Na střeše

Z námětu snímku pochopitelně lze vysledovat legendární kousek Clinta Eastwooda, ale bylo by bláhové si myslet, že Jirka Mádl natočil prachsprostý remake Gran Torina. Podobně jako u Mádlovy českobudějovické prvotiny Pojedeme k moři jsem cítil, že film má duši a nějaké poselství, dojímavě vykresluje příběh, jež napsal již před devíti lety a končí neprvoplánovým záběrem, jež přímo vybízí k popřemýšlení. Je nepochybně smutné, že se pan Tříska nedožil začátku natáčení, ovšem Alois Švehlík mi byl vždycky sympatičtější a neříkám, že roli zahrál nějak přelomově, ale dokonale sem zapadl. Velká spokojenost...9/10 (04.08.2020)

Ucházející pokus o české Gran Torino. Milý malý film na mé oblíbené téma (sbližování dvou velmi rozdílných lidí), který táhnou především herci a některé podzápletky (systematické snahy o ulovení sousedky jsou roztomilé). Celkově nic nového pod sluncem, ale kouká se na to dobře, protože všechna ta klišé podobných filmů Mádl umí prodat bez větších problémů. Evidentně chce točit snímky se "srdíčkem" - nic proti tomu, ale Pojedeme k moři bylo (navzdory nedokonalostem) originálnější a osobitější. Každopádně jsem zvědav, s čím přijde příště. Nepochybně totiž patří mezi ty lepší současné české filmaře. 65 % (07.12.2020)

Mádl má před sebou ještě kus cesty. Po jeho skvělé přijaté prvotině působí Na střeše jako krok zpět. Někdo zřejmě chtěl za málo peněz hodně muziky, když je takový talent, ale tak to samozřejmě nefunguje. Má to pár silných momentů, ale dialogy, na kterých to celé stojí, nejsou tak působivé, jak si možná všichni slibovali. (09.03.2020)

Slušná kamera a skvělý herecký výkon Švehlíka. Jinak je to ale značně povrchní kopírka a směska Kolji, Daleko od okna, Musíme si pomáhat nebo i toho Gran Torina, kde ale nejsou vůbec, ale vůbec vykreslené charaktery postav, celé je to ták strašně milé, až bolí, žádný konflikt se zde nekoná. Vůbec netušíme, co špatného Švehlík za komančů dělal a co udělal rodině, netušíme, jestli ten Vietnamec je skutečně nakonec takový milý dobrák, nebo vrah, a jak to, že nedošlo k nějakému konfliktu mezi chlapem, který Vietnamce nesnáší, a Vietnamcem? Že by to vše plynulo tak lehce? Prostě je to neživotný útok na kapesníčky dam v kinech a u televize, jež se rády dojmou pohádkou ve stylu tomto či Pretty Woman, ale jinak to plave po povrchu jako článek v bulvárních novinách, nejde to žádné postavě pod kůži, konfliktům a střetům se to vyhýbá jako čert kříži, prostě odfláknutý kus moderní "filmařiny". (07.12.2020)

V podstatě dva lidské protipóly sdílející komorní mikrosvět bytu a okolí jednoho pražského činžáku. Mádl ví přesně, co a proč točí, k jakému pocitu chce diváka dovést i že to musí udělat bez okatého nátlaku, na nejtěžší spirále od smíchu k slzám a zpět. Mádl coby pravý filmař nedohrává situace takříkajíc do mrtě. Mezi dvěma muži je zeď. Učí se dělit o společný prostor, protože – ač to oba neradi přiznávají – navzájem se potřebují. Jsou to drobné střípky, čiré a výmluvné, z nichž se rodí křehká stavba vzájemné důvěry, aniž by použil jediný záběr navíc. Divácky nejvstřícnější, protože nejvtipnější je střední část, kdy tandem přes výuku češtiny, nákupy, vaření a šachy dospěje k experimentálním námluvám. Nenásilně pozitivní příběh vrcholí dvojitým zvratem. Prostřihy z dětství působí nadbytečně, nicméně poselství snímku Na střeše zůstává funkční: i rodinu si člověk může vybrat. (29.12.2019)