Laputa

Žena, která ve špinavé hospodě mezi oprýskanými zdmi řeší, jestli se má radši vyspat s Pepou nebo s Frantou, to nezní zrovna jako zajímavé téma pro celovečerní film, že? A víte co? Taky není. Pamatujete na ten odporný seriál TV Nova Hospoda, kdy se vyplňoval televizní čas tím, že strejdové v hospodě měli stejná moudra jako strejdové v hospodě u vás na sídlišti? Tak Laputa je na tom podobně; jen olezlá atmosféra páté cenové se přeměnila na olezlou atmosféru hipster "kavárny". Jinak je to ale ze stejného ranku - banda budižkničemů se schází, pronášejí moudra jako "oheň je vlastně jako slunce, které vlezlo do dřeva a zase z něj vylezlo" a snaží se při tom působit, jako že to je vážná generační výpověď. Film disponuje slušnou kamerou, dobrým střihem, hudbou i herci, ale k čemu to je, když je výborná Voříšková nucena hrát něžný vztah ke klukovi, co si říká Margot, tváří se jak kakabus, řeže se do ruky a k jeho největším rétorickým výkonům patří věty "Jdi do prdele vole!" a "Hovno!"? Ačkoli jsem součástí generace, o které film vypráví, vůbec mi nepřipadá, že by mi mluvil z duše. Chápu záměr tvůrců - příslušníci současné generace Y si často nevědí rady se svým životem, připadají si prázdní, neumí spolu komunikovat, věnují se odosobněnému sexu, nudí se... Ovšem když o tom natočím film a nedám mu žádnou nadstavbu, větší hloubku či pointu, pak to v divákovi nemá šanci zarezonovat. Sledovat lidi, kteří jsou rezignovaní, pasivní, nudní... je zkrátka nudné. (18.05.2016)

Komorní snímek o mladé bezradné generaci, která neví co chce a která zakouší sexuální dobrodružství stylem pokus omyl? No nevím, Voříšková jako barmanka, která má jen ten svůj studenstký bar, v jehož koutku má i svou postýlku. Nenáročný film, který se mi celkem líbil. Pro běžného diváka asi příliš jednoduché ve složitosti vztahů a pocitů hlavních hrdinů, ale zaujalo mne to, že jsem to chtěl dokoukat. Všechno, co má na hony daleko od Babovřesek si v českém filmu současnosti zaslouží tři hvězdy a tady jedna navíc za Terezu, ikdyž se tentokrát moc nesvlékla. (09.03.2016)

Co si z toho vlastně mám odnést? Všechno se to točilo v jednom baru a s partou normálně nenormálních lidí, takže to mělo jedinou naději a to nějak hlouběji zapůsobit. Přeci jen světlý závěr, kdy naprosto bezcílné životy všech zúčastněných nakonec nabraly směr a ačkoliv vlastně zůstaly stejné, všechno najednou začalo dávat nějaký smysl. To se mi vlastně na tom všem dost líbilo. Laputa, jako pajzl nejhorší kategorie, kam každý chodí s depresí a pro depresi, se nakonec ukáže jako místo naplnění ambicí všech zúčastněných a stánek pro ztracené umělce. Jen ten hořící absinth na stole tomu možná chyběl. Je zajímavé, že ačkoliv bych se bál film znovu sledovat, protože bych mohl padnout znovu do deprese, která většinu filmu provází, závěr, dávající určitou naději a východisko z nulového žití, mě vlastně docela pozitivně naladil. Bylo zajímavé vidět ten rozdíl, když jedna a ta samá věc má a nemá smysl. Voříšková krásná jako vždy a herecky také pěkné pokoukání, ale kolena se mi z toho nepodlomila. Češi umí točit akorát deprese, tak chvála bohu, že někdy to dokonce dopadne slušně a že si tu depku nemusím tentokrát nosit z kina domů. (01.03.2016)

Mě osobně filmy tohoto ražení v české tvorbě chybí. Vyčítat mu bezradnost je od věci, jelikož film je o bezradnosti hlavní hrdinky. Holka zkrátka neví co se životem, obklopí se lidma a čeká co z toho vyleze. Občas s někým spí, občas pije, občas jde na procházku. Postupem času teprve začíná chápat, že zvenku klid nepřijde, že ho musí najít v sobě. A že jí v tom ti lidi okolo ní mohou pomoct, pokud jim to dovolí. To je celé jádro pudla. Možná to někomu na 93 minut přijde málo, mně to ale stačilo. Voříšková to zvládla dobře, zaujal Petr Stach, Marika Šoposká svou slepičku zahrála také zdatně. 80% (13.04.2016)

Včera v noci jsem si zapnul film, který mě musel chytnout do pěti minut, jinak bych usnul. A ačkoli jsem si nepustil žádný akční thriller, vydržel jsem a tohle nenápadné dílko si vychutnal. Taky jsem v životě chtěl mít někdy takovou kavárnu-ostrova, jako si pořídila Johanka, za jejíž ztvárnění si Terezka minimálně nominaci na Lva zasloužila, bohužel v témže roce se na plátna kin vrátila Alena Mihulová. Mužské osazenstvo se také předvedlo, Stach je výborný vždy, ale například Orozovičův výkon se mi poprvé líbil. Celkově moc pěkný, komorní film bez překotného děje, ale s několika hezkými myšlenkami a sympatickým melancholickým nádechem. (10.07.2016)