Ztracený víkend

Napadat tento film za naivitu a zjednodušení není úplně fér, protože co vím, byl to první snímek, který nepopisoval alkoholiky jako směšné figurky, ale jako nemocné lidi posedlé démonem. Je to tedy něco jako vytýkat Mélièsovi, že jeho filmy mají směšné, nerealistické efekty. Pokud víme, jak musel Wilder s Paramountem bojovat, aby snímek vůbec vznikl a prošel cenzurou, musíme mu tak nějak odpustit i slabý závěr (i když, ano, i já srážím hvězdičku jen kvůli němu). Čeho si opravdu cením jsou silné obrazy, nadmíru působivé scény, které se vryjí do paměti a zde jich najdeme hned několik - ,,ďábelské kruhy" na barovém pultu, flaška schovaná v lustru vrhající ohromný stín přes půlku stropu, netopýr trhající myš... Některé motivy se sice poněkud opakují, ale zevšednět nestačí, už proto, že sledovat Raye Millanda v hlavní roli je samo o sobě zážitek. Jediným (ale podstatným) nešvarem zůstává tedy ten proklatý konec. (31.07.2011)

Hollywoodsky mäkučký pohľad na úskalia alkoholizmu, silu lásky a nádej. Ray Milland je skvelý, réžia, opatrne nás sprevádzajúca čoraz hlbším pádom hlavného hrdinu, taktiež. Počiatočný chlad a apatia k postave prerastajú v súcit a ľútosť. Len škoda toho príšerného záveru, ktorý zráža celkový dojem o celú jednu hviezdičku. Ináč rozhodne film, po ktorom nebudete mať chuť na panáka. (16.01.2005)

Říkal jsem si, že alkoholismus je zajímavý téma. Kór, když se tu člověk o něm baví po osmi pivech a nějakým tom tajtrlíčkovi. Ale že Amíci z alkoholismu udělají takovou frašku, tak to bych nečekal. Billy Wilder je možná dobrý režisér, ale asi neví, jak to v životě chodí, protože to, co jsem viděl s realitou dnešních dnů má pramálo společnýho. A ten závěr? To byla čirá pohádka, kterou bych rád přetočil všem alkoholikům, s otázkou zdali si myslí, že jejich život by mohla potkat taková štěstěna. No samozřejmě, že by nemohla. Člověk by mohl zapřemýšlet, kde se pak zrodil ten typický americký happyend, který se americkým filmem táhnul několik desítek let. Ztracený víkend má dobrý nápad, ale člověk nad ním chvíli přemýšlí, jestli to nebyla ztracená hodina a půl, protože vůbec nic nenabídne. Respektive nabídne, ale s hrubě opracovanou nabídkou to končí a dál cesta nevede. Slabý. Myslím si, že když půjdu do putiky a hodím pokec s místníma dědkama, tak zažiju větší a krušnější drama, než má tenhle film. (14.05.2013)

Ocenění: Oscar 1945 - hlavní herec (R. Milland), režie, film, scénář; nominace: kamera (ČB), střih, hudba (drama/komedie) Zlaté glóby - film (drama), herec (R. milland), režie FF Cannes - herec (R. Milland), Velká cena festivalu National Board of Review - herec (R. Milland) New York Film Critics Circle Awards - herec (R. Milland), režie, film (06.05.2013)

Jó, barmani vyslechnou tolik románů, co kdejaké nakladatelství nestačí vydat za celý rok, chyba, že ač je každý z nich originál, stejná romantická zápletka dvou hlavních osob (vypravěče a lahve) a ve většině případů i stejný konec, se časem mohou stát poněkud nezáživnými. I Don Birnam se pouští do vyprávění, když už nemůže psát - o tom, jak vyměnil víkend s milujícím bratrem, svou láskou a šanci na opuštění uzavřeného kruhu, jehož je zajatcem, za starou dobrou párty o třech kumpánech - Dona opilce, Dona spisovatele a levné režné... A Billy Wilder nám jeho příběh vybavil obrazem, doplnil kvílivým zvukem hry na pilu a obsadil výborným Rayem Millandem, který k večeru s alkoholem přistupuje jako k noci s vytouženou milenkou a jeho šťastný úsměv z vlastnictví plné lahve předčí i ten dětský, štědrovečerní... Pravda, bylo by lepší, kdyby si v okamžicích pohnutí herci nepomáhali trháním hlavy a dialogy nevedli tolik divadelnicky (čestnou výjimkou je skvělý ošetřovatel Bim), i tak se toto drinking drama může směle rovnat těm dnešním, co chytnou a nepustí až do typického - The End... (10.05.2014)