Dokonalá loupež

Absolutně neoriginální film s velmi slušnou akcí a s nesnesitelně namachrovaným Gerardem Butlerem, jehož "Big Nick" O´Brian si ve chvílích, kdy zrovna nepronáší děsně chlapské hlášky, nebo děsně chlapsky negestikuluje, vyrábí žvýkačky z přebytečného testosteronu. To, že příběh není zrovna originální, bych v klidu vydýchal, problém jsem měl spíše s tím, že mi tvůrci neumožnili, abych si vytvořil jakýkoli vztah k jednotlivým postavám. Jejich osudy mi tak byly víceméně ukradené, a tím pádem jsem nemohl pocítit žádné napětí. A akční film bez napětí, to na mě prostě nefunguje. (24.06.2018)

Kdybych chtěl bejt zlej, tak řeknu, Den of Thieves ve vztahu k Heat je jako film Gridlock ve vztahu k Die Hard 2. Ale takové peklo to zase není. Problém je v tom, že DoT je opět produkt zhoubné "gym cinematography (c)", tedy trendu (zejména akčních) filmů, které vznikají setkáváním producentů, režisérů a herců v posilovnách a fitkách, narozdíl od let 80.-90., kde se potkávali zejména na kokainových večírcích. Až do omrzení se tu tak všichni ti nasvalení holohlaví hošani v tílkách plácaj neustále po ramenou, choděj s rukama metr od těla a pohybujou se houpáním. A jsou furt zpocený. Narozdíl od svého předobrazu se tu oba protagonisti nesnaží jeden druhého zas tak nějak přechytračit, ale místo toho si neustále porovnávaj péra. Úplně katastrofální jsou dějové odbočky k rodinám dvou členů proti sobě stojících stran, které se na dvou scénách snaží trapně vysvětlit, jaký vliv má jejich způsob života na jejich rodiny. Zejména u 50centa vidíme v první scéně jak vyhrožuje klukovi svý dcerky a později v další scéně, jak mu dcera říká, že ho má ráda a to je všechno! Nic víc. WTF? Co to trochu staví na nohy (krom mé tolerance k filmům, kde na sebe lidi střílej) je Pablo Schreiber, jehož minimalistický, uzavřený herecký výkon skutečně prodává iluzi, že v jeho hlavě probíhá nějaký velký plán. Co však naprosto selhává je machistická póza frackovitého Butlera, který zde hraje úplně neskutečně papírovýho pitomce, který nejspíš má být cool a gritty, ale chová se místo toho jak osmiletý dítě v kožený bundě. Scény, ve kterých ujídá koblihy z krvavé krabičky na místě činu, sám se vydá s páčidlem do banky, domněle obsazené lupiči s rukojmími či luxusní rozpoutání přestřelky v koloně aut plných civilistů, to jsou místa, kdy se celý ten koncept pohřbívá kompletně. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že Geraldovi museli kvůli fotce na plakát zlomit vaz, to možná i stálo. (20.06.2018)

Klidně tomu přidám nějaké body navíc za snahu vytvořit poctivou napodobeninu nedostižného Heatu. Člověk si samozřejmě řekne že Schreiber není DeNiro a Butler není Pacino, ale ruku na srdce koho podobné filmy o gansterech, kteří se snaží dostat policajtům na kobylku nebaví. Smekám před režisérskou prvotinou Gudegasta. Délka je sice vražedná, ale Butlet nehrál možná 5 let v ničem lepším. Některé scény parádní a akční stránka hodně povedená. 70% (14.05.2018)

Gudegast má echt slabost pro duo krimi klasik z pětadevadesátého. A ani se to nesnaží skrývat čili je napodobuje seč mu síly stačí; od stylizace přes průběh až po jednotlivé zvraty. Ano, je to tedy "wannabe" hold dvěma klasikám od rutinéra bez vlastní invence více než co jiného, ale i takováto druhořadá neoriginální žánrovka může potěšit. A této se to daří perfektně, protože přesně trefila čistou esenci nekompromisních macho drsných krminálek. Akorát je tak otrocky scénu od scény okopírovaná od svých předobrazů, že vždy víte "na čem jste a co očekávat". Měla být o chlup kratší a odpustit si rodinné peripetie Nicka (nejsou zlé, ale otravně klišoidní a zbytečné, jelikož z nich nic nevzejde), protože jsou na překážku jinak veskrze sympaticky přímočaré podívané. Jde o typ chlapského bijáku, pro jaké se chodilo v devadesátkách do videopůjčoven. Tento je navíc tak dobrý, že by s přimhouřením oka obstál i v tehdejší konkurenci. (06.01.2019)

Gudegast se bezskrupulózně vydal na lup a oběť si vybral vskutku směle. Ono totiž vyloupit Nelítostný souboj, jeden z nejlepších žánrových počinů všech dob, přičemž se neobávat, že skončím prošpikovaný vlastníma kulkama a poplivaný roztomilou sadou žalostných vulgarismů na verbalově pranýři, to se dá kvalifikovat minimálně jako pokus o společenskou sebevraždu. Musím však konstatovat, že to frajer k mému velkému přeqapení vcelku důstojně přežil. DzHýt to sice není, tam huhňavý slizák nehonil partičku bukanýrů ze speciálních homojednotek a chybí tomu větší dějová rozmanitost a zkušenější režie, nicméně uplácané je to velkoryse, baví to, odsejpá a v žádném případě neuráží. Žérár Řiťler je mačističtější než MačuPikču, při tom skupinovém honění si šlape zaníceně na jazyk ještě důsledněji, než když hnal bojůvku polonahých fparťanských buverantů do termopylfké foutěfky na kopí roftoužených Perfanů, a jeho nesympatickému testosteronovému kokotovi v kundě z boženky a s umaštěným plnovousem k dokonalosti chybělo snad jen to, kdyby ještě ležérně žvýkal střepy a zastřihoval si bradku hasičskou sekyrou. Nicméně i tak se jedná o dosud nejsugestivnější výkon v jeho panoptiku hormonálně nevyvážených maskulinních megadrsoňů, u kterých si nejedna otylá hospodyňka s gustem mne slimáka jen při představě, že by ji takový krutopřísný ultrabouchač určitě zvládl i úplně sám přetočit na břicho. Ne jako ten proplešlý zženštilý vychrtlý chcípák, co si ho v pominutí míchy před patnácti lety omylem vzala. Prostě solidní, zábavný a dobře zahraný rymejk, kterému slušně rozptýlený verbal odpustil i další, téměř neodpustitelnou do pekla volající čorkařinu, a sice Verbala Negrokinta! (21.04.2018)