Mallory

Třeštíková si zásadne vyberá typy na okraji spoločnosti a má tým pádom formou časozberného dokumentu z čoho vyberať, respektíve takéto postavy nemajú v živote núdzu o prekvapivé zvraty. Mallory má už toho čosi za sebou a podarí sa jej byť aj zrejme neplánovane sebaironickou, keď na inzerát, hľadajúci mladé čašníčky odpovie, že vyzerá v štyridsiatke mladistvo, pričom vyzerá o desať rokov staršie. Inak životom sa dokáže pretĺkať obstojne a tým vyvoláva aspoň u mňa väčšie sympatie, ako povalač René. No ono ženy toho proste znesú viac ako muži a ak ešte nemajú napríklad dieťa vo vlastnej opatere, tak je skutočne o čo bojovať. (27.02.2017)

O dokumentární kvalitě není třeba polemizovat, ta je nesporná. Jako příběh psaný životem (časem) to má nadprůměrné parametry. Co se týče hlavní hrdinky, tak chtě nechtě názor na Mallory ovlivňuje samotná Mallory. Míra sympatie a zájmu je odvislá od preferencí každého diváka. Když vezmu vesmír H. Třeštíkové najdu v něm lepší/zdrcující životní osudy. Marcela je nepřekonatelná, i po letech si na to vzpomenu...zajímal by mě její další osud. To se o Mallory říct nedá...65%. (23.01.2016)

Sledujeme osud Mallory až v druhej fáze života, tej lepšej a hlavne čistej. Nie je to žiadny med lízať, bývanie v starom vraku a neuveriteľné opakovanie vlastných starých chýb jej bráni sa posúvať ďalej. Tiež neviem, či jej pomôže akurát mastička proti depresii z čarodejníckeho obchodu. Vlastná snaha je to, čo sa počíta, a pomohla dokonca až po ten slastný pocit držať v ruke svoje prvé kľúče od bytu. Nie je to žiadna zásluha úradov, ktoré urobili maximálne to, čo museli, a už vôbec nie zásluha starostu s príznačným menom Zoufalík. Koniec je optimistický, keď všetko vyzerá tak, že Mallory sa možno cez štúdium má šancu dostať z prostredia smradľavých barov a nájde sa v prostredí bezdomovcov z opačnej strany, ked napríklad rozdáva pre nich polievku alebo sa stará o ich zdravie. Helena Třeštíkova s ďalším dokumentom z okraja spoločnosti nesklamala. Na konci chýbalo už len stretnutie s Bartoškom, ktorý je tu v pozícii neviditeľného anjela milosrdenstva. –––– A ještě bych podotknul, bude vánoční losování bytů. Je to trošku jiná forma poskytování bytů, která opravdu spočívá ve štěstí. –––– A když maminka třeba bude stará a bude chudá, nebude mít penízky, tak já ji půjčím a koupím jí Ferrari. (14.12.2016)

Tvorbu Heleny Třeštíkové mám přeci jenom raději v televizi. Tyhle "velké" dokumenty jsou jen nahuštěný a načančaný časosběr. Takže tentokrát je to story o Mallory, která po detoxu změnila svůj život a šla dál a dál. Nemá sice štěstí v lásce, ale drží si život, abstinuje, buduje vztah se synem, nakonec i bydlí a dokonce si začala dělat školu. Je to fajn změna po Katce a koneckonců i po Reném. Ale pokud mám absolvovat nějaký hlubší ponor, chce to cyklus a hlavně se nedívat na dokument o tom, jak to Mallory rozbalila ve Varech. (13.10.2018)

Další z řady časosběrných dokumentů rutinérky Heleny Třeštíkové, tentokráte jako bonus s ušpiněným happy endem, funguje přesně tak jak má podobný formát fungovat. Vývojem prochází hlavní představitelka stejně tak jako náš pohled na ni. U mne například od nezájmu, přes pohrdání, soucítění, opět pohrdání, opět soucítění až k závěrečnému smíření. A takto má být, emoce, vcítění, tvoření si názoru. Možná bych se osobně více zaměřil na syna, rodiče nebo osobnosti střídajících se partnerů, aby nešlo o úplnou one-woman show, ale to je nakonec věc paní režisérky. PS: Měli jste pravdu pánové Šípe s Uhlířem. Jirka Bartoška je fakt "řízek". (26.01.2018)