Voskové muzeum

Taky se přikláním k těm, jenž tenhle počin nebudou vychvalovat do nebes. Dle mého názoru jde o průměrnou podívanou, která se místy snaží být až moc vtipná, což jí hodně uškodilo. Hororová stránka je občas zbytečně potlačena do pozadí a herecké výkony nejsou taky žádná pecka. Asi nejvíc se mi líbil nápad dát dohromady pod jednu střechu všechny ty nestvůry či filmové postavy a udělat z nich oživlé voskové muzeum. Ke konci jsem už vážně nevěděl, jestli to mám zavčasu vypnout a uchovat si tak alespoň nějaké pěkné vzpomínky na tenhle film, nebo se trápit až do závěrečných titulek. Závěr byl totiž opravdu „tragický“ (20.07.2011)

Film "Voskové múzeum", ktorý v roku 1988 natočil podľa vlastného scénara režisér Anthony Hickox bol jedným z prvých horrorov, čo som videl. Bola to vtedy horúca novinka. Po mnohých rokoch som si tento Hickoxov režisérsky debut znova pripomenul. A bol som spokojný. Je to zaujímavý horror s originálnou myšlienkou. Pekelné "Voskové múzeum", v ktorom vás vystavené expozície dokážu doslova pohĺtiť. Vlkodlak, vampíri, egyptská múmia, markýz DeSade, zombie, fantóm opery... no paráda, pekné horrorové panoptikum. *** (23.03.2017)

Za scénářem napsaným za pouhé tři dny, se skrývá jeden z nejzábavnějších hororů pozdních osmdesátých let. Režisér, scénárista a spisovatel Anthony Hickox je znám především díky snímku Hellraiser III: Peklo na Zemi (1992), avšak jeho tvůrčím vrcholem je bezesporu hravý debut Voskové muzeum. Debut nečekaně praštený, krvavý, skrývající řadu rafinovaných překvapení. Divák je do hrůzného dění uvržen velmi brzy po úvodních titulcích. Člověk se ani pořádně nestačí rozkoukat a už má před sebou skvostně zpracovaného vlkodlaka, co chlapa roztrhne vejpůl, jako list papíru. První třetině snímku dominuje poměrně explicitně zobrazené násilí. Vybuchující hlavy, krvavé fontány, noha ohlodaná na kost. Jednoduše - paráda. Hlavní hrdinové jsou sice navrženi v rovině hloupých teenagerů, ale mají šmrnc, osobitost a docela prokreslené charaktery. Vlastně se dá hovořit o sympatických postavách, což je téměř neuvěřitelné vezmeme li v potaz bleskově zhotovený scénář. Jistou uspěchanost snímek projeví zhruba uprostřed, kdy nesměle přešlapuje na místě a příliš mnoho času věnuje vsuvce s Markýzem de Sadem. Nedotažený dojem navodí Voskové muzeum i v závěru, během něhož se monstra utkají s partou starých dědků, kteří s těmito voodoo silami bojují po celá desetiletí. Samotný střet je naštěstí zábavně zpracovaný, takže menší logické lapsy zůstanou ukryté pod nánosem slizu a krve. Voskové muzeum není dokonalé, ale vše vynahrazuje porcí neutuchající zábavy a sadou vypečených nápadů. Krásná vzpomínka na dětství, za kterou se nestydím. (28.04.2023)

Uff. Kdyby to bylo bráno čistě jako horor určitě by mě to bavilo víc. Ten komediální nádech mi tady vůbec neseděl. Za mě velká škoda a nevyužitej potenciál. Spousta různorodejch masek a figurín(většina jich byla povedených-vlkodlak byl teda vyloženě k smíchu) se kterejma se dalo rozehrát doslova hororový peklo. Film respektive tvůrci se rozhodli, že se ale vydají jinou cestou. Pro mě nešťastnou. Waxwork to má u mě jen za 2hvězdy. Pokračování(druhej díl) s chutí a rád vynechám. (10.01.2024)

Mnou pozabudnutá, kultová záležitosť, nesúca sa v duchu pripomienok na “všetko zlé”, čo sa kedy v minulosti objavilo na filmovom plátne. Koncom 80’ rokov musel tento snímok vyvolať poprask, dnes v mojich očiach, ako jeden z mála filmov z tamtoho obdobia, vyvoláva veľký rešpekt, a tak mierne prilepším. (07.11.2018)