Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Co způsobilo, že Ljudmila Pavličenková, krásná mladá dívka, vzala do ruky zbraň a stala se jednou z nejúspěšnějších sniperek druhé světové války? Je hrdinkou, nebo chladnokrevnou vražedkyní, která má na svědomí 309 obětí? A jaký byl její vztah k americké první dámě Eleanor Rooseveltové? Dokázala si zachovat ženskost i během vojenských operací? Nejen na tyto otázky odpoví strhující a napínavý snímek Bitva o Sevastopol, který vás provede jednou z nejdůležitějších bitev druhé světové války. (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (226)

dr.fish 

všechny recenze uživatele

První polovina je naprosto perfektní. Způsob nasnímání a vyprávění je svěží a neokoukaný. Pěkné válečné scény. Druhá půle se mění v blockbusterový velkofilm i se všemi negativy, které k tomu patří- zpomalené scény, patos. Celkově mne to ale docela slušně vzalo, je to protiválečný film jak má být. Srovnání s Nepřítelem před branami je nabíledni, tohle bych řekl je české duši trochu blíž. 80% ()

Sany33 

všechny recenze uživatele

Na Ruský film ide o dobrý počin, hovorím to tak ako keby som mal s ruskou kinematografiou dáke skúsenosti, čo nemám. Ale vizuál sa mi celkom páčil. Ak človek hľadá vojnový príbeh s množstvom scén priamo z boja, nebude sklamaný. Horšie je to už s pokulhávajúcim príbehom, ktorý asi nechcel hrať druhé husle, ale bohužiaľ sa mu to podarilo. Veľká škoda je, že film ide ako z rýchlika s jednej minúte sa Ľudmila hlási do ruskej armády o minútu neskôr už bojuje v prvej línií na fronte a o pár sekúnd už je elitná sniperka ruskej armády. Tým ako je príbeh časovaný sa z neho vytrácajú všetky potrebné emócie a empatia s hlavnou hrdinkou sa javý chladná a nestotožniteľná. To ani nebudem hovoriť ako absurdne vyzerá, keď si Ľudmila na každom kroku nájde iného nápadníka. Takže v konečnom dôsledku to Sergej Mokrickij hrá ešte aj na romantiku, čo asi nebude tá správna cesta. 61% ()

Reklama

NinonL 

všechny recenze uživatele

Ale ano, je to dobrý film. Měla jsem strach z trapných modernit a nevěrohodných scén, ale je to v normě. Válka je tentokrát vyobrazena z netradičního pohledu dívky, která se stala hrdinou. Plnila tím přání svého otce, který z ní chtěl mít syna. To nejdřív. Jenže pak byla čím dál tím víc do války osobně zainteresovaná. Ať už vzniklými přátelstvími nebo ztrátami blízkých a milovaných. Válka je strašná věc, snad ji nikdy nebudeme muset zažít. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Nejdřív ze všeho si dovolím odcitovat nesmrtelný kamarádův popis (knižní) Aryi Stark: "problém s Aryou je v tom, že začala uznávat pouze svoji vlastní sílu, o které má navíc poněkud přehnané představy. Její žebříček hodnot se zredukoval na prosazovaní vlastních zájmů, a každého, kdo jí jen trochu nevyhovuje, považuje hned za nepřítele. Vzhledem k okolnostem, jejímu věku a nátuře se není čemu divit, ale nijak odvázaný z ní nejsem." Ten se dá prakticky bez jakýchkoli modifikací použít na všechny jakože silné válečnice, které nám spisovatelé a scénáristé přinášejí. A týká se to i této filmové Ljudmily. Nevím, jaká byla Pavličenková doopravdy jako člověk, ale taková, jakou mi ji představil film, spadá do téhle škatule ne proto, že by ji tak zformovala válka, ale tyhle rysy jí scénář vnukl od předválečných let (no, možná na tom měl podíl tatík z NKVD) a nějakou proměnou projde až tak v poslední čtvrtině, kde se začne chovat konečně trochu jako člověk (přičemž beru teď děj chronologicky, takže scény z USA počítám do toho konce). Jinými slovy, opět jsem se nedočkal ženské postavy "silné" dle současných měřítek, která by zároveň v určité míře nepůsobila jako hovado sociální interakce s okolím. Zároveň bych rád, aby bylo jasno, že to nikterak neumenšuje obdiv k jejím výsledkům, jen jako člověk (nebo tedy postava, je to film) mi stále přišla úctyhodnější její kamarádka, která není srab jen proto, že životy neukončuje, ale zachraňuje. Prožívá přitom stejnou hrůzu okolo, a dokáže zůstat člověkem. Pokud jde o film, jeho úroveň je kolísavá, několik scén je velice působivých a dobře napsaných, ať už se odehrají na frontě nebo v zázemí. Z těch bojových nálet na lodní konvoj, první boj a celkem zajímavé nápady ve sniperské škole (i když mi jeden moment okamžitě asocioval monty pythonovské How Not To Be seen), z těch mimo je nejsilnější smutný konec kamarádčina zasnoubení a americká scéna s "milodary" (tam se mi reakce Pavličenkové velmi líbila). Jako celek je film mírný nadprůměr, i když stále platí, že předností ruských (nebo rusko-něco) válečných filmů je taková špinavost a nekašírovanost oproti zářivé uhlazenosti. ()

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Hudební klipy, do nichž jsou sestříhané nejpůsobivější záběry filmu, skutečně poskytují daleko lepší zážitek než snímek samotný. Jedině na úrovni jednotlivých záběrů, které mají solidní technickou úroveň a sem tam i dobře vypadají, totiž Bitva o Sevastopol opravdu funguje. Kdo o osud Pavličenkové neztratil zájem kvůli nešikovné práci s elipsami (+ nesnesitelně naivní a toporně odehrané linii s Rooseveltovou, která má celé vyprávění rámovat), toho udolá repetivnost a fádnost válečných pasáží. Pokud se u nich lze bavit, tak leda na úkor jejich absurdní nerealističnosti (např. německá pěchota postupuje k sovětským zákopům po holé pláni, bez jakéhokoli krytí), jinak jsou nezajímavé a "gritty" dojem se snaží vyvolávat jen přítomností několika gore efektů. Pro novodobé ruské blockbustery obvyklé podlézání putinovskému vidění světa a de facto hrdý pohled na stalinistickou éru (resp. neochotu ji jakkoli kriticky reflektovat) do hodnocení ani nepromítám, jinak bych musel sáhnout po odpadu. ()

Galerie (112)

Zajímavosti (15)

  • Ljudmila Pavličenková používala zbraň Tokarev SVT-40, byla to poloautomatická puška s 3.5 násobným teleskopickým zaměřovačem. (lioncel)
  • Na začátku filmu, přibližně ve třetí minutě, stojí v pozoru před první dámou Rooseveltovou jistý Pčelincev, který se představí jako odstřelovač se 152 zabitími. Jedná se o Vladimíra Nikolajeviče Pčelinceva, jednoho z nejúspěšnějších odstřelovačů druhé světové války. Na konci války se Vladimír mohl pyšnit hodností plukovníka a 456 zabitími, což bylo více, než měla na konci války samotná Ludmila Pavličenková. [Zdroj: Valka.cz] (PozorGranat)
  • Po svém návratu do Sovětského svazu již Pavličenková nebojovala. Byla moc cennou pro frontu. Stala se odstřelovačskou instruktorkou u Moskvy. [Zdroj: Vojna.net] (PozorGranat)

Reklama

Reklama