Cesta do nemožna

Z hlediska Meliése se jedná v podstatě o volné pokračování Cesty na Měsíc. Z hlediska Julese Vernea už geneze tak jednoduchá není. Film vznikl na základě divadelní hry "Voyage à travers l'impossible" z roku 1882, jejímž spoluautorem byl Verneovi Adolphe Dennery. V této hře se protlo hned několik motivů z Verneových knih - Nemův Nautilus, odkazy k cestě kapitána Hatterase, doktor Ox, postavy z Gun clubu, cesta do středu Země a další. Novým motivem pak byla cesta k planetě Altor. Z těchto prvků pak Meliése vytvořil vlastní vizi - je tu tedy ponorka, arktické krajiny atp. Z planety Altor se stalo Slunce. Divák je tak svědkem jakési vylepšené a o dost rozmáchlejší verze původní Cesty na Měsíc, za použití základu divadelní hry, která je sama o sobě variací na Verneovi knihy...A do toho se lehce mísí i vliv Wellesovi knihy První lidé na Měsíci. (a aby to nebylo málo složité, Meliése se prý u Cesty na Měsíc dost inspiroval v Offenbachově operetě vycházející z Verneovi předlohy). (21.01.2012)

Jako vždy skvělá výprava a nápadité triky, které K. Zemana musely prostě uchvátit! Odvážní cestovatelé nejen poznají rozličné krajiny, ale po jedné nehodě se dostanou i do špitálu! Hned po uzdravení sedají neochvějně do vlaku, který se s nimi vydá vstříc Slunci! Asi možná nejzábavnější pasáž připomene tak trochu předchozí Cestu na Měsíc. A pak ponorkou oceánem... kromě nápaditých kulis je fascinující nekonečné hemžení postav, co do sebe narážejí, lezou přes sebe, padají a zase se zvedají. (04.05.2022)

Cesta do nemožna je rozkošnou satirickou hříčkou. Georges Méliès, povzbuzen tím závratným úspěchem Cesty na Měsíc, podruhé zamířil filmovou kameru a svou vynalézavou kouzelnickou hůlku na technickou imaginaci jménem Jules Verne. A podruhé oslavoval frenetický aplaus. Zdá se, že je Cesta do nemožna přímým impulsem předchozího uznání, je vedena ve stejném výtvarném výrazu, je nadnášena karikaturním zlehčením a sarkasticky se pochechtává. Okouzlující jsou poetické obrazy komponující techniky i horské švýcarské idyly. Výjevy jsou přizpůsobivé změnám vrtochů a nálad, ušpiněné barvičky jsou svědky zázraku, kdy nemožné se stává skutkem. Měsíc je zde nahrazen Sluncem, výtvarná estetika se pod taktovkou kouzelníka ukázala být služebníčkem poezie, představy jásavě ožívají a satiricky poletují. Georges Méliès stvořil půvabně nadnesenou i výtvarně jedinečně stylizovanou lahůdku s nezbedně vystrčenými satirickými růžky. Je to osobitěji podávané filmové představení náruživého kouzelníka! (30.12.2020)

Nebýt komického komentáře, který měl napodobit způsob, jakým byly němé filmy někdy doprovázeny, by mě tento na-svou-dobu-poměrně-dlouhý snímek ani z poloviny tak nebavil. Je to skvělý případ toho, jak se liší náš dnešní pohled na němé filmy, od toho, jak kdysi počátkem století projekce skutečně probíhaly. Kromě toho jsem viděl ručeně kolorovanou verzi, což ale zase musela být tehdy před sto lety spíše výjimka. Z Cesty do nemožna je také nejpatrnější, že z Mélièse vycházel Karel Zeman například při tvorbě Vynálezu zkázy, což byl výborný způsob jak uctít a navázat na dílo tohoto filmového kouzelníka. (21.10.2010)

Na svoju dobu rozhodne jeden z najlepších filmov, prehnali to, lebo cesta na povrch Slnka je šialenosť a to im muselo byť jasné už vtedy, navyše nechápem, kde tam zobrali tie stroje. Bolo to prepálené, ale za to aj vtipné, zakladať oheň na Slnku, vlak rozbiehajúci sa po kopci smerom do vesmíru, ozaj zážitok tento film. Oproti roku 1902 a filmu Cesta na Mesiac nevyužili všetok pokrok, najmä, čo sa týka pohybujúcej sa kamery. Našťastie je tento film možné vidieť vo farbe, takže zážitok z toho môžte mať. (23.08.2013)