Hovory s TGM

Na Kosatíka docela dobrý výkon. Bál jsem se, že to bude hrozné, naštěstí nebylo. Ale spíš mi to sedělo jako rozhlasová hra. Krajina je sice hezká, ale bez ní by se to zvládlo úplně stejně. A vadilo mi rychlé skákání z tématu do tématu. Na můj vkus mohli spíš pořádně probrat jedno nebo dvě. Takhle to bylo dost roztěkané. (07.04.2019)

Výborný komorně laděný konverzační film, v podstatě takové kontextové rozšíření legendární knihy...jelikož filmovou adaptací Čapkovy knihy Červenkův film rozhodně není, jen si vypůjčil kultovní literární název, když náplní snímku je konverzace mezi TGM a Karlem Čapkem...zajímavý i jako pokus o polidštění Masarykovského kultu... (16.11.2019)

Když měl včera pan prezident ten svůj svátek (28. říjen à la ing. Zeman), tak jsem si při té příležitosti chtěl pustit nějaký vhodný vlastenecký film... Mno dobře, chtěl jsem si vyřešit jeden filmový rest... __ Z Hovorů s TGM jsem trochu na rozpacích, ale nemůžu říct, že bych byl úplně zklamaný. Režijní pojetí a stylizace tohoto velmi komorního filmu mě mile překvapily; tempo bylo dobře vypočítáno s ohledem na stopáž & formu filmu a ještě umocnilo jeho poměrně působivou atmosféru, která (poněkud falešně) evokuje idylu prvorepublikového Československa a přenáší nás do jakéhosi poetického bezčasí. Bohužel se ale zopakovala slabina, která je už zřejmě charakteristická pro snímky dělané dle Kosatíkových scénářů: Topornost dialogů, přehnaná edukativnost a příšerná doslovnost (červenými srdíčky počínaje a českým překladem anglické věty - oboje z Masarykových úst - , které by skutečný Čapek musel bez problémů rozumět, konče). Základem filmu, který má stát na neformálním rozhovoru dvou intelektuálů (knižní "Hovory" byly již dopsány a Čapek spěchal na vlak do Prahy za Olgou), byl bohužel Kosatíkův zavedený mechanistický princip: 'narvat do psaného scénáře co nejvíc historiografických informací a/nebo myšlenek posbíraných z různých psaných zdrojů bez ohledu na přirozenost mluveného slova (však oni si s tím herci nějak poradí)...' Tuto slabinu navíc umocňuje Budař v roli Čapka, kterému toho intelektuála (narozdíl od Huby) moc nevěřím... Ve výsledku tak filmové Hovory s TGM představují především jakýsi Kosatíkův osobní statement v krásných kulisách nebo vzkaz dnešním Čechům: Masaryk byl člověk z masa a kostí, odvážný politik, který byl poháněn zdravým lidstvím, ale současně to byl pragmatik a rváč, který se na mnoho lidí díval spatra včetně pěti "mužů 28. řijna" - a také právě na Čapka, jehož servilita je Masarykem napadnuta v jednom z mála dramatických okamžiků filmu. Víc si z tohoto filmu asi vzít nejde. Tož.... Hovory s TGM jsou typickým filmem pro školní projekce za účelem přiblížení osobnosti TGM. Ale těm studentům/žákům by měl(a) pan(í) učitel(ka) zdůraznit, že kniha (!) Hovory s TGM, je úplně o něčem jiném. (29.10.2019)

"My Masarykové jsme strašní..." Tenhle film teda strašný rozhodně není. Především je postaven na velmi záhodné koncepci Pavla Kosatíka, scénáristy Českého století, ukázat Masaryka jako člověka z masa a kostí. To se nejvíce projevuje ve chvíli, kdy Masaryk prozrazuje Čapkovi svoje tajemství o vztahu s Oldrou Sedlmayerovou,a diskutuje s ním poměrně otevřeně o půvabech fyzické lásky. Ale jsou zde i některé další momenty, které Masaryka svým způsobem demytologizují. Jde hlavně o Masarykův vztah s Čapkem, který zde rozhodně není tak harmonický a vřelý, jak jej člověk může třeba vnímat při čtení knihy Hovory s T.G.M nebo i z filmu Člověk proti zkáze. Četl jsem rozhovor s Pavlem Kosatíkem, v němž tvrdí, že Masaryk Čapkem ve skutečnosti pohrdal za to, že se tak absolutně přizpůsobil jeho vizi a že jej považoval vlastně za slabocha. Budařův Čapek rozhodně jako slaboch nepůsobí, ale stejně mě napadlo, zda si jej režisér Červenka coby představitele Čapka nezvolil i proto , že jej lidé tolik nevnímají v poloze dramatického herce a spíše jako někoho, kdo častěji ztvárňuje různé "směšné figurky". Budaře rozhodně nelze srovnávat s Josefem Abrhámem v jeho z mého pohledu legendárním ztvárnění Čapka v již zmiňovaném Člověku proti zkáze. Ale směšně rozhodně nepůsobí. Spíš s ním má člověk tendenci ve chvíli, kdy se mu dlouho nedaří Masaryka přesvědčit, aby souhlasil s vydáním jejich společné knihy, soucítit. Onen (patrně jen fiktivní) konflikt obou protagonistů ohledně vydání Hovorů s T.G.M přitom dává filmu přeci jej jakýsi dramatický rámec. Jinak je to totiž veskrze novodobá konverzačka plná moudrých Masarykových i Čapkových výroků na rozličná témata. Tu spolu dotyční řeší náboženství, tu historii vzniku Československa a jindy zabrousí do Masarykova dětství, když se Čapek (marně) snaží od Masaryka dozvědět jeho pocity z toho, že o něm někteří šíří zvěsti, že je nemanželské dítě. V některých hlubokomyslných dialozích se člověku vybaví obdobné scény z prvního dílu seriálu České století (Velké bourání), kde Masaryka rovněž vynikajícně ztvárnil Martin Huba. Přesto si nemyslím, že by tomuto filmu spíše slušel formát televizního filmu. Hlavní zásluhu na tom, že má tento film podle mě šanci uspět i na filmovém plátně, má vynikající kamera Jana Malíře. Ta se jednak snaží oba protagonisty snímat ze všech možných úhlů pohledu, ale dokáže rovněž poeticky zabrousit i na okolí, ve kterém se celý film odehrává, ať už jde o park Topolčanského zámku či romantická zřícenina hradu. A někdy se daří toto zajímavě vzájemně propojit jako třeba ve scéně, kdy oba muži kráčejí na boso po louce. Celkově tak za mě velká spokojenost. (21.10.2018)

S knihami jsem se dosud nesetkal, takže se těžko porovnává, ale na první pohled Hovory s TGM vypadají jako hodně stručný výtažek, kde se několika myšlenek pouze dotkneme a ve finále se nejde nikde do větší hloubky a celkově to nic moc neříká. Zvolená forma rozhovoru je dle mého názoru správná, bohužel nemá potřebou oporu v samotných rozhovorech. Herecky je to vcelku povedené. Huba je charizmatický a Budař je prostě Budař, ale tolik tu nevadí. Dokážu si představit lepší provedení. (01.06.2020)