Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Syrový příběh líčí osudy dvou životních ztroskotanců, mravně nahlodaného alkoholika a prostitutky, kteří se po mnoha karambolech a ubližování sblíží... Pošmourné prostředí velkého průmyslového podniku, výborně souznějící s laděním příběhu, a vynikající herecké výkony činí z tohoto snínku pozoruhodnou výpověď i nyní. (oficiální text distributora)

Videa (1)

TV spot

Recenze (112)

Sygi 

všechny recenze uživatele

Z filmu mi bylo jedno velké smutno. Všudypřítomná beznaděj v kontextu šedivého prostředí nekonečně se rozléhajícího průmyslového podniku, v němž nic nezačíná ani nekončí, ale jen stále běží, na člověka snad ani nemůže působit jinak. Rudolf Hrušínský více než zářil... nemám ponětí, jak to dělal, jak dokázal tak věrohodně vyzařovat každou roli, kterou ztvárňoval. Nádražní scéna mi připomněla Švejka, dokonce seděl ve stejné pozici jako v Poslušně hlásím s Maďarem... a přitom byl někým úplně jiným. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Neuvěřitelně přesvědčivý záznam jednoho z nejstrašnějších pohybů po dně, ohraničovaném dvěma tmami (vždyť rámcující obraz ptáčků u krmítka je přeci podobnou snovou figurou (Magdaleninou) jako králíčci u králíkárny (Lucinův opakující se sen)). Úchvatní jsou oba hlavní hrdinové: Lucin (či Ignác) Rudolfa Hrušínského bezchybně zohledňuje melancholickou apatii i činnou agresi, obě jedovatě kořeněné moudrem pijanů, Hegerové Magdalena (Mařenka) fascinuje svou vůlí a naprostým nahrazením útočícího pathosu živelným životem. Oceňuji i věrohodnou konstrukci severního světa: jeho syrovost není podložena naturalismy, ale spíše symbolickými prvky, akcentujícími odcizenost celého toho kalného prostředí. ()

Reklama

slunicko2 

všechny recenze uživatele

To Edison nemohl vědět, že když vymyslí žárovku, že se bude dělat i v noci. 1) 34letý Jan Procházka (scénář) a 39letý Karel Kachyňa (scénář, režie) vytvořili poetický film o alkoholikovi a prostitutce, snímek bez vulgarit. 2) 43letý vynikající Rudolf Hrušínský (alkoholik Lucin), 32letá Hana Hegerová s čertem v těle (Lucinova partnerka prostitutka Magda) a dobové reálie udělali své. 3) Snímek charakterizují vynikající zobrazení depresivního prostředí, psychologie postav, které si neumějí s životem poradit a skvělé herecké výkony. Ale stejně jako komentátor nascendi, ani já nemám rád filmy o loserech. ()

Renfield 

všechny recenze uživatele

Romance z povrchového dolu, tedy domova a svým způsobem i celého světa, ústřední zvláštní dvojice. Magdaléně jsem se trochu divil, proč Lucina nadobro nevyhodila hned po prvním "incidentu". Měl jsem pocit, že ona na tom přeci není tak špatně a nechápal jsem, co na něm (v něm) vidí. Děj postupně odpověděl, beznaděj a samota, kterou svým svérázným způsobem on narušil, možná poslední možnost něco změnit, pro oba. Ostatně, já v Lucinovi také za všemi lži, krádežemi a myslivci viděl dobrého člověka, doufal jsem v něj. Rudolf Hrušínský byl v jeho roli klasicky famózní... a to jsem nezmínil opilecké monology! Hana Hegerová mě jako herečka příjemně překvapila, v této její "profesi" jsem jí ještě neměl možnost vidět, klobouk dolů. Když se vrátím na začátek, Karel Kachyňa z jejich světa, či domova vytěžil maximum, Naděje má svou naději možná ještě někde pod povrchem dolu. Deprese a samota číší z každého záběru fantastické kamery, která hlavní hrdiny prakticky neopustí. A přesto má čas na spoustu okolního průmyslu. 80% ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Nedivím se Kachyňovi, že tak rád Hrušínského obsazoval. On fakt nemusel nic říkat a z výrazu jeho tváře jste vyčetli vše. V tomto příběhu je hlavním hrdinou Lucin, ochlasta a budižkničemu, jehož sblížení s prostitutkou vede na čas k jinému životu, než na který byl zvyklý. Zdejší hodnocení je naprosto oprávněné a kdybych neviděl Smrt krásných srnců, prohlásil bych Naději za Kachyňův nejlepší film. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (9)

  • Děj filmu, vyprávějící o dvou životních ztroskotancích, nebyl moc v souladu s tzv. socialistickou morálkou, ale cenzura už nebyla tak otevřená jako v 50. letech, a tak došlo jen k omezení distribuce filmu. Hrál se spíš na vesnicích a v menších městech, do hlavních a největších kin se nedostal. Ale diváci si film našli a už dlouho nezažila vesnická kina takové návaly, jako když se v nich promítala Naděje. (raininface)

Související novinky

Noir Film Festival slaví 5. narozeniny

Noir Film Festival slaví 5. narozeniny

16.08.2017

Cynismus Humphreyho Bogarta, šarm Roberta Mitchuma, křehkost Lizabeth Scott, rafinovanost Alfreda Hitchcocka, temné příběhy z Mexika, napínavé filmové jízdy noirovými vlaky a standard v podobě… (více)

Reklama

Reklama