pilot k neexistujúcému seriálu. "A to je všetko? Really?" Žial (bo som tomu strašne fandil), ale nestrhol ma Villeneuve a po divnom Enemy, začínam pochybovať či je Hollywood miesto kde dokáže byť tento talentovaný chalan štastný. Najväčším kráľom tejto dvojhodinovky ostáva famózne temný Jóhann Jóhannsson. 70% (15.10.2015)

Po PRISONERS, snímku, který pro mě byl až možná přiliš dokonalý, je Villeneuveho další počin, SICARIO tím filmem, který má pro mě tu správnou kombinaci ingrediencí. Špinavé zákulisní drama, které se věnuje nepříliš okoukanému tématu mexických drogových kartelů, nabízí poctivě zrežírovanou podívanou (ve stylu 70's velkonákaldových thrillerů) umocněnou Villeneuveho citem pro visuálno, které jde ruku v ruce s kamerou Rogera Deakinse. SICARIO má řadu scén, které už jsou pro mě teď ikonické. První přelet letadla do El Pasa, scéna, kdy se jednotka potápí do rudého úplňku při přesunu pouští anebo bitevní scéna v tunelu, která je celá nasnímána v nightvision módu - kdo by na tohle měl odvahu. Trailer filmu, který dává tušit, že by se mohlo jednat o hyper akční snímek, vlastně klame tělem. Akce tu není moc, když na ní dojde, je vždy elegenatně a rychle provedena a není na ní kladen absolutní důraz, viz. finalní akční scéna, která měla být pílířem vší akce, místo toho je však spíš originální pastvou pro oči. Herecky tu není třeba nic rozebírat, Benicio Del Toro vládne svým tichým minimalismem, ale palec nahoru jde i všem ostatním. Nechat pak Jóhanna Jóhannssona složit hudbu, která ve své úspornosti jde proti klasickým dramatickým soundtrackovým šablonám, a spíš děsí hutným makabrózním zvukem, je pak jen další důkaz o Villeneuveho režisérském novátorství. Pokud se vám libilo např. END OF THE WATCH nebo SIRIANA, tak SICARIO musíte vidět. (07.11.2015)

Opáčko den před dvojkou a zvyšuji o hvězdu (potenciálně i dvě), za film tak brilantně nasnímaný, ambientně soundtrackově laděný, umístěný do “krajiny vlků” - války kartelů a amerických protidrogových složek s manýry tvrdých policejních ex-mariňáků, nehledíc žádný velký byrokracie. Navíc má SICARIO ten správný pouštní Americana feel, motiv pomsty na pozadí, charisma Joshe a Benicia, skvěle civilní, nelítostnou a tak akorát decentní kulisu zvěrstev a násilí. Cesta do Juarezu a zpět pro mě vrchol blaha a napětí. A lépe jsem už soucítil se zmatenou trpitelskou postavou Emily Blunt. Teď schválně co v tom zbyde bez Villeneuvea... (26.06.2018)

Sicario predstavuje veľké, ak nie rovno obrovské sklamanie. Suprová Emily Blunt, strašne napínavá (a pritom úplne zbytočná a totálne neakčná) scéna s kolónou áut, mimoriadne odvážna scéna večere, pôsobivá atmosféra a skvelý úvod. Postupne sa ale všetko prepadne do nudy, rutiny a až príliš pomalého tempa. Postavy Brolina a Del Tora ma vôbec nezaujímali a z letargie ma prebral až pre hlavnú hrdinku veľmi krutý a nezaslúžený (ale možno o to realistickejší) záver. Akčných scén je tu minimum a to, čo tu je, je podpriemer (tú  nekonečnú scénu v tuneloch mysleli vážne?!). (18.01.2017)

Už poměrně dlouhou dobu jsem neviděl film, který by se tak sebejistě a sebevědomě vyjadřoval o určité problematice. Bez skrupulí a bez zbytečných dějových odboček jde k meritu věci, na tento typ filmu sice nezvykle pomalu, ale o to úderněji. Artová story, jejíž rozsah vědění je po většinu doby omezen pouze na postavu agentky Kate, upřednostňuje principy retardace před redundancí. Jinými slovy, pokud divák obdrží nějakou informaci, bude to téměř vždy jednou, nanejvýš dvakrát a to ještě trochu skrytě, jakoby mimoděk. Sicario je mimořádný umělecký počin o tom, jak může probíhat přerozdělování sfér vlivu a moci, jak mistrně manipulovat, a jak precizně naplánované akce trvají v drtivé většině zlomek času. Oscara pro trio Villeneuve-Deakins-Del Toro. (12.12.2015)