Kočár do Vídně

Tenhle mrazivý snímek zdobí mimořádné herecké výkony a tragický, emocionálně vypjatý závěr, jdoucí proti stereotypnímu zobrazení partyzánů jakožto statečných a morálně způsobilých jedinců. Není divu, že tento skvost, odhalující absurditu války, nemohl přes 20 let spatřit světlo světa, ukryt pečlivě v archívu. (01.09.2002)

Štokholmský syndróm v českom lese. Atmosféra tohto filmu je dosiahnutá uzavretým prostredím, kde sa nevieme zorientovať a kde sa nevedia poriadne zorientovať ani postavy. Umocnená je potom čiernobielou kamerou, pretože les sa tak stáva výrazne štylizovaným, vieme, že skutočnosť by bola všednejšia. Asi treba trochu porozmýšlať nad súčasnou situáciou Kristy a skúsiť sa do nej vžiť, aby sme plne pochopili jej tragédiu a tragédiu vojny všeobecne. Nevynímajúc vojakov na všetkých stranách barikády. Humanistický film, ktorý ukazuje, že nikdy nemôžeme rozdeliť strany výsostne na dobré a zlé, pretože ich tvoria jedinci s vlastným uvažovaním. (11.05.2014)

Válka jako děj zvenčí, vstupující a tragicky ničící jednotlivé lidské životy. Dobro a zlo, které ani zdaleka nejsou rozděleny jednoduchou šablonou mezi německým vojákem, čerstvou vdovou a skupinou českých partizánů. Silně povedený scénář Jana Procházky. Právě to, že si Procházka dovolil nalomit pár poválečných stereotypů uvrhlo tenhle film na hodně dlouhou dobu do trezoru. (12.04.2009)

Geniální souznění režiséra Kachyni se scénáristou Procházkem a s kameramanen Illíkem dělá z tohoto komorně laděného díla neskutečnou, temnou, lyrickou a poetickou podívanou. K tomu pouze tři herečtí protagonisté a jak málo stačí udělat geniální film. Kirsta (Iva Janžurová), mladý německý voják (Jaromír Hanzlík) a raněný německý voják (Luděk Munzar), to jsou tak perfektně zahrané role, že celému filmu dotváří hodně houstnoucí tvář. A hlavní rolí filmu je pochmurný, temný a mlhavý les. Celý příběh se odehrává v tomto lese a i proto má film svoji nezaměnitelnou atmosféru. Ke všemu ještě varhaní hudba Jana Nováka a já jdu do kolen. Závěrečná scéna je hodně peklo a po 68. roce snímek putoval na dlouhá léta do trezoru. Ještě že aspoň ti komanči filmy nepálili, tak jak to dělali fašouni. Aspoň za to jim můžeme být vděčni, protože takové skvosty už nikdy nikdo nenatočí a připravit se o takový zážitek by byla obrovská díra ve filmovém umění, jaké se tenkrát dokázalo tvořit. Respekt a klobouk dolů před celým štábem. Překrásné detaily jsou, jak Kirsta postupně odhazuje německým vojákům nůž, pistoli a kompas - ty kamerové detaily, jak tam ty věci v lese zůstanou tiše ležet v různých pozicích, to je zkrátka pastva pro oči a poklona před panem kameramanem a samozřejmě i panem Kachyňou. (18.09.2013)

Neuvěřitelně silný film. Škoda, že Janžurovou zná většina lidí jen z jejích komediálních rolí. Tenhle film se dokonale zaměřuje na vnitřní myšlenkový vývoj dvou hlavních postav. Stejně jako postavy neustále bojují se svým vnitřním strachem, nejistotou a předsudky, hledá i divák vlastní představu o tom, co je vlastně správné a tento svůj náhled musí s vývojem postav stále přehodnocovat. Divák musí sám sobě pokládat otázky a je nucen k zamyšlení se nad lidskou slabostí v těžkých dobách, kdy se amorální hodnoty stávají standardem. Tohle je reálný příběh o tom, jak válka pokřiví myšlení lidí a převrátí jejich morální hodnoty. Typická ukázka přístupu té doby, kdy mrtvý Němec = dobrý Němec. Když už v sobě někdo najde sílu a odbourá předsudky, je konfrontován s tím, že ostatní to nedokážou. Trpké spojení osudů dvou mladých lidí, kteří se setkají v nešťastné době na špatném místě, na opačné straně barikády. Vnější okolnosti jim nedají šanci na jiný než tragický osud. Dokonce se dočkáme i překvapivého konce, kdy láska a soucit zvítězí nad pomstou a nenávistí tak, aby hned v zápětí byly znovu poraženy. To vše divák dostane v tomto krátkém dílku Karla Kachyni, kdy si to jeden obyčejný kočár křižuje českými lesy a háji. Ukázka toho, že stačí opravdu málo, když má film nějaké sdělení. 88% (31.10.2010)